principessa

Pamatuju si to jako včera, kdy jsem tenhle film viděla poprvé. Kolem 3h ráno ve Španělsku ve Valencii Juanja napadlo, že si pustíme (podle něho) fakt úžasný film. Po zhlédnutí začátku jsem si na okamžik myslela, že půjde o levnou italskou komedii a byla jsem docela skeptická, to jsem ale ještě netušila, co bude následovat po pár minutách. Ten film mě najednou naprosto pohltil a nakonec se z něho vyklubal můj největší filmový zážitek. To co TENHLE film se mnou provedl se jen tak nějakému filmu nepovede. Při té scéně, kde Guido, který neumí německy ani slovo, dobrovolně překládá pravidla koncentračního tábora tak, aby přesvědčil svého malého synka, že jsou pouze součástí velké "hry", jejíž vítěz získá tank, jsem brečela smíchy jako nikdy a zároveň, ve stejný okamžik, plakala proto, že mi z toho bylo tak hrozně smutno. A takovejhle divnej a rozporuplnej pocit jsem do té doby nezažila. Je to neuvěřitelné, co všechno je člověk schopen obětovat z lásky (i svůj život). Zažít takovou lásku považuju za největší životní výhru... S tímhle filmem mám pak ještě samozřejmě neodmyslitelně spjato slavné předávání Oskarů!

Všechno je to jenom v hlavě. Člověk vidí jen to, co chce vidět. Cítí jen to, co chce cítit! A těžší než s čímkoliv jiným, je bojovat právě sám se sebou! Před sebou člověk neunikne,neschová se (tak jak to chtěl Jack udělat, když lezl pod auto, aby ho Tylor nedostal, ten na něj však stejně dosáhl a začal ho mlátit botou, což mi celé připomnělo Nolanův Doodlebug , nemyslím samozřejmě jen ten fakt mlácení botou, ale prostě celou tu geniální myšlenku ). V tomhle filmu je fakt kus pravdy, ačkoliv je to tady rozvinutý do neskutečnýho haluzního extrému. Jasně, všichni dneska žijeme v tom podělaným konzumním světě a je fakt docela těžký s tim něco dělat a málokdo s tím taky něco dělat chce. Rozhodně ale vůbec není na škodu si to čas od času aspoň připomenout a uvědomit!... Posledních pár minut filmu mě naprosto rozsekalo, zejména závěrečná scéna a dost povedený, ehm, dalo by se říct "smysl pro detail"?! Opravdu smekám pane Fincher ... „Teprve až když ztratíme úplně všechno, jsme svobodní!...“... 10/10

Píše se rok 1971, Rolling Stones se připravují na své nové turné, Beatles jsou akorát po rozpadu (zamačkávám slzu), Lennon vydává Imagine (zamačkávám slzu) a FORMAN natáčí svůj první americký počin. Hluboký nádech, pomalu se potápím do světa květinových dětí a prožívám svou nejintenzivnější lekci hulení jointa. Formanův film důkladně nasávám a horlivě šlukuju jako ten nejzkušenější kuřák a to je pro mě ten jediný a nejlepší způsob, jak se dokonale zkouřit. Pod vlivem jednoduše geniálního střihu a úžasného scénáře plného bláznivého humoru se ocitám na vrcholu filmového blaha! Dnešní den navždy zůstane dnem, kdy jsem poprvé viděla Taking Off. 10/10

Tohle je pro mě jedno velký překvapení a to hlavně, co se týká Omar Sy. Nikdy by mě totiž nenapadlo, že tomuhle bláznovi (v pozitivním slova smyslu) z SAV bude pasovat takováhle role a ejhle, spletla jsem se, ta role mu totiž víc než pasuje a společně s Francois Cluzet vytvořili perfektní pár (opravdu, kdo by to býval řekl). Pro mě tím Omar Sy jednoznačně získává cenu za sympaťáka roku. Moc se mi líbil ten příběh, který se nechal inspirovat skutečnou událostí (postava Philippa tetraplegika se totiž zakládá na skutečné postavě) a mně nezbývá než obdivovat oba režiséry, že se nebáli přijít s takovým ožehavým tématem na plátno a že si navíc s jeho zpracováním tak bravurně poradili. ... Hvězdičku navíc pak dávám za hudbu, protože tomu, kdo si aspoň jednou poslechne Una mattina od Ludovico Einaudi pak nezbývá nic jiného než si ji pouštět znova a znova...! Intouchables c'est un film qui vous touche vraiment.

nebesky zrůdné, neskonale zvrhlé, líbezně a čarokrásně úchylné až mě z toho mrazí.... neopakovatelný výkon Rudolfa Hrušínského co se týče vzezření, vyjadřování či prazvláštních dotyků, mimiky.... sličná kamera, hudba a střih... a jako šlehačka na rakvičce ten bizarní černý humor! velmi inspirující film!

Mě to dojalo k slzám.... Nádherný nádherný nádherný příběh se skvělou pointou. Jakoby mi to mluvilo z duše... 10/10