DoubleJack

Pecka, v kterou jsme všichni doufali. Děj to sice prakticky nemá, za to choreografie je nabušená jako blázen. Nápaditá kamera, přehledná, i když (až příliš) zdlouhavá akce. To, co Keanu ve svých letech předvádí je na hraně snu a zaslouží si totální respekt. A já se musím ptát, proč sakra tohle nemohl předvádět v Matrix Resurrection? Protože Keanu na to očividně pořád má! Zážitek ještě umocňuje fakt, že řada scén je natáčená nepřerušovaně na jeden záběr. Konečně jsem si uvědomil, jak moc mě dnešní akční filmy plné nepřehledných střihů vlastně ruší. Najednou byla akce "čistá" a já si mohl užít nepřetržitou akční jízdu. Během té je sice nutné odpustit některé nelogičnosti, které účelně padly na oltář akčního orgasmu, ale stejně jsem si připadal jako dítě v cukrárně tupě zírající na kopeček zmrzliny.

Je čas jít proti proudu. Stopáž 130 minut je dost možná větší horor, než samotný film. Místy tomu chyběl spád a vlažnější tempo, které mělo budovat atmosféru, ve mě maximálně budovalo ochotu skočit z balkonu. V jednu chvíli to bylo tak špatné, že jsem začal fandit sektě. Koneckonců, až na fetiš spojenou s podřezáváním krků, by to vlastně byli celkem fajn sousedi. Za největší hřích každopádně považuju nerozvinutí motivu rostlinného božstva. Vždyť to mohlo být tak super! Místo toho se film zaměřuje na ústředního bambulu, který dokáže hrát za celý snímek právě jeden herecký výraz. Navíc má očividnou superschopnost naprosté nenápadnosti, která je snad porovnatelná jen s nahou striptérkou v kostele. Když pak v průběhu příběhu přežije sečné zranění, úder do hlavy těžkým předmětem, vykrvácení v důsledku amputace všech prstů na ruce i opakované bodnutí do ledvin, dojdete k tomu že musí mít superschopností asi více. To, co nás smrtelníky by zabilo (a dost možná opakovaně), jemu jen zkazilo den. A mě (nejen kvůli tomu) asi i celý film.

Uf, už nikdy doporučené filmy.. OK, buďme ale fér - první část filmu funguje vlastně dobře - interakce mezi Tess a Keithem buduje napětí, jehož závěr ve formě původního REC, bylo příjemně osvěžení. Už tam se ale objevují prví trhliny, kde se jinak důvtipná Tess chová jako by měla IQ perlivé vody. Ve druhé části jako by si scénárista otevřel druhou Tequilu a děj se úplně rozpadl. Na scénu přichází nesympatický týpek, který ve mě vzbudil asi tolik sympatií jako grafický návrh železničního mostu. Hned jak promluví, chcete po něm hodit cihlu - možná i dvě. Postavy se najednou začaly chovat naprosto dementně, klíčové prvky děje zůstaly nevysvětleny a při finálním sklouznutí z placaté střechy jsem sám chtěl začít chlastat. Závěrečné titulky byly doslova vysvobozením a můžu jen doufat, že se scénárista podělí o značku flašky, kterou při sepisování scénáře cucal, protože jí asi budu potřebovat.

Hello there! V Předaleké galaxii asi došli kvalitní scénáristi, protože jinak si to nedokážu vysvětlit. To, co jsem viděl bylo místama tak blbý, že i blondýna s posledním mozkovým závitem by se rozhodovala v klíčových chvílích líp. Stormtoopeři netrefí ani krávu před stodolou a uniknutí z přísně střežené základny inkvizitorů bylo asi tak nenapadné jako projíždějící vlak se sirénou na střeše. Zatvrzelé postavy souhlasí se spoluprací během prvních pěti vteřin a reálnosti ani nepřidávají generické backstory. Sice je to stále lepší než výlet s dědulou Boba Fetem, ale zároveň to není ani nic, k čemu bych se rozhodně chtěl vracet.

