vyfuk

Skoro až surreálný pohled na věc. Dobytí Měsíce je jasná věc, ale když se nad tím zamyslíte, tak vlastně nikdo neměl moc prostoru to dát dohromady. Hned první možnost dostal Damien Chazelle, který je nyní vycházející hvězda Hollywoodu. A povedlo se. Nebo ani zase tolik ne. Nevím jestli to bylo tím, že režisér zde nezanechal otisk ve scénáři, ale koukat na film bylo krom finální části na Měsíci v celku utrpení. Film si v ději skáče jak chce. Nikoho moc nezajímá, že nemáte sebemenší tušení co a jak. Hudba je oproti La La Landu v celku odfláklá, což se dá oproti Oscarovému muzikálu čekat, ale i tak to je v celku smutné. Film v tomto dost bojuje sám se sebou. Hudba totiž někdy má až neuvěřitelně repetetivní části, kdy i já bych složil lepší hudbu (a to je co říct) a někdy boduje na epickém poli plného rázu. Spolu s tím já jako fanoušek spíše statických záběru jsem jednoznačně trpěl, když kameramana postihla třesavka říznutá s epilepsií se špetku abstinenčních příznaků. To vše je zde tak spojené dohromady, že prostě já osobně nemůžu předstírat, že jsem si film užil. Protože to se nedělo. Záležitost, která měla být totální zárukou kvality. A přitom šlo o v celku smutný příběh, který se roztékal jako Dalího obraz.

Co na to říct? Určitě tu budou lidi, kteří budou mít kecy. To je u kontroverzní věci docela i logické. O YouTuberech může člověk napsat nebo natočit cokoliv a stejně to dopadne zle nebo alespoň rozporuplně. Tohle, docela i chápu. Jirka Král dokázal být rozporuplnou postavu i pro Youtubery. I když byl takový kápo, který dokázal jakoby i spoustu věcí zařídit. Na jednu stranu asi určitě můžeme říct, že to je člověk, co něco dokázal. A v podstatě i vybudoval. Sice to je království, které může smrdět hnojem. Tohle video/film je vlastně rozloučení s tím vším co udělal. Nic proti tomu. Jen hold záleží. Co dodat. Natočeno, vskutku není špatně. (viděno už někdy v září)

Co na to říci. Nebyl jsem si jist ani po dvou dílech. Myslel jsem si, že se to určitým způsobem spraví. Ale byl jsem až nečekaně překvapen, že ne. Více a více se totiž seriál prohluboval do svého vlastního světa, což oceňuji, jelikož to ukazuje úplně novou a lepší formu kreativity. Nicméně, jelikož jsem se nechytil ani na začátku tohoto všeho, tak už se to ale pro mě vezlo z kopce od začátku. Nakonec mi to silně připomínalo seriál Legion. Což byl asi i ten problém, protože ani u tohoto díla, jsem se vlastně nikdy nechytil. Je to zvláštní počin, který si určitě přispěl k rozkvětu toho, co by mohl rok 2018 nabídnout. Ale nesedne to každému. Včetně mě. Jako i jiné věci. A tomu plně rozumím.

Co na to říci? Asi to, co řekne každý. Že bez Francise to už není ono. A je to úplná pravda. Claire, který navíc promlouvala k divákovi asi jednou za uherský rok, nyní komunikuje za epizodu s divákem více než Francis za celou sezónu. Což dokáže ještě víc nasrat, protože všechny zajímal jenom Francis. House of Cards samozřejmě už není to co bývalo. Ale mně to takový problém nedělalo, protože já se necítil ve stejné staré a dobré kůži už asi od 4. série. Konec je sám osobně uspěchaný už od prvopočátku. Asi jako když tvůrci chtějí udělat ještě třeba čtyři série, ale hlavní hrdina, konkrétně herec se dostane do křížku se skandály. Možná legitimními, nechť rozhodne soud. Netflix, ale tuto roli převzal za justici a postavu vyhodil. Tady je asi problém. Že normálně se seriál ukončuje skoro dvě série pomalu a jistě dopředu. Tady se to stalo ze dne na den a vy musíte žít s tím, že poslední série je bez jakéhokoliv vysvětlení bez hlavního hrdiny, který prostě skapal. A všichni vědí, proč to takhle divně udělali. Krom toho je celá šestá série jen čistá propagace samostatnosti žen a feminismu. Asi hádáte proč. Celé to režíruje Claire a snaží se to vypadat nenuceně, ale když vlastně všechny postavy, co v seriálu opravdu něco dělají jsou ženy a navíc se rozhodně pro první plně ženskou vládu... není to nic jiného než alibismus proti bývalé vyhozené hvězdě. Krom toho se rychle museli vymyslet nové postavy do seriálu jen kvůli tomu, aby se tam mohlo dít něco zajímavého. Spíš mě trochu mrzí, že poslední série je černou tečkou na bílé klopě seriálu i jenom kvůli tomu. On je totiž natočen normálně i velmi dobře. Ale všichni se dívají na tu jednu jednou věc. A já se jim ani upřímně nedivím.

