yarca

Miluju Vávrův film „Šťastnou cestu". Skvadra top českých hereček v čele s Adinou Mandlovou, Natašou Gollovou, Hanou Vítovou a Jiřinou Štěpničkovou rozehrála herecký koncert, který si nikdy nenechám ujít. A teď koukám na něco, co mi připomíná jiné vztahové seriály. Sice v jiném a možná atraktivnějším hávu (blížící se okupace, židovská otázka, prostředí luxusního obchodního domu), ale pořád je to takové nějaké prázdné... A já tomu sice daň ještě šanci, ale teď si jdu pustit Vávrovu „Šťastnou cestu".

Trochu lepší než první díl. Ale pořád mě to nijak zvlášť neuchvátilo. Nějak tomu chybí šťáva. Asi pořád ještě moc srovnávám s Případy 1. oddělení.

Namlsala jsem se Případy 1. oddělení. A očekávala něco podobného i tady. A bohužel se toho nedočkala. Vlastně ani pořádně nevím, proč mě to nebavilo. Vcelku atraktivní námět, ale jinak... No, dám tomu ještě šanci.

Konečně koukatelná vánoční pohádka! Kdo očekával pokračování slavných Krkonošských pohádek, byl asi trochu zklamán. Místo majestátního Krakonoše, Kuby, Ančete, Hajnýho a Trautenberka tu máme Krakonoše lehce sociopatického, dva bratry (hajzla Štěpána a joudu Adama), příšernou Blanku na zabití, hodnou Lidušku a kouzelného vědátora (Ondřej Sokol je opět k sežrání). Ale ona i tahle partička umí zaujmout. Byť se jedná o příběh mnohem temnější, než tomu bylo v původních pohádkách... Každopádně, ačkoli úplně stockholmským syndromem netrpím, asi bych na místě Lidušky volila sexy Krakonoše - namísto ňoumoidního Adama... Mě by z jeho chaloupky nedostali ani heverem. ;-)

Takhle nějak to asi vypadalo, když se lidi v roce 1970 dohadovali, jestli bylo opravdu nutné točit novou Babičku, když tu přeciž máme Čápovu verzi z roku 1940! A Kurandova přeciž není Brzková.  Nová Popelka mi přijde malinko syrovější verzí té naší. Jo, okopírovali to téměř sakumprásk. Nicméně, čekala jsem děs a hrůzu - a ono to bylo hezký. Navíc mi přišel princ do toho vztahu nějaký takový víc angažovaný než Trávníček. Ten byl takový toporný. A Popelka sice není Šafránková, ale je hezoučká a hodně uvěřitelná.  Upřímně řečeno se mi hodně líbil konec - o dost dramatičtější a dobrodružnější než v originále.  A bod navíc to má za malou roličku Kristofera Hivju (pro kterého mám slabost už od filmu „Věc: Počátek").

Roztomilá pohádka s milým princem a přepůvabnou Pomněnkou. Její písničku, kde zpívá „Pomněnka má, má strach..." tím jejím něžným hláskem mi zní v uších celá léta.

Vzpomněla jsem si na písničku „Johnny loves Jenny".  Zpívá se tam, že „Johny miluje Jenny, ale Jenny miluje Joa. A Joe chce Penny, ale Penny miluje Boa. Bo ještě není připravený, protože si chce jen nezávazně užívat ..." No, a o tomhle ten film je. A není to film veselý. Ale za mě slušný průměr. Minimálně. Jen tu lásku aby v něm člověk pohledal. Ale je tam. Nakonec tam je. Taková ta nezištná obyčejná neobyčejná láska.

Za mě jeden z mých nejmilejších filmů s Vlastou Burianem. Není to nic třeskutě veselého, spíš milý film o stárnoucím ovdovělém majiteli papírnictví na malém městě, kterému jeho dospělé děti zkouší zařídit bezstarostný a pohodlný život v Praze. A to nejen kvůli němu, ale i kvůli jejich společenské prestiži. Ale tatínek jim ukáže, že ještě nepatří do starého železa! Nenechá si vnutit životní styl, který je mu cizí, a i v Praze dokáže pomoci půvabné vdově (skvostná Zita Kabátová) rozběhnout do té doby skomírající papírnictví. A dojít nového životního štěstí a ještě ukázat dětem, že poctivé řemeslo má zlaté dno. Jooo, kdyby všechny moralitky byly tak fajn, jako tenhle film.

To byl tak absurdní film, že doteď tápu, co tím chtěli tvůrci říct. Mysleli to vážně? Nemysleli to vážně? Byla by to neskutečná šílenost, nebýt všudypřítomných vtipných komentářů pánů Kaisera a Lábuse. Jo, a Kazašky jsou fakt pohledné holky. (Teda až na ty příšerné osmdesátkové účesy.)

Kdo byl kdo v českém meziválečném filmu. Herecký koncert pro Jiřinu Štěpničkovou a pár dalších „děvčat". A několik pánů z té éry. Je to zároveň roztomilé i smutné. Je úžasné vidět dámy z filmů pro pamětníky po xx letech. Jako by hrály samy sebe. A já se zároveň smála i utírala slzy lítosti. Děkuju, dámy a pánové.