obitus

Napad spojit v jednom filmu osudy tri slavnych Universalskych monster je jiste zabavny, jeho provedeni bohuzel prilis ne. Cela prvni tretina s Draculou (ci spise parodii na Draculu) v podani Johna Carradineho je opravdu priserna. Nastesti se po osvobozeni Frankensteinova Monstra a Vlciho muze dostava ke slovu smutny pohled a strhane rysy Lona Chayneho jr. a vse se k dobremu obraci. Pribeh je hodne podobny predchozimu dilu, jen zpracovani je mnohem horsi. Bohuzel ani Karloff v roli Dr. Niemanna, Frankensteinova nastupce, prilis neoslnuje. Takze krom Chayneho stoji za zminku uz jen nestastne zamilovany hrbac Daniel.

Pokracovani Wolf Mana si udrzuje prakticky stejnou kvalitu jako prvni dil. Nesmrtelny vlkodlak Lawrence Talbot se ve sve touze po smrti vydava na kontinent, aby ziskal pomoc od Dr. Frankensteina. Ten je vsak mrtvy a Talbot nachazi pouze Monstrum... Lon Chaney jr. je v roli nestastneho Vlciho muze, ktery si uz nepreje nic jineho nez zemrit naprosto uchvatny! Na jeho vykonu prakticky cely film stoji a stoji kurva pevne. Mirnym zklamanim je Lugosi, ktery nasledoval Karloffa a prave Chayneho a stal se uz tretim Universalovskym Frankensteinovym Monstrem. Nastesti je jeho role mala a filmu by nevadila ani jeho uplna absence, jenze to by se to pak nemohlo tak skvele jmenovat :).

Coppola, ac se pomerne presne drzi knizniho zpracovani, znicil prakticky cele pojeti Draculy, tak jak ho videl Stoker. Vyrazna vytvarna stylizace musi byt k smichu kazdemu, kdo kdy videl nejake opravdu kvalitni zpracovani (1931, 1958). Oldmanova kreace by byla bezchybna v pripade, ze by Dracula mel byt priteplaly chudak, ktery se utapi v sebelitosti. Nudna a nezabavna kravina, Coppola je trapny.

Klasicka zalezitost s Lonem Chaneym jr. v hlavni roli nestastneho Vlciho muze. Film stavi predevsim na uchvatne atmosfere a vybornych vykonech prakticky vsech zucasnenych hercu. Naprosta nutnost pro milovniky vlkodlacich horroru!

V masce Monstra se poprve predstavuje legenda Lon Chaney jr., verneho souputnika mu tvori Bela Lugosi jako zohaveny Ygor. Bohuzel pribeh o putovani tech dvou za dalsim synem Henryho Frankensteina, ktery ma pomoci oslabenemu monstru, je velice slabej. A zpracovani uz nema s Whaleovym originalem spolecneho prakticky nic, coz je nejlepe videt ve chvili, kdy jsou pouzite zabery z prvniho dilu. Ma to sice jeste nejakou tu atmosferu, ale uz to zdaleka neni ono.

Baron Wolf Frankenstein prijizdi do Evropy, aby prevzal panstvi sveho zesnuleho otce. Ve stare laboratori se setkava s Ygorem, starym sluhou sveho otce, ktery jej privadi k nemocnemu Monstru. Wolf se jej rozhodne lecit... Dalsi filmove setkani Karlofa a Lugosiho dopadlo na vybornou. nastesti se filmari na posledni chvili rozhodli zustat u cernobileho obrazu a urcite se to vyplatilo. Hra stinu je skvela a umocnuje architekturu Frankensteinova hradu, silne ovlivnenou nemeckym expresionismem. Pribeh sice neni dvakrat originalni, ale az do akcniho finale ani trochu nenudi a o to jde predevsim. Herci jsou vyborni, Lugosi v roli Ygora naprosto skvelej. Bohuzel Karlof v roli monstra nedostal prilis prostoru a dokonce zapomnel mluvit. Celkove hodne prijemne prekvapeni, prakticky na urovni prvnich dvou dilu.

Pomerne zklamani. Misto ducharskeho horrou vpodstate kriminalka, navic silne nestrasidelna. Triky jsou dost nudne a pribeh prakticky nicim neprekvapi. Jedine co film vyrazneji zachranuje je skvelej Vincent Price, to nebyl clovek...to byl buh!

Hammerovske pokracovani Draculy z roku 1958 se odehrava deset let po smrti hrabete. Bohuzel je to pokracovani se vsim vsudy, takze chybi hlavni hvezda Peter Cushing, pribeh je hodne slabej a cely se odehrava prakticky v nekolika mistnostech Draculova hradu. Hlavni vytka ale opet smeruje k Leemu, ktery je v roli hrabete zase dost nevyrazny, i kdyz rude oci delaji sve. A Draculova smrt? Checht, v porovnani s prvnim dilem je to opravdu slabota. V prumeru film drzi hlavne prijemna atmosfera hammerovskych filmu a standardni rezije Terence Fishera.

Kvalitni, u nas prakticky neznama, ducharina, vyuzivajici skoro vsech klasickych postupu. Male deti, bouchajici dvere, spiritisticke seance, dum s tajemnou minulosti a mnoho dalsiho. To vse postavene na dobrem pribehu a ponorene do huste atmosfery, navic okorenene vybornym vykonem George C. Scotta v roli skladatele, ktery ztratil rodinu a odjizdi do noveho domova zapomenout. Je to hodne podobne prvnimu dilu Amittyville, jen to ma navic lehce detektivni zapletku a poradne finale. Je to proste lepsi.

Jeunet a Caro se teprve rozjizdi k neprekonatelnemu Mestu ztracenych deti, ale i tak to stoji za to. Vizualni stranka je naprosto uchvatna, zlutohnede ladeni proste nema chybu a kamera caruje. K tomu vsemu uchylny, ale presto laskavy humor reziserske dvojice (Auroriny problemy nemaji chybu) a vyborny vykon prakticky vsech hercu, v cele s Pinonem. Skoda, ze pribeh je misty az moc jednoduchej a pomalej.