Reiniš

Zpočátku hodně slibně rozehraný film, který mě osobně zklamal právě v tom vychvalovaném konci. Po dvou hodinách už mě z těch všech triků a záměn šla hlava kolem a přiznávám, že pointu Nolanova díla jsem jaksi nepochopil (nebo možná ano?). Prestige je film, který určitě stojí za to vidět znovu. A když už ne kvůli zamotanému příběhu, tak kvůli skvělému herectví všech zúčastněných. Až si to uspořádám v hlavě napíšu víc...//Na podruhé hodnocení zvedám, je to opravdu chytrý film.

Nádhera! Fascinující pohled na jeden ,,obyčejný" den jedné ,,obyčejné" ženy, která postupně odkrývá svá tajemství a prožívá svá malá i velká dramata, ale i radosti a štěstí. V tomhle filmu je prostě vše, Tajnosti dokáží dojmout i pobavit a když ke konci rozehraje Nina Simone svoje Feeling Good člověku až naskočí husí kůže. Iva Bittová si film, jak sama říká, ,,prožila naplno" a odvádí skvělý a soustředěný výkon. Bez ní by Tajnosti určitě nebyly tím čím jsou. Alice Nellis odvedla skvělou práci i co se technického provedení týče. Škoda, že u nás podobných ,,meditativních" snímků nevzniká víc...

Jedna z těch lepších filmových adaptací knih Johna Irvinga. Debutující Tod Williams natočil citlivý a smutný film bez velkých srdcervoucích scén a možná právě proto jsou Dveře v podlaze tolik působivým filmem, který by neměl ujít pozornosti žádnému fanouškovi Americké krásy. Kim Basinger je jako smutná a chladná Marion natolik uhrančivá a sexy, že její přítomnost dráždí skoro víc jak v knize. Jeff Bridges je jako Ted Cole správně bohémský a charismatický a skvěle zvládnul i vnitřní smutek hrdiny, který se snaží skrývat za usměvavou a bezstarostnou tváří. Po skončení filmu ve mně zůstaly velmi zvláštní pocity, díky kterým budu nad Dveřmi v podlaze ještě nějaký ten čas přemýšlet (a rád).

Bravurně natočený muzikál, který dodnes (podle mě) nebyl překonán. Film hýří skvělými nápady a chytlavými melodiemi a ústřední pár v podání přesvědčivého Vladimíra Pucholta a krásné Ivany Pavlové (škoda že kvůli svému zranění víc nehrála) je naprosto uvěřitelný. Většina písniček i děj samotný sice dnešnímu divákovi už asi moc neřeknou, i tak ale Starci po právu patří do zlatého fondu české kinematografie.

30 dní dlouhá noc je film, který má své vady a ke konci jaksi zapomene zodpovědět i některé otázky. Pořád ale zůstává tím nejlepším, co jsem od Snyderova Úsvitu mrtvých v žánru viděl. Navíc jsem se v kině skutečně bál a to už od úvodních titulků. Slade si z danou látkou poradil dobře, šlo to sice udělat i o chlup líp, ale ve výsledku se nemá za co stydět. Stejně jako Josh Hartnett a krásná Melissa George, kteří v rámci žánru podávají skutečně uvěřitelné výkony. Navíc to skvěle temné prostředí Aljašky a atmosféra jako z Carpenterovy Věci. Nemám co dodat, v době kdy kinosály dobývají latexová béčka typu Underworld je Sladeho film příjemným oživením.

