Tuxedo

Chvílemi vážné drama se špatnými herci, chvílemi akční film s nezajímavou akcí a zbytečnou brutalitou a chvílemi neúmyslná parodie. Scénář s nespočtem logických děr a nudná režie jen dovršují fakt, že jde již o třetí nepovedenou adaptaci jednoho z největších comicsových drsňáků. 3/10

Wu Jing meets Gorgeous. Mix odlehčené romantiky a drsného dramatu o pomstě je zoufale nekompaktní, akce je navíc z valné části zazděna zpomalovačkami, dráty i nevhodnými úhly snímání. Jingova one man show se nekoná ani tentokrát.

První půlka (Wolverine) je příjemně akční a nenudí, druhá (Thor) je na tom přesně opačně. 5/10

Černá politická komedie aneb Jak se z liberála stát radikálem. Film se sympatickým způsobem pohybuje ve zcela vlastním světě s vlastní logikou, což je zároveň kamenem úrazu - jakmile přijdete na to, jak funguje, už vás ničím nepřekvapí.

Druhá část má paradoxně opačný problém než ta předchozí a některým momentům Mesrineova života se věnuje až příliš. Což rozhodně není problém začátku a prostředku filmu, která je stejnou měrou zdatně zrežírovaná (Richet si tak po nelogickém remakeu Carpenterovy klasiky napravil reputaci) jako odehraná (Cassel s Amalricem tvoří geniální kriminální dvojici). V konečném výčtu tak stavím obě části na stejný piedestal a s verdiktem "Jedna z nejlepších gangsterek za dlouhou dobu".

První část trpí ze začátku neblahým syndromem přeskakování událostí, což mi přes nesporné kvality (výprava, výborný casting atd.) bránilo se k hlavní postavě a jejím osudům přimknout. Změna přichází cca po hodině, kdy režie spolu s divákem chytí slinu a až do závěrečných titulků nepustí.

Odhodlám-li se ke srovnání s Darabontovou Mlhou, fanatičtí vyznavači ve spojení se sci-fi příšerkami zcela vítězí. Meireless sice předkládá solidní rozjezd, ale zhruba v polovině upadá do letargického průměru a nechá film skončit o půl hodiny déle než by bylo záhodno. Zajímavá sonda do temných lidských zákoutí, leč víceméně nedotažená.

Ryzí zwickovština, tentokrát ne tak bravurně namíchaná v poměru akce, patosu a hereckých výkonů, ale přesto poctivě vystavěná, co se týče filmařiny i obsazení. P.S. Hudba J.N.Howarda je pro změnu velmi fádní sázkou na jistotu. 7/10

Kanibalové (1980) přes kopírku a dle Matteiova amatérského mustru. Tímto (u mě) v pořadí třetím kouskem nahlížení do jeho tvorby končím - nikdy víc.

Remake klasiky z roku 74 přesně odpovídá typicky podprůměrným tv parametrům, jediným výraznějším prvkem je Vincent D´Onofrio v roli vůdce lupičů.