obitus

Deathmaker.

Jedna z vůbec nejlepších duchařin, dokazující, že nejsou potřeba miliony peněz ani hvězdné obsazení a slavný režisér. Stačí postavit Simonu Stašovou :) v černém doprostřed bažiny a o noční můry máte na pár týdnů vystaráno. Vynikající, prostě vynikající!

Po dostatečném nasbírání zkušeností u Leoneho se kameraman Massimo Dallamano vrhl i na režii a už jeho druhý hraný film spadá do žánru, který jej posléze proslavil (první byl samozrejme western). Pokud budu k A Black Veil for Lisa pristupovat jako k naprosto klasickemu giallu, narazim nutne na radu nedostatku. Predne netypicke odhaleni vraha dlouho pred koncem a ubirani se pribehu novym smerem neni zrovna obvykle. Z klasickych zanrovych propriet zbyly vpodstate pouze cerne kozene rukavice a to je trochu malo. Co me vylozene zklamalo je zpracovani, od tak slavneho kameramana bych cekal precijen obrazy hodne zapamatovani a ne obycejnou nemeckou detektivku. Zaujme snad jen povedena kompozice nekterych scen. Dallamano s zanrem proste teprve zacinal a ucil se, takze mu obcasne zavahani odpustim a hodnotim lehce nadrpumerne.

Aja totalne zklamal. Neuveritelne trapny remake v duchu tech nejhorsich z poslednich let. :( Jsem smutny.

Pomerne bizarni smesice zanru, z nichz ani jeden bohuzel plne nefunguje. Horrorove prvky jsou, predevsim v prvnich sedesati minutach, vyborne a atmosfera nekterych scen opravdu silna. Ve chvili, kdy zacne byt vetsi duraz kladeny na dej odehravajici se u soudu, ztraci film na sile a postupne vysumi. Nic proti napadu takhle to natocit, ta kombinace soudniho dramatu a horroru zni zajimave, ale kdyz se behem preliceni po celou dobu nestane nic zajimaveho (nenadala odhaleni, necekani svedkove) je to proste zklamani. Linie s doktorem, ktery byl primo u vymitani je pak uz vylozene trapna a az nehezky predvidatelna.

Dalsi z male skupiny opravdu zabavnych a presto totalne spatnych becek. Klise strida klise a vse svym vecne zhulenym pohledem kontroluje talisman spatnych filmu Coolio. Tomu dycha na zada ceska hvezda Petr Jakl a spolecne zastinuji cely zbytek ucinkujicich, vcetne hlavnich hrdinu, Ti jsou ostatne v podobnem typu snimku nepotrebni. Potrebne ale jsou prsate blondyny, krvane efekty, nechutna umrti, trapne hlasky a jednoduche triky. Toho vseho je v Pterodactylovi dostatek a tak se divak, ktery se umi bavit bavi. A ja se bavil kralovsky.

House of 1000 Corpses me opravdu pobavil az na druhe zhlednuti. Poprve jsem nedokazal prekousnout Zombieho vizualni styl, dnes jsem si jej uzival naplno. Evidentni inspirace TCM (vcetne dejove kostry) je dobre skloubena s reziserovou schopnosti vylicit 70. leta nejlepe, jak to v soucasnem filmu jde. Je evidentni, ze Zombie netocil horror pro mainstreamove publikum, ale predevsim pro fanousky, kteri si spolu se skvele vykreslenymi postavami dokazi naplno uzivat muceni a zabijeni, leckdy prechazejici az v umeni. Zasadnimi momentem filmu pak je vyvrazdeni policistu a zaverecne zjeveni Dr. Satana, genialni maska.

Spanelsky horror ze sedmdesatych let? Automaticky jsem byl pripraveny na urcitou davku trashovosti, podporenou porci pohupujicich se koz a par litry kecupu. Ale uz prvni minuty filmu, rekapitulujici v dokumentarnich zaberech nejvetsi valecna zverstva dvacatehou stoleti a jejich dopady na deti, me vyvedly z omylu. Who Can Kill a Child je skvely vazny film, vypravejici pribeh manzelskeho paru, ktery misto dovolene na opustenem ostrove patra, proc zde nejsou zadni dospeli a decka se chovaji tak divne... Pribeh prostoupeny dusivou letni atmosferou je sice podporen slusnou davkou gore, ale nastesti nejde o nic rusive kycoviteho, ale jen normalni soucast pribehu. Rozhodne doporucuju.

Spolecne s o tri roky starsim Monster Clubem jeden z poslednich zachvevu klasicke britsko-americke horrorove skoly, reprezentovane produkcnimi spolecnostmi Hammer, Amicus, AIP a dalsimi mensimi. Naposledy se zde take spolu objevuji vsichni slavni herci te skvele ery (Cushing, Price, Lee, Carradine) a nutno objektivne rict, ze vypadaji opravdu sesle. Stejne jako zminovany Monster Club i House of Long Shadows je spise nes horrorem komedii a pocatecni pochmurna atmosfera je pomalu rozmelnena a s "vtipnou" pointou uplne zanika. I presto je to ale super pocit, koukat na ty stariky, jak se jeste naposledy prohaneji v bourlive noci starym sidlem a snazi se, navzdory casu, nahnat divakovi strach jen pohledem oci a hloubkou svych hlasu.

Paty pribeh Victora Frankensteina (opet skvely Peter Cushing) prilis neresi udalosti predchozich dilu a prinasi dalsi variaci na klasicky dej. Vse se tentokrat toci kolem transplantace mozku a prijdeme tak o vsechny ty blesky a fantasticke pristroje. To ovsem neni nejzasadnejsi zmena, tou je Frankensteinova promena ze zaniceneho vedce v opravdoveho hajzla. Film skvele vystihuje tagline: "More monsterous than the monsters he created!". Victor se nerozpakuje useknout hlavu srpem, zabit a znasilnit zenu. Nutno dodat, ze znasilneni bylo dodano az na zaver nataceni, pro americke publikum a to i pres protesty Cushinga a Fishera, kteri spravne citili, ze cela ta nesmyslna scena posouva Frankensteinuv charakter nekam uplne jinam. V britske verzi filmu znasilnovaci scena chybi.