yarca

Nostalgicky vzpomínám na Vávrův film „Šťastnou cestu". Odehrává se v obchodním domě Bílá labuť, který byl v době svého otevření v roce 1939 největším a nejmodernějším obchodním domem ve střední a východní Evropě. Na ploše 93 minut dokázal Vávra plasticky a poutavě převyprávět osudy pěti prodavaček, které, i když všechny pracují v jedné firmě, jdou každá svou vlastní cestou za svým životním cílem. V hlavních rolích Mandlová, Gollová, Vítová, Štěpničková a Dítětová. Chvílemi komedie, chvílemi až mrazivé drama. Oproti tomu se tu rodí nekonečný seriál. Zatím má téměř 40 epizod, ale jak znám své pappenheimské, nejspíš u toho neskončí. Mně osobně to celé silně připomíná jiné vztahové seriály. Takže za mě klasická telenovela v luxusních kulisách. K žehlení ok... (Přítel se mě zeptal, proč na to koukám. Okamžitě jsem kontrovala hláškou z Vratných lahví: „A žehlil jsi někdy?")

Ještě že to bylo tak krátké. A Simona Vrbická půvabná a Jiří Schwarz tak pohledný...

Naprosto kouzelný Hugo Haas a jeho inteligentní humor, krásná Lída Baarová, roztomilá manželská dvojice laskavý Jindřich Plachta a hypochondrická Antonie Nedošínská a půvabná Míla Reymonová - to vše dělá z téhle komedie příjemné dílko. Že byste se přímo řezali smíchy, to asi nebudete. Ale usmívat se budete... Alespoň já se usmívala...

Když se řekne „Červená knihovna", obvykle se sarkasticky usmívám. Ale v tomhle případě jsem s hlavní hrdinkou dost souzněla. Opuštěná Zita Kabátová, náhle hozená manželem kvůli milence na druhou kolej, bez zkušeností se zaměstnáním, protože doteď byla manželkou v domácnosti, bojuje o svoje vlastní štěstí... Zpočátku neúspěšně, ale nakonec se zadaří. Byť jde o film z roku 1937, tak jde o v tomto směru nadčasovou záležitost. Jasně, že vše směřuje k nové lásce, novému sňatku a tudíž k novému zabezpečení, ale já to ausgerechnet Zitě přála a hlavně věřila...

Potřebovala jsem si odpočinout a vypnout. A k tomuhle účelu to posloužilo skvěle. Bylo to samozřejmě strašně přehnané, ale ty charaktery byly tak krásně české! To fakt jinde neuvidíte.  Krystalicky čisté zobrazení toho, co v nás je, a co naštěstí člověk obvykle nepotká na jednom místě.  (Ještě toho trochu)  Plus typově výborné obsazení a ne úplně marné hlášky. V záplavě wannabe českých „komedií" z poslední doby mě tahle šílenost a hlavně nadsázka konečně trochu pobavila.

To se moc nepovedlo.  Zvolila jsem toto dílko coby film vhodný k rekonvalescenci, ale bronchitidida se mi málem zase vrátila. Nevěřícně jsem zírala na obrazovku a boomersky toužila po starých dobrých časech. Kdy komedie byly zábavné a ne trapné. A trapně mi bylo hlavně za herce. Chápu, že z něčeho nájem platit musí. Ale i tak. Bylo to fakt tristní.

Mám část rodiny v bankovnictví. A ti z téhle pohádky kvetli. Protože poučení z téhle pohádky plynoucí zní: „, Půjč si, okamžitě si kup něco pěkného - a hlavně nesplácej!" :-D

Sice hodně přitažené za vlasy, ale jinak vcelku sympatické. Pár dobrých hlášek, slušné obsazení a přijatelná stopáž. Takže než vás začne štvát ta nepravděpodobnost děje, je po všem. Z hereckého obsazení mě zaujali hlavně rodiče v podání Jany Synkové a Bronislava Poloczka. Světlana Nálepková hrála svou dylinoidní uzurpátorskou přítelkyni na 1. A dvojici Roden a Lukešová jsem to jejich vzplanutí věřila. Škoda, že Bára Lukešová dostala v českém filmu poměrně málo příležitostí. Její úplně přirozené herectví se mi hodně líbí.

Ach jo. Takový zajímavý začátek... Ale to rozuzlení. A ty dvě policistky. Hilmerovou jsem už viděla v zajímavějších rolích, tak vím, že hrát umí. Tohle jí prostě nesedí. Jedna hvězdička je za zajímavý námět. A další dvě za Martina Hofmanna. Stejně jako mnozí jiní souhlasím s tím, že je věčná škoda, že nemá víc prostoru.

Zatím pořád ještě tápu, jestli mi stojí za to na Odznak koukat. Případy nejsou nezajímavé, ale něco mi na tom pořád nesedí. Možná ty dvě policistky... Možná určitá unylost. Sama nevím. Druhý díl mě bavil o něco víc, tak jsem možná doufala ve vzestupnou tendenci, ale zatím je to hodně nepřesvědčivé.