Po delší době mě to zavítalo do áčkových vod. Nikdy bych neřekl, že tématika Addamsovy rodiny dokáže poskytnout tolik prostoru zajímavým myšlenkám. Mělo to všechno: zajímavé postavy, kontrasty osobností, propracované dialogy, zápletku a postupné odhalování příběhů, které při každé smyčce dostávaly hloubku a směr. A ten humor! Pro inteligentní sarkastický humor budu mít vždy slabost a tady jsem si připadal jak dítě v cukrárně. Ani na vteřinu nebyla příležitost se nudit. Casting je kapitola sama o sobě. Je neuvěřitelně cítit, s jakou péčí a smyslem pro detail vše vznikalo. Přidejte si skvělou Jennu Ortegu a Emmu Myers, vše vyveďte v černé a dostáváme kousek, na který jsme dlouho čekali.

"Střílení - Výbuch - Kouř - Střílení - Výbuch - Kouř. Ufoun. Mariňáci jsou nejlepší. Střílení - Výbuch - Kouř..." Vizuál je chytlavý jak blázen, ale když ono to tak nějak celé vyznívá jako náborová kampaň do armády. A to je věc, která mě vůbec nebere, takže zůstáváme u osvědčeného: "Střílení - Výbuch - Kouř". Jo a hele další ufoun!

A teď to pojďme vzít z pohledu toho zubatého fešáka. To si takhle spím 15 tisíc let, když mě najednou druh vzniklý z opice z ničeho nic probudí. No přiznejme si to, každý bychom byli v takový okamžik trochu rozmrzelí. A tak si vyhlídnu opuštěnou sopku, kde se můžu nadýchat čerstvého vzduchu a trochu se protáhnout. A víte co - ti malí opičáci mezitím všude srandovně pobíhají a hlasitě vřeští, že mi to při mé ranní migráně zrovna dvakrát nepomáhá. Copak toho chci tolik, když bych si dal kafe s dvěma kostkami cukru? Ne! A co místo toho dostanu? Jednu řízenou raketu přímo do krku. To skutečně dobrému trávení příliš neprospívá. A pak, že svět nabízí všem rovné šance k životu. #SaveMonsters

Na dnešní dobu už vyznívá naivně a komicky. Chápu, proč Reynolds nevynechá jedinou příležitost, aby si do filmu rýpnul. Scénář i zápletka jsou až absurdně generické a byly k vidění už nesčetkrát v různých variacích. Samotné zpracování, které mělo být hlavním lákadlem, film spíš ještě více pohřbívá. To zejména platí pro CGI, které rychle zestárlo a je pasé jako kalhoty do zvonu. Ne nadarmo se mi v mysli objevil nechvalně známý Král Škorpion z druhé Mumie. To stejné platí pro děj a postavy, které jsou až groteskně otravné. Uvidíme, zda se časem objeví alespoň trochu dobrá adaptace původní předlohy. Každopádně tato to není.

Ne nadarmo existují tři železná pravidla týkající se situací, kdy sedíte v pátek večer v baru, klopíte jeden panák za druhým a už to začínáte cítit v hlavě. Za prvé: nikdy neodepisujte na pracovní e-maily, protože ne každý bude mít pro vaší upřímnost v pondělí pochopení. Za druhé: ta hezká holka, co stojí opodál ve skutečnosti tak hezká být nemusí, takže si jí nikdy nevoďte domů. A za třetí: pro lásku boží: nepište scénář k filmu, protože výsledek nebude dávat vůbec smysl. No a tuším, že tak si jednoho dne scénárista a střihač tohoto filmu řekli, že je dobrý nápad spolu zajít po šichtě na jedno a minimálně jedno z oněch pravidel porušili.

CGI z těžkých devadesátek, herecké výkony na úrovni dětského představení a scénář s dialogy tak hloupými, že by mohly být posloužity jako základ pro celkem dobrou předvolební kampaň. Přitom prostor pro zajímavé otázky by tu byl - co jsou potvory zač? Kde se vzali? A proč tak zběsile všude běhají, jako by zrovna uveřejnili poslední model iPhonu? Vlastě mám tyhle snímky ale ve skutečnosti rád, protože si vždy zas o trochu víc začnu vážit dobrých filmů.