VanTom

Zajímavý příběh, který se možná chvílemi mohl podobně odehrát i ve skutečnosti, občas slušné napětí a dobrý výkon Dwaynea Johnsona v civilní dramatické roli (i když mi tedy pár desítek minut trvalo, než jsem akceptoval, že tu baseballku prostě do ruky nevezme a nevydá se vymlátit drogový kartel pěkně sám na férovku). Škoda, že v závěru dostaly logika a realita pekelně na frak a ani po akční stránce mne přetlačovaná s kamiónem nijak nevzala.

Ve svižném úvodu veškerou infantilnost, cukrkandlovost a pestrobarevnost tak tak vyrovnávaly slušné vtípky, ale po chvíli se stejně vše zmíněné začalo přejídat. Respektive předlouhé uvozující vyprávění (zabírající skoro 3/4 délky filmu) nepřineslo nic objevného a postupně uvadalo, no a závěrečné ekologické prozření proběhlo zase hodně kvapně a jednoduše. Díky častým narážkám, odkazům, shazování, zajímavému designu města a všeho v něm však výsledek ušel.

Neuvěřitelné, jak po technické stránce snímek vůbec nezestárnul, ta detailnost, preciznost, nápaditost a inovativnost animace bere dech i dnes. Především pohyby, výrazy a mimika postav působí neskutečně živě. Poměrně bizarní děj vychází z předlohy velmi volně, roztomilá zvířátka a písničky dávkuje s mírou a téměř postrádá infantilnost a schematičnost pozdějších disneyovek; navíc vtipné glosy Jémine Cvrčka směrem k divákovi svou mírnou ironií dokážou i překvapit.

Soubor pěti krátkých, nijak nesouvisejících hororových příběhů od různých tvůrců, což se ovšem téměř nepozná, protože žádný výrazně odlišný rukopis se nekoná. Příběhově jsou však zajímavé (nikoliv originální) a slušně pobaví. Lepší 3*.

Velmi svižný a odsýpající akčňák s neoriginálním příběhem ve stylu Bodu zlomu. Zobrazovaná tuningová subkultura mne sice nijak nebere, ale na přítomná auta (a v druhé řadě pak i ženský) se dívalo pěkně a všechny ty fetišistický náhledy, drsné pózy a dunivé rytmy ani nevyznívaly směšně (možná až na to "husté" ježdění ve formacích).

Možná trochu přehnané a černé vyobrazení posledního ročníku před maturitou, kdy dospívající studenti netuší a nedokážou rozhodnout, co se svými životy dál. Školní gangy, násilí, bezúčelné poflakování, šikana, záškoláctví, dokonce i vražda nebo jakuza (překvapivě ale žádné párty, drogy či holky) ve špinavé posprejované budově, kde učitelé mají nulovou autoritu a brutální zmlácení baseballovou pálkou nenese žádné důsledky.

Vypulírovaní modelové a modelky si hrají na pravěk (což se projevuje tak, že moderní angličtinou nazývají věci divně - např. bílý déšť místo sníh). Pseudo-historické zasazení filmu velmi škodí, vždyť by se mohl klidně tvářit jako čiré fantasy, protože o sebemenší reálnosti či uvěřitelnosti se vůbec nedá mluvit. Jde prostě o uhlazenou, bezkrevnou (PG-13), chvílemi velkolepou dobrodružnou pohádku, dějově téměř shodnou s Apocalyptem (ale jeho intenzitě se ani na okamžik nepřibližující).

Vtahující, "dokumentárně" natočené (rozklepaná kamera v téměř "found-footage" stylu) parťácké policejní drama. Důraz na realističnost je více než v absenci vyhroceného děje znát v naprosto skutečně obyčejných rozhovorech a přirozeném špičkování dvou kámošů při každodenních "rutinních" šichtách v nebezpečném, kriminalitou prolezlém okrsku.

Imaginaerum by NIGHTWISH - ten přívlastek určitě přilákal velkou spoustu fanoušků (co si budu nalhávat, mě taky, i když jinak Nightwish neposlouchám). Ovšem ti pak mohli být trochu zklamaní, protože zde zazní celkově tři písničky + pár fragmentů (stylu: dvě postavy si povídají a v pozadí hraje gramofon "I Want My Tears Back", což ve výsledku jenom ruší), jinak jde o symfonické variace. Zpočátku tripový a smysl moc nedávající výlet do snů (respektive mizejících vzpomínek) umírajícího skladatele se postupně prodchne překvapivou dávkou emocí a ve spojení s povedeným vizuálem a právě tou monumentální hudbou dokáže vykreslit velmi působivé momenty. 7/10

Zajímavá a po gilliamovsku nesmírně imaginativní a neotřelá záležitost. V první polovině jsem si užíval prezentovaný absurdní orwellovský svět, s dobrými triky a originální výpravou. Už zde mi ale nesedla ta přehnaná groteskovitost (když někdo někam běží, tak furt do něčeho vráží). No a v druhé půlce, po seznámení se svou snovou láskou, se hlavní hrdina začne chovat jako totální nepřemýšlející pako a snímek se změní do bizarní směsice akčních útěků a představ, celkem zbytečných a hlavně předlouhých. Takže ve výsledku jsem se dost nudil, což nespravila ani povedená pointa.