robbez

Zobrazit tak složitou a zvláštní osobnost jakou byl Ludvík Bavorský je po všech stránkách hodně obtížně. V tomhle případě se to podle mého názoru podařilo. Film nabízí časově i tematicky komplexní a vyvážený pohled na Ludvíkův vnější i vnitřní život. Ludvík nebyl jen autistický blázen a fantasta, který rozhazoval státní peníze za megalomanské stavby a osobní přepych. Zřejmě opravdu idealisticky věřil, že umění a krása může zkvalitnit společnost a odstranit války a politikaření. Jeho představa umění byla asi příliš teatrální a z dnešního pohledu poněkud kýčovitá, ale to co kolem sebe vytvořil je v něčem i dnes fascinující. V osobním životě byl v zásadě nešťastný, protože až příliš jasně pociťoval a vnímal rozpor mezi svým vysněným světem a skutečností, která ho ubíjela a ničila. Problém měl také v komunikaci s lidmi. Možná skutečně trpěl potlačovanou homosexualitou, ale především nebyl schopen navázat fyzický ani emocionální vztah s jiným člověkem. Nedokázal totiž opustit svůj vnitřní svět, kam zase nikdo jiný nepronikl. Všechny tyto aspekty jeho osobnosti film citlivě postihuje.

Působivé a napínavé, ale akční scény poněkud převažují nad myšlenkami.

Spojit americkou armádu, parapsychologické jevy a svět hippies je stejně bizarní jako celý film. Velmi specifický absurdní humor, ale nějak to celkem funguje.

Na rozdíl od dnešní převážně povrchní české filmové tvorby je to dílo myšlenkově, citově i jazykově hluboké a kvalitní. Zároveň ovšem působí příliš teatrálně a exaltovaně. Neškodilo by trochu méně emocí a expresivního projevu. Když je to ale natočeno podle povídky nevyléčitelného poetického romantika Fráni, tak se vlastně ani nelze divit.

Film má zvláštní ponurou atmosféru. Hlavně ty "italské" záběry jsou jako z nějakého podsvětí nebo ze záhrobí. Kdybych měl v tomhle žít, asi taky budu chtít odjet do Ameriky. Některé zbytečně dlouhé úseky, kde se pro diváka nic moc neděje, jsou až nepříjemně otravné (úvodní výstup po kamenech, scény v podpalubí). Nejzajímavější je asi poslední část z amerického imigračního oddělení. Absurdní přijímací procedury zdejších úředníků ukazují odvrácenou stranu amerického snu. Jaksi nepatřičně působí ve filmu "záhadná" postava Lucie (Charlotte Gainsbourg). Celou dobu nevíme kdo to je, kde se tam vzala a proč jede mezi chudáky? Mezi pasažéry se jen šíří nějaké ty drby a spekulace. Je divné, že to nezajímá ani Salvatora v okamžiku, kdy ho Lucie požádá o sňatek. Snové scény a prostřihy jako variace na povídačky o mléčných řekách a obří zelenině v Americe působí až komicky surreálně.

Každý má asi někdy chuť se na všechno vykašlat, odjet někam daleko a poznat, ochutnat a vyzkoušet něco nového a jiného. Někdo má dokonce i dost odvahy, aby to skutečně udělal. Film to ale všechno podává strašně prvoplánově a kýčovitě jako v nějaké telenovele. Chvílemi jsem měl pocit, že scénář napsal Viewegh společně s Nesvadbovou nebo že Carrie Bradshaw ze Sexu ve městě odjela do světa poznávat samu sebe. Navíc ještě celým filmem prostupují ta rádoby duchovní a „filozofická“ moudra a rady na úrovni EZO TV. Julia Roberts tu vlastně hraje znuděnou bohatou ženušku, které v podstatě nic nechybí. Má ale pocit, že to nějak není ono a chtěla by asi zažít nějaké nové vzrůšo. Proto si začne vytvářet pseudoproblémy v partnerských vztazích, aby se mohla v krátké době rozejít se svým manželem a vzápětí i se svým novým milencem. Pak konečně může vyrazit do světa hledat své pravé (samozřejmě velmi duchovní) já. Místa jejího pobytu jsou turisticky velmi provařené destinace, které zřejmě podle představy tvůrců budou v divácích a hlavně v divačkách vyvolávat velmi příjemné asociace. Místo do Říma, Indie a na Bali tak naše hrdinka klidně mohla odjet třeba do Paříže, Tibetu nebo Thajska. Na cestě potkává neustále nějaké úžasné lidičky, jejichž úžasné myšlenky a srdceryvné osudy ji ovlivní a obohatí tak úžasným způsobem, až by se z toho jeden posral. Nakonec se samozřejmě naše neklidná cestovatelka a „duchovní hledačka absolutna“ opět zamiluje, aby byly tužby všech „romantických“ divaček plně ukojeny. Za nejlepší část filmu ještě považuji tu italskou, kde se hodně a dobře jí, což je mi opravdu sympatické.

Poněkud naivní (hlavně představa osvíceného arabského šejka), ale zároveň mile vtipné, originální a citlivě dojemné. Film je obecně určen romanticky založeným ženám (případně mužům).

Nevím, jestli je to poslední film nové vlny, ale moje vlna to tedy každopádně není. Příběh "neposedného" bláznivého křupana mezi "usedlými" burany a pytláky mě prostě nezaujal. Částečně i proto, že nějak nemám moc v oblibě Petra Formana. Černobílá výtvarná estetika s vodními plochami se mi líbila, ale filmový děj nikoli. Nejhezčí byla zasněná scéna, ve které pluje Vojtěch s Anežkou a vůbec momenty, ve kterých se tito dva spolu objevují. Kdyby těch nebylo, tak asi nedám ani ty tři hvězdičky.

Název filmu naprosto přesně odpovídá jeho obsahu. Hrušínský tu skvěle a přesvědčivě představuje takovou tu venkovskou moudrost "půdy" a generací předků, jejíž velikost a síla obzvláště vyznívá v konfrontaci s blbostí, pokrytectvím a zrůdností komunistického režimu 50. let.

Scénář je určitě kvalitní a promyšlený, ale filmové zpracování spíše odpovídá žánru "televízna inscenácia pre náročné". Projev a hlavně zabarvení hlasů snad všech herců (s výjimkou V. Müllera) je až zoufale nudné, sterilní a bez emocí. Jako když "súdruh" Husák četl nějaký "prejav" na sjezdu KSS. Ve filmu prezentovaný "morální úpadek" společnosti je dnes téměř k pousmání a představuje téměř mnišskou čistotu ve srovnání se současným stavem. Závěr filmu je sice působivý a efektní, ale zároveň mi připadá poněkud umělý a nereálný. Příliš nevěřím, že by si někdo mohl nepřijetí úplatku lékařem skutečně vyložit jako potvrzení vlastní nevyléčitelnosti a jen na základě takového pochybného úsudku bez nějakého skutečného důkazu se zasebevraždit.