obitus

Americani dve hodiny strili cernochy, Ridley Scott verbuje do armady, Obitus se nudi.

Dobry napad jeste nedela dobry film. V pripade Kakashi je asi nejvetsi problem v atmosfere, ktera smerem ke konci filmu velmi rychle ubyva. Pritom na zacatku to vypadalo na poradnou pecku, uvod, s prijezdem Kaoru do trochu "divne" vesnice, kde maji strasaku ponekud vic nez poli, mi pripomel vytecneho Wicker Mana. Jeji patrani po zmizelem bratrovi se slibne rozjizdelo a nekolik skvele natocenych snovych sekvenci me hodne namlsalo. Bohuzel asi v polovine se pribeh ztaci trochu spatnym smerem a z velke casti mizi tajemno, ktere se kolem vesnice a jejich obyvatel vytvorilo. I pres absenci opravdu desivych mist Kakashi doporucuju, jen to chce nemit velka ocekavani a pripravit se na obcasnou nudu.

Nejlepsi film.

Totalni zklamani, jednotlive casti filmu by mohly byt poskladany jakymkoli zpusobem a porad by to vypadalo stejne. Je to remeslne poc pekne udelane, nektere sceny maji silu, ale nemaji smysl a to zaboli. Misto budovani atmosfery se spokoji s opravdu velkym mnozstvim klise a trapnych lekacek, zrovna od Nakaty bych tohle necekal. Tatam je nejaka nervozita a napeti z jednicky, ktere bylo vytvarene napr. narustajici casovou tisni, v Ring Two se na zadna pravidla nehraje, Samara se zjevuje kde chce a kdy chce, film je plny logickych lapsu a nici prakticky vse, co jsem mel na Kruzich rad. Mozna az vychladnu a za rok si to pustim tak se mi samoucelnost a efektnost nekterych scen bude libit. Zatim je to pro me sracka. I kdyz pekne natocena.

Frank Carveth ma problem, pote co u sve male dcerky zjisti drobna zraneni, odmitne ji vozit na vikendove navstevy za ne zcela pricetnou matkou, pravdepodobnou autorkou dcercinych oderek. Zanecha tedy sve jedine dite u babicky, kterou vsak behem kratke chvile zavrazdi palickou na maso neco, co vypada jako male dite, neco, co malou Candice necha zit, neco, co Obitovi privodilo nejeden infarkt. The Brood je dokonalym prikladem vitezstvi filmu nad divakem. Sel jsem se divat pomerne ospaly a unaveny, ale na konci jsem vytrestene ziral na prave probihajici vypjate finale. Film stavi na skvele bezutesne atmosfere a jistem pocitu divnosti, ktery se dostavuje vzdy, kdyz se objevi maly vrah v kapuci. Tento pocit vrcholi v posledni tretine filmu, ktera je jednim slovem dokonala, mimo jine diky intenzivni a zcela funkcni hudbe Howarda Shora. Tohle videt v deseti letech tak jsem dnes v sanatoriu ja. Ted, hodinu po skonceni, nemam filmu co vytknout.

Lovecraftovsky horror z produkce slavne spolecnosti AIP zaujme na prvni pohled skvelou hudbou, ustredni tema je opravdu vyborne. Hned pote vas ovane atmosfera rannych sedmdesatych let, maleho primorskeho mestecka Dunwiche, bojiciho se predevsim zahadne rodiny Whateleyovych. A dotretice vas nejprve upoutaji, posleze znechuti a nakonec budou neskutecne stvat barevne filtry, ktere autori s pribyvajici stopazi uzivaji opravdu nezridka. Sice se tak vyhnou uplnemu odhaleni vzhledu prastarych (snad to pisu dobre a lovecraftovci mezi nami mi neuriznou hlavu), ale stale castejsi intenzivni blikani silenych barev, dominuje ruzova a fialova, je silne znechucujici. Film vam sice nedovoli usnout, ale prostredky, kterymi toho dosahne nejsou zrovna idealni. Za zminku urcite jeste stoji uhrancivy Dean Stockwell v hlavni muzske roli. A pak jeste ty blikajici barvy. Samozrejmne.

