ninon

Okouzlení jako u mnoha jiných diváků se nekonalo. Jediné, co se Pennovi povedlo, bylo to, že jsem měla Christophera za pěkného fracka a jen jsem čekala, kdy dostane od přírody nebo od někoho jiného pěkný políček. Přitom jeho příběh je určitě zajímavý. Myslím ale, že by mu víc prospěla forma klasického dokumentu než tahle pěkná pohlednice. Bohužel „jen pěkná pohlednice“ mi ale nestačí. Možná alespoň vypustit komentář Christopherovy sestry (u toho jsem vážně úpěla a v poslední třetině filmu už snad ani nečetla). A hlavně: nekoukat do kamery, prosím! Tady to trošku kazí záměr autentičnosti. Stejně jako slogan „jen já a divoká, drsná příroda“ s puškou na ramenou a se střechou nad hlavou, že. Ehm, ehm.

Bude to znít otřepaně, ale já tam mezi vším tím šílenstvím a "šílenstvím" vidím nenásilné a vtipné poznámky a situace, které řeší rodinu, přátelství, lásku. To všechno trošku přehlušuje mírná zašmodrchanost filmu, hudba a barvičky.

Z tohoto filmu mi bylo regulérně špatně a to především z použití dokumentární kamery, jak se hl. hrdina rozběhl, žaludek byl jako na vodě. Od té doby se podobným snímkům vyhýbám.

Název a rok vzniku mluví za vše. Propaganda USA z 2. světové války. Jak se taky dají věci překroutit, vyložit a předložit veřejnosti. Není divu, že se tenhle "dokument" dostal brzo a na dlouho do trezoru. Děsivé, jak vážně je ten komentář ke krásným záběrům brán. Aneb, kdyby tehdy ti přirozeně násilní Japonci nepobili všechny tamější křesťany a neuzavřeli se před světem na dlouhá staletí, tak by snad ani žádná válka nebyla.

Další přeceněné, typicky americké, moralizováním prošpikované asidrama. Někde jsem četla, že Casey byl obsazen do hlavní role, protože se na ni hodil a protože na ni prostě měl. Tak to vážně nevím, protože mě za celý film nepřesvědčil. Postava jeho partnerky mi tam přišla nějak navíc. A vůbec tam bylo postav dost, až příliš. Kostrbatá, na dvě části dělená cesta k několikanásobné pointě, z níž podstatná část dojde diváku hodně brzo, takže čeká, co ještě může přijít dalšího (pokud ho tedy děj ještě pořád zajímá). A těch amerických vlajek co jsme napočítali…

Po shlédnutí filmu má člověk chuť vyrazit do Barcelony, najít v sobě umělecké sklony, popíjet víno a nechat se pohltit vášní a smyslností. Herci jsou skvělý, v čele s Bardemem a Hall (na tu si musím posvítit). Na starý kolena Allen v závěru trošku sentimentální, ale co bysme mu neodpustili. :-)

Svérázná to love story páně Lynche šikovně balancující na hranici kýče.

Mně nikdy podobný humor nic neříkal, nesmála jsem se mu a musím přiznat, že leckdy mi byl dokonce až odporný. Opravdu nechápu, jak je možné, že to na mě v podobě Clerks 2 fungovalo.

Resnais a Duras zachytili nevyslovitelné.

Guess your dreams always end. They don't rise up just descend, But I don't care anymore, I've lost the will to want more, I'm not afraid not at all, I watch them all as they fall, But I remember when we were young.