Tak z tohohle mi jde skutečně hlava kolem. Vesmírná odysea je strašně těžce popsatelný film, jehož rozebírání by nejspíš zabralo spoustu probdělých nocí. Člověk si na to musí udělat názor sám. Chápu hodnocení 1* i 5*. A já sám si nejsem úplně jistý svým hodnocením. Po snímcích jako byla Sunshine s Fontánou, které k nám dorazili loni, jsem si říkal že nic náročnějšího jsem asi zatím neviděl (myšleno v rámci mainstreamu). Ale teprve teď vidím, kde mají všechny tyhle bijáky svůj původ...Ve fascinující vesmírné všehomíře Kubrickova filmu. Dech mi vzala i vizuální stránka filmu, která je na rok 1968 skutečně úchvatná. A ten konec? Grandiózní, dech beroucí, originální, nepochopitelný...Nevím sice co přesně v roce 1968 mistr Stanley Kubrick stvořil, jisté ale je, že mi nějaký ten čas nedá spát. A až seberu síly a odvahu určitě se na Vesmírnou odyseu vydám ještě jednou.

Krabat podle mě trochu předběhl svou dobu. Zeman často zobrazuje téměř hororové výjevy za doprovodu depresivní atmosféry a hudby. Filmu bych vytknul pouze místy unylé tempo a zbytečně nastavovaný happy end, což jsou pouze kosmetické vady na jinak brilantním filmovém díle, které věřte nebo ne, vzniklo u nás.

Skutečně adrenalinová záležitost. Každý díl má strhující tempo vyprávění a hezky dusnou atmosféru věznice, která je obydlená všemožnými sociopaty. Pedofil T-Bag v excelentním podaní Roberta Kneppera, ulízlej mafián Abruzzi s drsnou tváří Petera Stormara, parchant-dozorce Bellick v přesném podaní Wadea Williamse a spousta dalších menších i větších hajzlů, kteří mnohdy nevědomky kazí Michaelovi plány na útěk. Jako anděl mezi těmito individui působí krásná a vynikající Sarah Wayne Callies, coby vězeňský doktor. Celý seriál ale hlavně stojí na vyrovnaném a přesvědčivém výkonu Wentwortha Millera, který na sebe pokaždé bezpečně upoutá pozornost. Trochu mu to kazí nesympatický a otravný Dominic Purcell jako jeho bratr Lincoln, několik logických přehmatů a zvratů, kdy už tvůrci kolikrát pletou bábu s dědkem dohromady. Přesto je pořád Prison Break to nejkvalitnější, co lze na televizní obrazovce vidět. Ostatní série: Docela o ničem a určitě zklamání! Za skvělou první řadu, ale hodnocení snižovat nebudu.

Vlastně moc nevím, co vám mám o Sunshine říct. Mám vychvalovat skvěle rozmanité výkony herců, brilantní Boyleovu režii nebo kulervoucí vizuální stránku. A nebo mám snímek poslat k ledu (nebo spíš do výhně) za neoriginalitu, pomalé tempo a nelogičnosti třemi hvězdami. Líbilo se mi to vlastně vůbec? Jisté je, že při sledovaní jsem si okousal asi všechny nehty na ruce a pomalu jsem se chystal i na nohy. Napětí by se kolikrát dalo krájet a celou dobu jsem se o osazenstvo lodi upřímně bál. Což je poněkud zvláštní, protože ruku na srdce ani jedna z postav není vyloženě sympatická, ale od toho tu konec konců je Armagedon a podobné limonády. Právě svojí zvláštní realističností je film, tak dechberoucí. Kolikrát jsem se přistihl, že mám otevřenou pusu úžasem (pokud jsem v ní zrovna neměl ty prsty). Když film skončil zůstal ve mě zvláštní pocit, který neumím moc dobře popsat. Pocit, že takhle by to všechno mohlo skutečně jednou vypadat.... (pokud vám tenhle komentář nedává smysl, tak se omlouvám asi jsem strávil moc času na slunci)

Na první pohled může ona originální animace působit malinko divně, ale když se do toho člověk pořádně zakouká musí před Bartou smeknout. Myslím, že vidět něco podobného na velkém plátně a natažené do dvou hodin by byl určitě fascinující umělecký zážitek. Golem asi navždy zůstane jen v podobě tohoto skvělého sedmiminutového kraťasu, protože sehnat v naší malé zemičce sto dvacet mega, kolik by měl celovečerní snímek stát je úkol téměř utopický. Bude to nicméně škoda.