Doufal jsem, ze Yuzna se s klasickou zapletkou vyporada trochu vic po svem, ale bohuzel jsou Progeny spis klasickym televiznim filmem. Natocene je to dobre, hlavne trikova stranka je moc fajn, ale klasickych "yuznovskych" momentu je ve filmu jen nekolik. Vyzdvihnul bych predevsim scenu oplodneni emzaky v jejich skutecne podobe a pak cely prubeh porodu cisarem, ktery se lehce priblizuje zbesilostem, znamym z Re-animatoru. Dalsim vyraznym kladem jsou casto obnazena nadra Jillian McWhirter, je to celkem povedena samicka. Velka skoda je, ze Yuzna neudrzel styl, nasazeny o dva roky starsim Dentistou. Kdyby v Progeny vyuzival stejne mnozstvi detailnich zaberu mel by, vzhledem k tomu, ze se velka cast odehrava po gynekologickych ordinacich, uspech jiste zarucen. Minimalne ja bych mu nejaky ten bodik pridal.

Mam moc rad tyhle male, nezavisle horrory, ktere vic nez na rozpoctu stoji na nadseni filmaru, milujicich zanr. Miners Massacre je presne takovy, pribeh zacinajiciho scenaristy je hodne trivialni a hloupej, ale diky sympatickym hercum, celkem zabavnym dialogum a predevsim lehkemu, ale neprehlednutelnemu a jiste zamernemu nadhledu to vubec nevadi. Reziser Buechler je zkuseny trikar a na efektech je to, az na asi dve zbytecne digitalni maluvky, celkem videt. Zadne silenosti, ale prijemne decentni uzivani krve a dobre nalicene mrtvoly. Hodne se mi libila lehce westernova atmosfera, kterou vhodne podkresluje hudba (hlavne v neakcnich sekvencich). Nejvetsi vytka putuje hlavne k nevhodne zarazene scene z minulosti, ktera upne narusi tempo vypraveni a film uz nedostane sanci vratit se uplne do vyjetych koleji.

70. leta konecne umoznila filmarum odprostit se od klasickych nametu a tocit nove a neotrele horrory. Jednim z nich je i "God Told Me To" Larryho Cohena, v te dobe predevsim televizniho scenaristy. - V uvodnich scenach detektiv Nicholas svede neuspesny rozhovor s ostrelovacem, ktery nahodne vrazdil chodce v ulicich New Yorku. Na otazku, proc se pro svou cinnost rozhodl odpovi strelec, ze mu to naridil buh a pote spacha sebevrazdu. Podobne pripady se mnozi a hluboce verici Nicholas zacina pochybovat, zda jde opravdu jen o pouha nahodna pomateni mysli. - Na prvni pohled na snimku zaujme neklidna kamera, zachycujici bezny zivot ve meste az dokumentaristickym stylem. Cohen mel velmi maly rozpocet a nektere sceny natacel primo pri beznem provozu na ulicich, coz ve vyslednem vyzneni rozhodne neni naskodu, prave naopak, dodava to filmu jeste vice autenticity. Scenar buduje napeti pozvolne, dejove zvraty prichazeji automaticky a jsou logicke, i kdyz pribeh sam je ve sve podstate pomerne sileny. Velkym plusem jasou uveritelni a neprehravajici herci a presne sednouci hudba, jejimz autorem je Frank Cordell (zeby Cohenova inspirace pro dalsi praci? :)). "God Told Me To" je hodne vyrazny, ale silne nedoceneny a u nas prakticky neznamy snimek, ktery urcite stoji za pozornost.

Sva, 80. leta otevrel Carpenter jednim z nejlepsich kousku sve kariery - Mlhou. Snimek, vypravejici o pomste zavrazdenych lepro-namorniku, stavi predevsim na skvele atmosfere. Atmosfere huste a plizive jako mlha, ktera se v noci vali na nic netusici mestecko Antonio Bay. K jejimu vytvoreni krome civilnich a neprehravajiich hercu a prijemne pozvolneho tempa prispiva vynikajici minimalisticka hudba. The Fog je absolutni horror, takovy, jaky umi natocit jen Carpenter (ktery je tentokrat lehce rozpoznatelny v male rolicce na zacatku filmu).