ninon

I když vynechám anděla, otravné citace klasiků, velký otazník nad jednáním mužské postavy (statistika říkající, že každý druhý muž má homosexuální zkušenost je vážně pravda?!) a další otazník nad údajnou atraktivností naprosto prázdného (ještě než do něj Bůh vdechl duši) Adama, tak s přibývajícími minutami filmu pro mě čím dál tím méně uvěřitelnější. Čekala jsem, že se Tykwer popere s tématem, které nakousnul až na úplném konci, takže si budu muset evidentně počkat na pokračování...Drei Zwei. Ale ano, život berlínských intelektuálů je prostě úžasný!

Ozonovi se do filmu podařilo vměstnat nejen 8 oslnivých žen (a že každá by mohla mít svůj film), ale i několik žánrů - melodrama, muzikál, tragikomedii. I klasickou detektivku, za kterou by se nemusela stydět ani Agatha Christie.

Je to hra či sen, já vidím dvojmo Becketta obcujícího s Shakespearem. Slovní tenis (aristokratičtější než fotbal) dostává nového rozměru. Nemile jsem však překvapena, když závěrečné titulky prozrazují mi kdo je kdo.

Michael Reynolds, člověk, který se má za moderního proroka (pozemský koráb, komunity). Škoda jen, že dokument se ve větší míře zabývá spíš bojem s byrokracií.

Barry Lyndon, jedna z nejotravnějších filmových postav + moje averze k historický filmům x samotná délka filmu umocňující předešlá negativa = 3

Hodně pomalá mužská záležitost.

Tolik nešvarů filmových v půlhodince, až se mi podlomila kolena. Ble.

Navodilo to ve mě dojem sobotního dopoledne, protože v tu dobu takové filmy v TV dávají. Už mi chybělo jen kakao. On ten film sám o sobě byl sladký dost. Marně jsem doufala, že to neskončí tak jako x podobných filmů. A tak si teda budu představovat, že jim to vydrželo max. rok, pak Bryce zjistil, že ho Juli jaksi fyzicky nepřitahuje. Že ho nepřitahovaly vlastně nikdy ženy (důkaz ve filmu) a že by byl nejradši s Garrettem (někde za tělocvičnou). Bryce bude chvilku na převýchově v blázinci, pak se napraví, vezme si nějakou husičku od vedle. Juli to vezme všechno statečně a odjede meditovat do Indie, pod strom bódhi. Bryce se nakonec oběsí na tom stromu, co jsme viděli ve filmu v závěru, že. :o)

Noé si může podat ruku s Trierem. Jsou to takoví dva "provokatéři", kteří už jsou ale zřejmě na své diváky moc krátcí, nebo možná moc staří (chichi). Přijde mi, že jsou diváci náročnější, zmlsanější a režisérstvo nestačí. Co byla kdysi provokace, dneska už není ani polechtání. Takže taková předlouhá hotelová scéna je opravdu naprosto zbytečná a hlavně...nudná. Explicitní sexuální scény ani penis už dneska nikomu dech nevyrazí. No a pár leknutí najdu v každém druhém filmu. Nemůžu ale upřít, že forma filmu se mi líbila. Kazí to ale naprosto obsah. Tibetská kniha mrtvých? Ech. Proč já mám pocit, že ti filmaři na náboženských tématech totálně ztroskotávají. Ale budiž, mělo to být o životě a smrti. Já bych vzala i těch několik do očí bijících (asi jako úvodní titulky) chyb (ty mě šokovaly asi nejvíc z celého filmu). Ale proč s dívat hodinu a půl dál na film, když už jsem si 2+2 dala dávno dohromady? A ještě to kopíruje pomalu romanci na nedělní odpoledne! To by musel pan režisér předvést v druhé půlce filmu daleko víc a to se nestalo. Po úvodní půlhodině to šlo od 5 ke 3.

A já tam kolem chodila a nikdy jsem na pana Halíka nenarazila. Ale že by si tam mohl vedle něj stoupnout i ten "anarchista", hehe. Každopádně škoda, že nebyl Halík zkonfrontován s feministicky smýšlející babičkou. To mohlo být zajímavé.