1. a 2. série: Docela zajímavá houpačka. Musím uznat to, že je zajímavé, jak jsem v prvopočátku k seriálu necítil nějaké vzrušení, ale jak čas plynul, tak jsme došli k tomu, že jsem si k postavám dokázal vypěstovat vztah. Což je v celku logické, protože je vnímáte v plné parádě celou dobu seriálu. Spousta věcí je i pěkně vymyšlených a napětí je asi to poslední co by seriálu chybělo. Bez ostychu to dopadlo velmi dobře. I když jsem se s tím dokázal i silně prát. 3. série: Kupodivu asi nejsilnější série. Pro mnoho lidí vaření z vody, pro další smrtelníky další nášup něčeho, co se ukázalo dost jako originální. Dokonce mi přišlo, že v rámci toho, že tvůrci chtěli všechno prohodit do jedné série, tak vše bylo svižnější a logičtější, takže jste rovnou věděli, co vás čeká a co čekat o postav. A zároveň to bylo chytré a dobře udělané. Takovéto vychytávky já rád. Lehce se nám vrátí i Berlín a pokud vám chybí v bance, tak ho zcela s přehledem nahrazuje nový kamarád Palermo. To, co začalo jako nicotné a tuctové pokračování dobrého seriálu se ukázalo jako velmi dobré pokračování. Opět se to neobejde bez nějaké feministické propagace, která jako vždy působí dutě a suše. Plus k tomu nějaké ty vztahové rozmíšky, které navíc pokazí atmosféru poslední epizody. Ta navíc vás docela okrade a stane se nejslabším článkem na novou sérii, která je v nedohlednu. Místo toho, aby se vše vyřešilo v jedné sérii, tak zase musíme čekat na to jak to dopadne v rozkouskované verzi. To je silná škoda. Pokazilo to atmosféru a trochu snížilo motivaci si pustit tu poslední prodlužovačku. Protože stejný problém jsem měl už jenom s touto sérií. Ta se změnila ve zlato. Jenže, budeme opakovat takovéto úspěchy? Velké finále: Dům z papíru jen trochu, hlavně dům dvouciferného IQ, které jenom naplňuje vlhké touhy, kdy postavy jsou neustále v nesnázích, do kterých se ale dostávají svojí demencí. A o scénu později vyjebou z celou armádou. Doslova. Jestli jsou ve Španělsku všichni takhle, tak bych se nedivil, kdyby ta země byla před bankrotem. Ou... Hlavně je perfektní, jak je show designovaná jako porno bez části, která je v pornu potřeba. Jako ta trapná předehra, která ostatní donutí jít na sexuální akci. Postavy rádi mluví o svých koňo a pičidelaz, ale je to jenom primitivní získávání si diváků, kteří asi na toto slyší. A je jim patnáct. Asi. Já fakt nevím.

Atypical je dílo, které nezasáhlo moc lidí. A přitom jde asi o jeden z nejlepších počinů od Netflixu za bůhví kolik let. Humor zde stále je. City k postávám s vámi cloumají napříč vším. Upřímně jsem se bál spadnout zase do systému tohoto seriálu, že už to nebude jako dříve. Je fakt ten, že jsem v ohodnocení nebyl nijak extra přívětivý, ale je fakt ten, že jsem si zhlédnutí tohoto seriálu neuvěřitelně užil a hltal jsem každý díl. V celku si dokážu představit, aby toto dílo mělo pět sérií a stále bylo originální. Vše ukáže čas.

