Ragdoll

Čtvrtá série, jakkoli je tady zavrhována, pro mne byla výborná, ale podivné rozhodnutí o natočení filmu na závěr se zdá být nesmyslným, popravdě jen prachsprostým, výdělečným manévrem. Ale sakra, Prison Break byl jedním z mých prvních seriálů, když už se ze mě stal serioznější divák, a já si ho ihned zamiloval. Možná proto nevidím žádné poklesy, chyby, protože je vidět nechci a jakékoli zakolísání vždy prominu. Tohle zakončení tedy už zcela může postrádat reálnost, střízlivost a naopak přibrat kyselost a přílišnou romantičnost, jen ne v mých očích. A happyend, čtu tady? Jak pro koho. 90%.

Na nevkusné herce v hlavních rolích už jsem si zvykl a přijal skutečnost, že se jedná o jednoduchý snímek s přímým dějem, který doplňují rádoby vtipné hlášky a grimasy selhávající téměř pokaždé. Zasmál jsem se jen dvakrát, třikrát, v jedničce těch momentů bylo jistojistě víc. Ale i tak byl prvotní dojem dobrý, jsem snad i nadšenější, hlavně ze skvělého Harrise, který Stronga jakožto záporná postava překvapivě porazil. Jinak originalitu tvůrci ztratili, jelikož některé scény byly přímo zkopírovány, v jednu chvíli jsem si nebyl zcela jist, kterého Sherlocka sleduji. Logika se zdá být irelevantní, nesmyslných, zato efektních soubojů je tu třikrát tolik a důvod, proč vůbec vypukly, se zdá být stejně chytrý asi jako v kung fu filmech. I soundtrack mi připadal slabší, nevryl se mi tolik pod kůži a nevyvolával žádné emoce. I přese všechnu kritiku je dvojka stále nepatrně, opravdu jen nepatrně lepší. 70%.

Že by si mě film získal hned od první chvíle, se rozhodně říct nedá. Nápad zajímavý, ale realizace trošku odfláknutá. Vždy mne ovšem bavilo opětovné cestování v čase (tady je myšlenka jiná, ale ne nepodobná), z různých činů pochází různé následky. Jenže obyčejné tlachání mezi Verou a Jakem přes mikrofon a pozdější zjištění, že je ve skutečnosti mrtvý, mi přišly hloupé a hlavně zbytečné, když se tento čas dal využít mnohem lépe, protože přeci jen se stále jedná o akční film. I ten happyend dokáže pokazit dobrý zážitek a jako vhodný konec se neprokázal. 80%.

Mrzí mě jedna věc, a tou je krátká stopáž. Děj měl potenciál k úplnějšímu rozvinutí a o to více hlubšímu zakončení a možná by tomu tak i bylo, kdyby při natáčení nedošly, lépe řečeno byly k dispozici větší peníze. Zpracování jednotlivých časových linií se povedlo a jejich vzájemné propojení, byť ze začátku komplikované a stěží pochopitelné, se s ubývajícím časem více a více vysvětlovalo, až byla nakonec samotná zpráva divákům bez potíží doručena. Hugh Jackman hrál jako o život, věřili jste mu všechny reinkarnace, tvrdého bojovníka, ale i klidného buddhistu. Abych to shrnul, Fontána není pro každého a svým způsobem se ani nedivím nízkým, až propadákovým výdělkům a celkové kritice, protože jen malé procento lidí dokáže spatřit krásu ve filmu, který pro ně ani filmem není, jelikož neobsahuje ten všední stereotyp, jímž jsou dočista, nenávratně pohlceni. 80%.

Nemám rád Indiana Jonese, tudíž k filmům jemu podobným přistupuji ještě tvrději než normálně, avšak tohle už se trochu (víc) vymklo kontrole. Zmiňovat hrozný příběh či triky je zbytečné, stačí se podívat na místní hodnocení a přečíst obsah a obrázek si uděláte sami. Jsou však dva způsoby, jak ke kritice přistupovat, jelikož snímek je velmi naivní, až parodický, nedokážete ho brát vážně a všechny souboje a hlášky jsou nesmírně komické a tak neškodné, že je nakonec docela sympatický. Kdybych ho pojal vážně, což jsem také udělal, tak by to bylo takto podprůměrně, víc hvězd si ani nezaslouží. Ale velice jsem se bavil a svůj účel béčkové komedie splnil s vyznamenáním, takže, jak už to někdy bývá, bych mu ignorujíce všechny ty nelogické příšernosti dal klidně i za pět! Z této trilogie každopádně nejlepší kousek, ty další už bohužel ani nejsou vtipné, jen blbé... 20%.

