DoubleJack

A vlastně ono to nebylo špatný! Ano, scénář a dialogy by potřebovaly poladit (a hodně), děj se žene kupředu jako Simír v nejlepších letech a motivace postav je dosazovaná místy až příliš na sílu, aby si to v tom velkém celku prostě sedlo...ALE...bavilo mě to. Škoda jen, že se nemůžu zbavit dojmu, jako by vše bylo splácané horkou jehlou. Jsem přesvědčen, že kdyby se tomu dala větší péče, mohly se dostat do popředí motivy, které nevyzní jak silně, jak by mohly (a měly). Zkombinovat totiž vážné motivy s odlehčeným tonem filmu je občas velmi nevděčné. V kombnaci s tím, že navíc musel film představit v omezené dvou hodinové stopáži zbrusu nový svět, to pak bylo ještě o kus těžší.  Přesto všechno, jsem dostal pohodovou barevnou fantasy, která se nebere příliš vážně a to je něco, co mi tu už dlouho chybělo.

Už takhle nejsem úplným fanouškem Thor: Ragnarok, ale tady je vše zkrátka o úroveň horší. To, co tam fungovalo alespoň trochu, tady funguje špatně, a co tam fungovalo špatně, tady nefunguje vůbec. Film nemá na čem reálně stavět a nemá silnou postavu jako byla Hela v podání báječné  Cate Blanchett. Celé je to odfláklé a neskutečně laciné. Je to jako když jdete k Vietnamci, který vám nabídne ošuntělé kraťasy Karla Lagerfelda s pravopisnou chybou a tváří se, že vše je v pořádku. Ale není! Za scénář by měl dostat někdo vyhazov a za herecké výkony přes držku. Vážná linka funguje asi tak spolehlivě jako wifina v tunelu a vtipy mají říz jako po tuctu piv. Nemyslím si, že má postava Thora v tomhle set-upu ještě co nabídnout.

Aneb když se Predator nudí, zabloudí na random planetu a po zmasakrování místního zvířectva usoudí, že lidé s luky a šípy budou pro něj obstojným nepřítelem, kterého hledal. Mám z toho celého zvláštní pocit. Začátek funguje velmi dobře a doslova mě uhranuly dlouhé expozice na okolní přírodu, které dávají prostor divákovi zpomalit. Dokonce i Amber Midthunder v roli indiánky toužící stát se lovkyní je fajn. Set-upy běží, jak mají a motivace mají pevné základy. Nicméně druhá polovina filmu jako by ztratila "to něco". Ani z Predatora jsem neměl pocit, že by se jednalo o nezabitelné montrum, před kterým člověk musí utíkat. Dělalo mi problémy naladit se na vlnu a chyběla mi ta pověstná hutná gradující atmosféra, která by dávala vědět, že jde do tuhého. Jediným světlým bodem ve druhé půlce byl duel Predatora s Dakota Beavers a to bylo...oh man...fucking good! Pak ale přijde uspěchané finále (neplést s odfláklým) a já byl zas mimo vlnu. Za mě sice žádná pecka, ale rozhodně ani ne zklamání.

Já chápu, že jsou mezi námi idioti. Vím to, respektuju to a beru to jako fakt. Ale jak se mohlo stát, že  Jaume Collet-Serra, týpek co si nedokáže ani zapnout poklopec u kalhot, mohl na tuhle blbost dostat 200 milionů dolarů? DVĚSTĚ MILIONŮ? Co pro to musel udělat? Jezdit měsíc po Hollywoodu v Boratkách a odhánět tamní pánbíčkáře? Takže se vší úctou k mentálnímu zdraví produkčního týmu i mému vlastnímu - ale - WHAT THE FUCK WAS THAT? Vždyť to nedávalo vůbec smysl. I opice s činelama by napsala smysluplnější scénář, než tohle....hádám, že tyhle filmy musí vznikat, abychom pak ocenily ty alespoň trochu dobré

Když ono je to tak nějak stejné jako první Avatar a to se všemi plusy i mínusy. Na jednu stranu uchvacující přírodní scenerie neprobádané Pandory, na druhou stranu šablonovitý děj plný patosu. Zatímco ale v případě prvního dílu, nápadně inspirovaný klasikami jako Tanec s vlky nebo Poslední samuraj toto vše šlo pro vší tu krásu okolo odpustit, po druhé se to jenom přeci skousává o poznání hůř. A i když ke mě celý rodinný aspekt promlouval nadmíru silně a příjemně, zastihl jsem se, jak potají sleduju hodinky a tlačím nekonečnou stopáž k závěru. Uvidíme, kam se vydá trojka, Bro.

Nečekal jsem to, ale Ethernals přichází s velmi zajímavou mytologií. Rozhodně zajímavější, než většina postav s random schopnostmi, které se ve filmu nachází. Naneštěstí se toto epické dilema rychle ztrácí ve zněti laciných vtipů a nedostatečného set-upu pro jednotlivé vztahy. Už od začátku bylo jasné, že vzhledem k počtu postav a omezenému času, bude vybudování hlubší interakce mezi nimi těžší, než sestavit židli z Ikei. A to se také rychle potvrdilo. Zvraty jsou takové nějaké všeljaké a divákovi přijde, že se dívá na rychlejedoucí vlak, který asi má svůj smysl, ale je těžké ho mentálně stíhat. I po několika dnech přemýšlím, jestli by tomu všemu neslyšelo více dílů a prostor pro postupné buildování světa. Materiál by k tomu byl.

Animovaný kraťas ze světa Soul, dějem předcházející hlavní film. V rámci 6 minut zazní pár trefných vtipů, které příjemně zabavily.

Slabší animovaný kraťas ze světa Příšerek, spíše určené pro mladší publikum

Love and Monsters jede na vlně Zombielandu. Jedná se o malé sympatické putování v barevném a trochu naivním světě, který ocení fanoušek velkých přítulných monster. Děj je přímočarý, stejně jako motivace a vývoj hlavní postavy. Na tom však není nic špatného, protože u toho není zapotřebí příliš přemýšlet a vše příjemně utíká. Film přitom nevymýšlí zbytečné blbosti a jednoduše spojuje několik klíčových bodů, okolo nichž staví fungující svět. Doporučeno čtyřmi z pěti beznadějnými romantiky s kuší.

Film se snaží následovat obvyklý Hollywoodský koncept, ale vše je navlečené v Lídl stylu. Celou dobu balancuje mezi mysteriozním wow filmem, katastrofickou slátaninou a lacinou kravinou na slevě. Kdybych řekl, že hlavní představitelka je otravná, kecal bych. Totiž VŠECHNY postavy jsou otravné. Mám za to, že ani sami herci natáčení nemohli brát vážně a předháněli se, kdo bude Trollem sežrán dřív. Jedinou postavu, které jsem fandil, byl samotný CGI troll. Ten se v zásadě ničím neprovinil a přesto je označován celou dobu za hrozbu, i přesto že za mnohem větší nebezpečí považuju, že film vůbec vzniknul. Když k tomu přičtu špatně nesedící Netflix titulky, tak bych se nejradši nechal zkamenět hned po tom Trollovi.