Architekt odpadu

Soběstačný dům je skvělá vize..Chtělo se mi kritizovat boj se systémem v dokumentu obsažený, ale kašlu na to. Ještě si myslíte že život který žijeme je o svobodě ? http://www.youtube.com/watch?v=e5M5YVmlr5c&feature=related (23.11.2011)

"Pravidlá sú na to aby sa porušovali". Ak bojujete za správnu či prospešnú vec, tak sa s tým dá (podľa môjho názoru) iba súhlasiť a desiatky príkladov tento výrok potvrdzujú. Vymenovávať ich netreba, kto si priebežne rozširuje obzory alebo aspoň zriedkavo nazrie za horizonty vsugerovanej poslušnosti tak je dosť možné, že sám od seba postupne dôjde ku kýženému poznaniu - byť súčasťou stáda ešte nemusí znamenať byť spokojným, dobrým, štastným jedincom a práve ono únosné nedodržovanie predpisaného môže prispieť k získaniu týchto dosiahnuteľných atribútov nielen kvôli vnútornej vyrovnanosti, ale tiež schpnosti obdarovávať okolie. Napokon revolta je v každom z nás (u jedného drieme, u druhého sa prebúdza, u tretieho horí) a pristihnúť sa pri niečom, čo zrovna nie je moc košer dokáže nasrať snáď len málokoho. Pokiaľ sa jedná o dobročinný úmysel, tak niet nad čím rozmýšľať a treba konať. Ako ďalší oslňujúci vzor poslúži chýrečný architekt Mr. Michael Reynolds, ktorého ekologické koráby zasluhujú dostatok pozornosti. Enviromentálna impozantnosť postavená na príncípe osožného spracovania prírodných zdrojov a odpadových materiálov za účelom vytvorenie tzv. sebarecyklačných príbytkov. Neskonalá húževnatosť pri pretláčaní svojho presvedčenia na predpojatých súdoch a nonsensových zasadnutiach. Okamžitá pomoc, hlbokánska viera, sympatickosť, odbornosť, prostovravnosť - tomuto pánovi by som chcel podať ruku. (01.07.2011)

Předně si ujasněme abych tak řekl řemeslné kvality tohoto díla: Jako dokument je Garbage Warrior velmi průměrný a možná i hůře - samotného obsahu je velmi málo, jednostranná agitka se zdaleka nepovedla jako u děl páně Mooreova. Ten má samozřejmě za léta činnosti mnohem vycizelovanější svébytně-neobjektviní projev, který vás přesvědčí tak že druhou stranu fouňů ani slyšet nepotřebujete. Tady v první polovině vidíte jakési donquijotství, ale je vám to srdečně jedno, protože nevíte proč ani jak, co jsou vlastně motivace stavitelů, co chtějí změnit? A ještě jsou všichni zůčastnění divní hipíci. Slow-motion záběry na právnici pohazjící si hustými kadeřemi a vtělující se do role zachránkyně jsou abych tak řekl odborné faux-pas. Navíc kdykoliv se děje něco zásadního, dozvíte se to pouze z černé obrazovky s titulky. Čili dokumentární 2*____________________Pak také samozřejmě musím tento snímek ohodnotit z hlediska studenta architektury. Politický aparát klade zdánlivě nesmyslný odpor, jenže nám pan Reynolds za celou to dobu neprozradí, co přesně z jeho principů je nevyhovující - mluví se pořád o odpadu v obýváku, ale vidíme maximálně rub fotografie. Nevím taky, jak globálně chtěl architekt své řešení nabízet: z hlediska abych tak řekl bohatého severu je jeho snaha natolik naivní, že nemá šanci na sebemenší úspěch, tam udržitelný rozvoj může vypadat zcela nespartánsky a protože při dnešním nastavení i luxusní forma uskromění je hromadně nepřijatá, tahle odpadní varianta je z tohoto pohledu mrtvá. Smysl autorova počínání se tak vyheví až v poslední půlhodince snímku, kdy své know-how začne poskytovat méně rozvinutým oblastem postiženým přírodními katastrofami. Tam najednou začne projekt fungovat a svou předpokládanou jednoduchostí (konstrukčně a funkčně se totiž nedozvíme ani babuša) alespoň od obrazovky zdá být perfektním řešením. Čili architektonické 3,5*____________________No, a teď to zprůměrovat (^_^) (25.09.2010)

Dokument, ktorý je primárne o záberoch na netradičné, z odpadu vybudované príbytky a o problémoch súvisiacich s nimi a práve tieto pasáže ma bavili omnoho viac, než sledovať Reynoldsov boj s politickou a byrokratickou mocou. Michael Reynolds je každopádne zaujímavá osôbka s výnimočnou víziou a fascinujú ma jeho snahy, avšak evidentne menej než režiséra samotného. Oliver Hodge o vecnosti a nestrannosti žiaľ nechyroval a z Reynoldsa robí druhého Krista (netvrdím, že to nie je pravda, ale omieľa sa v dokumentoch o druhej svetovej vojne dokolečka, aký bol Hitler netvor?). Tým trochu podkopáva svoje snahy o dokument, ktorý má síce vynikajúci námet, ale zlý autorský prístup. A prestrelená stopáž mu pútavosti tiež nepridáva. (70%) (01.07.2011)

Co se týká osobnosti Michaela Reynoldse, jeho staveb a idey vůbec, tak je to jednoznačně za 5. Vždycky mě potěší někdo, kdo se snaží hledat nové způsoby oproti konvenčním metodám, pokud stavby vypadají takto skvěle, tak je to ještě lepší a když se ještě k tomu snaží druhotně využít odpadový materiál, tak je to úžasné. Líbí se mi ale, že zde nejde pouze o ten stavební materiál, ale o celkové řešení, kde je do důsledku promyšleno využívání přírodní energie a vody, vytvářící udržitelný dům nezatěžující životní prostředí. Dokonce i dokument samotný jak je zmíněno, vznikl za pomocí druhotného využítí různých materiálů. Toto je cesta, která by se podle mého rozhodně neměla opomíjet a v budoucnosti by mohla být alespoň částečně využita. Podobnými systémy se zabýval třeba i Hundertwasser, jen je nestihl do své smrti realizovat, proto oceňuji, když se najde někdo další, kdo myslí trochu jinak a hlavně v kontextu se životním prostředím. Co se týká kvality dokumentu, tak tam už je to trochu horší. Trochu mi vadila stylizace Mika do role oběti v boji jednotlivce proti zkostnatělému politickému aparátu, kde jsou všichni tupohlavci, ale mají tu moc rozhodovat (i když neříkám, že to tak není). Raději místo omílání uvedených sporů o zákony a výčtů všech klacků házených pod nohy bych dala větší prostor pohledu na stavby samotné, zejména všechny systémy, které spoluvytváří jejich zmíněnou udržitelnost. Samotné konstatování "Nemám zavedenou elektřinu ani vodu" nestačí. Také dávání do souvislosti s přírodními katastrofami jako tsunami nebo hurikány, způsobené globálním oteplováním, mi přišlo trochu zbytečné. Jinak Mikovi fandím a doufám, že se najdou další, kteří jsou schopni při projetkování staveb myslet podobně. (14.12.2009)