Určitě není běžné, aby hlavními hrdiny, se kterými během příběhu postupně soucítíte a fandíte jim byla opačná strana, Němci. O to více je patrné, že se žádným způsobem nelišili od ostatních řadových vojáků jiných národností a vyznání, pohrdali válkou, i samotnou nacistickou ideologií. Když se také podíváme na strukturu filmu, je pěkné, že to není typické americké, megalomanské, velkolepé drama, kterých už mám po krk a jsou všechny na jedno brdo. Tady jsme se dočkali menšího, ale stejně výživného sousta, s o něco skromnější výpravou, ale zase nadmíru realistickou. Coburn mě do oka nepadl, jeho herectví však snesu a upřímně mě potěšil Maxmillian Schell, který svou roli namyšleného, arogantního, sobeckého bastarda zvládl bravurně. Plný počet to není, ale myslím, že budu potřebovat ještě jedno, odpočaté shlédnutí, abych svůj úsudek případně přehodnotil. 80%.

I když samotné zachycení válečné sekvence ve Vietnamu je vcelku krátké, jeho reálnost a tamější beznaděj, utrpení a deprimující pohled na všechny ty hrůzy ze sebe za těch dvacet minut vydá více, než většina celovečerních, takto situovaných filmů, které nicméně jsou, a navždy zůstanou patriotistickými pohádkami. Takže jak po této, ale i klasické, civilní stránce dokáže maximálně zaujmout po celé tři hodiny, což je vždy nemalý úspěch, navíc skvěle napsané a zahrané postavy dokázaly naplno vyjádřit všechny klady a zápory, štěstí i neštěstí a každá měla svůj nepopiratelný smysl a byla neodmyslitelnou součástí jinak neúplného celku. Příběh je i přes několik drsných chvil dojemný a ne zas tak černý, jak by se mohlo zdát, samozřejmě konec dokáže hodně zasáhnout, ale mně připadal naprosto nezbytný, jinak by poslání filmu vyšumělo do ztracena. Kdyby jen všichni mohli mít takovou klidnou ruku režiséra. 95%.

Skvělá úvodní půlhodinka nás pomalounku představila příběhu, občas se i naskytla strašidelná situace a mohl z toho být klasický, jemně hororový, pohodový thriller bez zbytečně hloupých a z vody nevařících scén. Tudíž ta by byla za pět hvězd. Jenže šťáva došla až nečekaně rychle a od té doby to byla nechutná směs stvořená hnijícími, naprosto odlišnými ingrediencemi. Autor se nechal nekontrolovatelně unášet svou fantazií, která film zanesla do prapodivného stavu tvořeného a inspirovaného Paranormal Activity, kde byl základ téměř identický, nepočítaje pouze kameru. Od většiny představitelů výborné výkony, ale to je asi tak všechno. Že by se něco tak slibného po chvíli neuvěřitelným způsobem zvrtlo, se vidí jen málokdy. 40%.

Doteď jsem si myslel, že RocknRollu přímo v této žánrové oblasti nic nedokáže trhnout. Ó, jak jsem se mýlil. Totální vypalovačka, ke konci už jsem přímo slintal nadšením, jelikož že by něco více odpovídalo mému gustu, než gangsterské nebo mafiánské filmy, není možné. Perfektní příběh, výkony, včetně Karla Rodena a dětských herců, nádherná Vera Farmiga a sympaťák Paul Walker, k tomu trochu ostřejší mluva, špinavá, ale úžasná atmosféra a k tomu ještě nesmí chybět ten hlavní parchant, tady v podobě Tommyho. Dost hustej nářez. 95%.

I přes všechny své nedostatky by se o filmu dalo polemizovat jako o největším úspěchu tohoto roku, který byl co do trháků velmi chudý. Problémem je nepřílišná originalita a vykrádání cenných kultů (Rocky, Bloodsport), kde je celkem dost frází a názvů kopírováno nebo všelijak pozměněno. Zato výrazně potěší neuvěřitelně silný příběh, jenž skýtá několik plně emocionálně nabitých momentů, které nás nenechají chladnými ani náhodou. Důvěryhodnost tomu dodává přímo oscarový výkon Nicka Nolte, a o to více jsem překvapen, že jsem ho viděl na plátně zcela poprvé. Samotné souboje jsou drsné, syrové, jen ta kamera se občas trochu nevyvedla a tudíž nám nedovolila si je využít naplno. A rozhodně bych se v kleci nechtěl ocitnout s Tomem Hardym! 90%.