Druhá série přinesla zcela nový vítr. Trochu zatuchlý a smradlavý. Nic takového, co by osvěžilo vzduch. Důvod, proč byla první série dobrá, byl i ten, že jste se neustále báli o hlavní postavy a nějak jste viděli jejich zlepšování a jejich budování charakteru. To se děje i zde. Ale je to v pozadí oproti boji o kasíno, které se vleče neustále, o zhrzeného manžela/faráře s dítětem, který ani neví co chce. Celé je to v pozadí toho, co nás bavilo a měli jsme to rádi. Nyní se musíme vypořádat s krizí v rodině Langmore, která nebere konce. Nakonec ale díkybohu bere. Ve výsledku mnoho lidí bylo naštvaných z návratu pana agenta. Přičemž, on je jediná postava s charakterem, která se zdá být v příběhu záporná a být opravdu těžkým článkem. Musím uznat, že další série budou zajímavé. Nebo v to alespoň doufám. Nevím jestli bych celý proces seriálu vydržel jenom na něčem, co by kopírovalo tuto druhou sérii.

I když to není mým zvykem a dělám to nerad, tak musím ohodnotit a okomentovat posledních pět sérií jako celek. Už jenom z toho úhlu pohledu, že jde o i přesto krátkou záležitost, která navíc je naprosto chytlavá a dá se projet za neuvěřitelně krátkou dobu. Seriál si nejdříve užíváte kvůli nevědomosti a humoru a postupně začnete i soucítit s postavami a žasnout nad filozofií a propleteností postav. Tohle je ale bohužel to jediné, co vám vydrží. Humor totiž docela rychle ochabne. To, co vám mohlo připadat v první a druhé sérii k popukání, tak v dalších už je stereotypní a těžce nezáživné. Ani nemluvím o tom, že linky mnoha postav jsou dělané na styl, že se v nich vlastně nic neděje. A to je hodně smutné. Zůstane vám tedy jenom deprese. Ale taková, že stále nad ní musíte žasnout. Bohužel to je všechno. 6. série: Kapitola končí. Kapitola 6. série. Jednoho seriálu. Jedné životní éry. Ke mně se BoJack dostal v podstatě teprve před dvěma lety. Jsou lidé, kteří ho sledují prakticky od začátku. Nedokážu se vcítit do jejich kůže. BoJack přinesl do mého života humor i naprostou filozofii něčeho existencionálně nadpozemského. Je to seriál, který neosloví každého. A i když někoho osloví, tak ne vždy to může být 100% věrnost. I přesto to byla neskutečná a nezapomenutelná jízda. Bylo to něco víc. Něco výjimečného. A je po všem. Dost divně, těžce a zvláštně se to popisuje a dělá se nad tím tečka.

Oslova polského filmu s nádechem českého kunderismu. Který už je vlastně spíše francouzský. A nebo teda vlastně polský. Karlovy Vary mi toto dílo zatrhli a možná se vědělo proč. Chápu, že tento typ filmů má své fanoušky, tak tomu vždy bude. Oceňuji statečnost i osobní nasazení, ale mě tato situace a stylizace prostě nesedí. Hudení podtext mimo můj obraz a vlastně jenom lehký nádech totality, který si hraje svůj malinkatý příběh na pozadí obrovského nadpisu "Studená válka". Ale chápu a respektuji. Jen hold to není v mém krámu k mání.

Pokud se vám líbilo Statečné srdce... tak toto asi tolik nebude. Je to naprosto přirozené, ale to srovnání si člověk v rámci logiky nemůže odpustit. Příběh i zpracování si jede svou, přes to, že hudba formuje příběh, ale moc neformuje napětí a nevzbuzuje emoce. Ne vždy se to povede, ale když se podíváte na Statečné srdce, tak zjistíte, že jste díky dokonalé hudbě pana Hornera dokázali uronit nejednu slzičku. Krom toho jste se báli o hlavní postavu, měli jste k němu vztah a doufali jste, že to pro něj dobře dopadne. To je v podstatě zásada lásky k postavě. Tady se z mé strany nic takového nedělo. Tenhle film asi reflektuje realitu, ale mnohdy to byl prostě anglický lov na Skoty, kteří poté pohusitsku na Anglány vyzráli a porazili je. To už mě více s tím vším pojila láska ke keltský a určitým tradicím zakořeněné ve mě už od Statečného srdce. Nebýt statečného srdce, tak pro tento film vlastně ani nemám cit. Celkově upřímně řečeno, ono nejde o špatný film. Problémem nicméně je, že v něm neprojevíte skoro žádné emoce. Vidíte vyprávění příběhu, které i kdyby skončilo "unhappy endingem" tak vám to vlastně bude jedno.