Tuxedo

Vtipný koncept a asi do poloviny filmu je to příjemně ulítlé, ale pak začne být jasné, že to nikam nesměřuje, a navzdory krátké stopáži to začne unavovat. Pat Healy a Taylor Schilling jsou sice fajn, ale mají nelehký úkol hrát, že někdo něco hraje, a různě musí tyto polohy střídat. Jejich spory mohly být vyšperkovanější a na kvalitní komedii je zkrátka potřeba víc než rozverný hudební podkres.

Povedené dětské dobrodružství se sympatickými hrdiny a nenuceným pubertálním humorem. V téhle rovině je To nejednou velmi invenční, co se týče komponování scén, použití hudby či střihu. Bohužel je To také rutinní horor, ve kterém si tvůrci odškrtávají povinné a ne moc nápadité (spíš vypůjčené z nedávných hororových hitovek) strašeníčko, a to u každé postavy zvlášť (!), než si konečně těch sedm ustrašených o svých nočních můrách vzájemně poví. Paradoxně nejefektivnější jsou lekačky, které mi výjimečně nepřišly dělané na sílu. Opravdu ocenit musím skloubení Skarsgårdova herectví se CGI, ty přechody jsou opravdu šikovně vymyšlené i provedené. Na pravidla se tu nehraje (Jaké má Pennywise vlastně schopnosti? Může být na více místech najednou? Proč jsou všechny ostatní vraždy provedené jinak než ta úvodní, která by měla být pro pochopení pravidel klíčová?). Když k tomu navíc připočtu fakt, že se záporák ve svých choutkách drží nepochopitelně zpátky, tak se o hlavní postavy ani moc nebojíte. Ty vedlejší jsou takové lepší karikatury tyranů. Dětští herci jsou výborní, jen občas musí vyslovovat příliš uvědomělé myšlenky. Bill Skarsgård jako Pennywise má rozhodně potenciál, nepřehrává, ale zasloužil by si více prostoru a lepší zacházení.

Nadprůměrný horor s pár překvapeními pro zkušenějšího diváka. Zdejší postavy naštěstí vědí, že jsme home invasion viděli stokrát, takže se moc neptají, nýbrž jednají. A do určité míry (a chvíle) i racionálně. Zasazení do osmdesátých let nevyužité, tvůrci se jen chtěli vyhnout chytání mobilního signálu.

To, co čekáte z traileru, ale nic navíc a ve výsledku vlastně velmi konvenční komedie. Na rozdíl od Tucker a Dale vs. Zlo se tu neparoduje subžánr, pouze jeden konkrétní film, a to ještě velmi unyle, bez nápadu. Co je vtipného na tom, zkopírovat scénu z Přichází Satan! a přidat do ní přisprostlého sidekicka, který okomentuje bizarnost té situace? Minimálně se to velmi rychle omrzí. Někdy nadsázka ustupuje do pozadí úplně kvůli vyloženě vážně míněnému hororu či rodinnému dramatu. V Craigově předchozím celovečeráku to nepůsobilo divně, protože k tomu měl potřebné atributy (v případě hororových pasážích to byly litry krve, romantickým momentům pomáhala už dříve naznačená naivita postav a sympatičtí herci). V Little Evil se měl nejprve postarat o to, aby se divák smál, a až potom měl nahánět další zajíce.

Dan Bush rozhodně umí vytvořit napínavou scénu bankovní loupeže nebo vyděsit, a pro příští film si tak může vybírat z více žánrů a pravděpodobně budu u toho. The Vault má však bídný scénář, který mu pouze dovolí naznačit, co by v těch žánrech svedl, kdyby to celé někam směřovalo.

Svérázný heist. Soderbergh má ulítlé charaktery (jen by mohly být s ohledem na tak kvalitní obsazení propracovanější) a potřebné vtipy, ale záměrně nestaví scény komediálně. Mohl by vyprávění zkoncentrovat na nejnutnější události a charaktery, ale i tak si libuje v odbočkách a bezpředmětných konverzacích o písničkách, řadící páce u auta a jméně Sylvia. Více než experimentování se mi však nejvíce zamlouvala prostřední, zlodějská část, kde má film konečně konzistentní tempo a švih. Soundtrack našlapanější než v Baby Driver.

Komorní postapo, které příliš nevysvětluje, ale ani se v něm mnoho neděje. The Survivalist, Cesta a další se taky obešli bez vysvětlování (opravdu nepotřebuju vědět, co stojí za onou nákazou, jak se projevuje a jak daleko se rozšířila), ale divák se postupně dozvídal něco o postavách a jak je nová situace změnila. Joel Edgerton přesvědčivě hraje chlápka, který je lapen mezi rolí ochránce rodiny a svou vlastní lidskostí, jenomže film po půl hodině uhne jinam a už ho zajímá pouze ta postava, které jako jediné chybí jakákoliv výraznější interakce s ostatními. Závěrečný akt chtěl zřejmě docílit pocitu, že jde o vyvrcholení postupně narůstající nedůvěry mezi zoufalými lidmi, to by ale tvůrci nesměli prostředek filmu prospat.

Birdman meets Red Dawn. Technicky ne vždy úplně stoprocentní (slabé CGI, okaté přechody mezi sekvencemi) a obecně by bylo lepší, kdyby postavy více mlčely a méně verbalizovaly své motivace nebo pocity, což se někdy děje až na hranici parodie ("What am I gonna do when I get married?"). Ale jinak velký respekt za koncept a neústupnost v jeho naplňování. Mít více peněz a lepší scénář, byla by z toho legenda.

Manželé se nemohou přestat hádat, tak začnou své spory aspoň zhudebňovat. Zoe Lister Jones je bezesporu schopná renesanční umělkyně, ale je to přeci jen debut, se všemi klady i nejistotami, které se s tím pojí. Band Aid je silný v promyšlených vyhrocených momentech, ale divák se k nim musí prokousat přes druhořadou improvizovanou komedii snažící se připomenout raného Apatowa. Obzvlášť po nedávném "Pěkně blbě" je ten rozdíl patrný. Písničky jsou vtipné, ale není jich mnoho, nejde o hudební komedii, jak naznačoval trailer.

Když už jsme u těch vzpomínek, vybavujete si Věčný svit neposkvrněné mysli nebo Final Cut? Tyhle filmy zobrazovali vzpomínky či způsoby, jak je extrahovat z lidské mysli, daleko lépe a přesvědčivěji, popřípadě daleko lépe fungovali v rámci svého žánru. Rememory je dost nudná detektivka a jako melodrama se začne po čase opakovat (postavy si buď sednou a smutně vzpomínají nebo si přímo, opět se smutkem, pouští extrahované vzpomínky, které připomínají něco mezi posledními filmy od Malicka a x-tou variací na Annie´s Missing Lover Footage z Community). Tvůrci se mj. zřejmě nemohli rozhodnout, co ten důležitý vynález vlastně dělá, a některé motivy (halucinace) vyznívají do ztracena. Oběma žánrům se snaží pomáhat, seč může, skladatel Gregory Tripi, ať už synťáky či ambientem. Soundtrack si možná ještě poslechnu, na film jsem už pomalu začal zapomínat a žádný přístroj už mi vzpomínky na něj nevrátí.