Ragdoll

Klasika všech klasik, rozsáhlý repertoár všemožných vtipů a dnes už legendárních hlášek, vše vydařeno na výbornou. Asi nejlépe zachycená životní situace a zkorumpovaná společnost v době odporného, totalitního komunismu. Když nepočítám české pohádky, tohle je snad jediný film, jenž kdy vznikl v naší malé zemi, který mě maximálně baví i po x-tém shlédnutí. Když se jen podívám, kam naše kinematografie spěje... 100%.

Akční sci-fi v čele s největším céčkařem všech dob, navždy odepsaným Lundgrenem? V tom případě jsem se se svými třemi hvězdami neskutečně odvázal a udělal filmu tu největší poctu, jaké se mu kdy mohlo dostat. Věděl jsem do čeho jdu, byl jsem varován hrůzně vyhlížejícími třinácti procenty, a i přesto jsem započal se sledováním. Nikdy bych neuvěřil, že se dostanu do bodu, kdy mě celá ta umělá akce a neznámí, leč přijatelní herci skutečně baví. Když přimhouřím obě oči, i počítačové triky jsou jakž takž koukatelné, pěstní souboje trochu neohrabané, ale od party vyloužilých padesátníků se zdravotními problémy vůbec to nejlepší, co jsme mohli dostat. Akční scény jsou slabší, nezáživné, ale pokud to vše spojím dohromady, vyjde z toho příjemně průměrná záležitost. 40%.

Charakteristické české béčko, které se dá hodit do jednoho pytle ke stovce dalším, neodlišným, téměř amatérským komediím s podřadným scénářem a vyhaslým hereckým ansámblem. My opravdu neumíme být kreativní, když se podívám na všechny ty sračičky ze života, jež jsou ohromně nudné a tak bezúčelné. Jen Donutil to trochu oživil, jeho roli ztvárnil brilantním způsobem. Přesně jak říká Malarkey, jste posraní z toho, že sem tam padne nějaké sprosté slovo, ale hned jak v amerických filmech někdo řekne „fuck", tak je to strašně cool. Z té amerikanizace je mi na blití. 30%.

Můj první 3D zážitek a také jediný, který zapůsobil naprosto úchvatně a cítil jsem rozdíl, když jsem měl brýle sundané nebo na očích. U ostatních mnohdy člověk nepozná rozdíl a jelikož se dnes ve 3D promítá úplně všechno, už to je spíše otravné. Film má jednodušší příběh i dialogy, český dabing taky mohl být lepší, i když nechápu, proč se v kinech nepromítal v originále, protože titulky se na plátně dají normálně číst. Co mi vyrazilo dech, byla samotná Pandora. Její vizuální vzhled byl nádherný, při pohledu na něj se ani nedivím, že to celé stálo 280 milionů dolarů. Fauna i flora, vše tak pestré, barevné, originální, zábavné, různorodé, až se z toho člověku točí hlava. Herecké výkony mě moc nenadchly, ovšem hudba to krásně vyvážila a můžu říci, že Avatar byl film roku 2009. 90%.

Vzhledem k tomu, že je to asi třetí nejlépe hodnocený film s Jeanem tady v databázi, jsem se nedokázal ubránit obrovskému zklamání. Začátek se vyvíjel dobře, ale jakmile jsme se ocitli za branami našeho mírumilovného vězení, nadějím na něco lepšího než podřadné béčko byl konec. Počet soubojů se dá spočítat na jedné ruce, jsou krátké a jelikož už nejsme v osmdesátkách, od Klóda uvidíme maximálně jeden neohrabaný kop, zato se zlepšil v upířích schopnostech. V součtu je to docela kravina, na útěky z vězení jsem si zvykl v trochu elegantnější podobě. 35%.

I pro mě se tahle pohádka stala symbolem Vánoc, bez ní si stěží dokáži nějaké představit. Žádná jiná si ani nezkoušela hrát na konkurenci, protože věděla, že z takové nakládačky by měla trvalé následky. Kolikrát se na ní podívám i mimo svátky, když mám chuť na něco, co mě rozveselí a potěší. Opravdu se mi chce brečet, jakmile se podívám na ty dnešní hnusy... 100%.

Pouze jeden oskar? To si děláte legraci... Dopisy z Iwo Jimy je přesně ten film, který by si zasloužil nejméně tříhodinovou stopáž, aniž by diváka otravoval či nudil. První válečné drama, jehož hrdinové jsou ve skutečnosti nepřátelé, ale když je takovýmto bravurním způsobem zachycena jejich beznaděj, početní oslabení a pomalé, ale jisté čekání na smrt, a vy si uvědomíte, že to byli jen řadoví vojáci nemohoucí za bojování na špatné straně, pocítíte opravdovou lítost a pochopení. Pro mě nejdojemnější, nejemocionálnější, nejpravdivější snímek zobrazující hrůzy druhé světové války, jaký byl kdy natočen. Upřímně, nikdo tu hořkost nedokázal vystihnout tak skvěle jako Clint Eastwood a je mi líto, jak je (nejen tady) podceňovaný (ostatní mi přijdou příliš „americké"). Vlajky našich otců jsou na tom podstatně hůř, myslím, že jsem ani neměl tolik trpělivosti, abych je dokoukal až do konce. 100%.

Skutečně odporná pohádka s dementními písničkami a zkušenými neherci, jedna z nejhorších, co kdy vznikla v české produkci. Jiříkova „useknutá" hlava hovoří sama za sebe. 0%.

Poprvé viděno v kině, kde jsem dostal zážitek za jasných pět hvězd a dlouho po odchodu přemýšlel nad jeho genialitou a originalitou. Jenže to zapůsobilo trochu jako kouzelnický trik: nejdříve se zdá být neprůstřelný, ale vidíte ho podruhé potřetí a zjistíte, že je nakonec docela primitivní. Tudíž jsem po druhém shlédnutí snížil na čtyři, dialogy už mi nepřipadaly tolik vytříbené a geniální stránka se dočista vytratila. Z herecké perspektivy toho mám k vytknutí jen velmi málo, jelikož většina obsazených tvoří mou Topku a s jejich stylem jsem nanejvýš spokojen. Možná Leonardo je ta černá ovce, není mi vůbec sympatický, ale s hraním příliš nezaostává. Hudba byla výbušná, plná energie, ale to je koneckonců to, čím si Hans Zimmer tak úspěšně vydělává a víme, že své řemeslo nikdy neodflákne. Nadprůměrná spokojenost, za plný počet to však není ani náhodou. 80%.

Bez atmosféry, bez náboje, jako individuální snímek skutečně propadák. Ani v jednom momentě jsem nepocítil strach či napětí, všechno bylo až nechutně předvídatelné, dialogy toporné, herecké výkony nulové (Courteney měla zůstat v seriálovém odvětví, Přátelé jí byly ušité na míru). Stačila mi dobrá půlhodinka a balil jsem kufry. 15%.