tenebrae86

Nejnovější počin režisérů posledních dvou Vřískotů dopadl uspokojivě. Tenhle typ odlehčených splatter hororů, ve stylu Night of The Demons a podobně, mám hodně rád. Uzavřené staré sídlo, v něm skupina lidí jako potrava pro démona (případně upírku) a k tomu svižný děj, spousta vydařených, z větší části praktických efektů a opravdu hodně umělé krve. Nechyběla ani nějaká ta dekapitace, upíři vybuchující na sluníčku a koupel dívky v bazénu plném rozkládajících se mrtvol. Jo, bavil jsem se.

Řemeslně zdařilý a herecky kvalitně obsazený mix klasického spaghetti westernu a gotického hororu v režii žánrového všeuměla a mého oblíbence Antonia Margheritiho. Typický příběh o pomstě je zde pojat hodně brutálně a atmosféricky, úplně jako z nějaké mistrovy soudobé gotiky, včetně všudypřítomného strachu, temné a varhanní hudby, kontrastu nádherných interiérů s ponurými obrazy podzemních chodeb a nočních zaprášených ulic, stínů, tajemných siluet a děsivých, někdy až explicitních výjevů. Vlastně nevím, jestli je to víc horor nebo western, snad někde uprostřed. Margheriti to vzal zkrátka po svém a já mu za to děkuji, jako fanoušek obou žánrů jsem si film skvěle užil.

Tento "teenagerovský" paranormální horor z lákavého prostředí nezastihl našeho seňora Fulciho zrovna v nejlepší formě. Doporučení je na místě jen pro opravdové fandy. Pro ně by film neměl být velkým zklamáním, psal se přece rok 1987 a kousky, díky kterým ho hororoví nadšenci milují natočil v letech 79' - 81'. 'Aenigma' má vše, co měl ve své době obsahovat komerční horor, včetně krve a nahoty. Avšak atmosférou i zábavností jde bohužel o hodně nevyrovnaný snímek. Chvíli jste zažraní do děje, usmíváte se nad zajímavými a vtipnými nápady, vychutnáváte si různá zákoutí dívčí školy, posloucháte našlápnutou muziku a najednou trpíte u "romantických" vsuvek, cucaček školaček se staršími muži a vůbec nechápete na jaké hovno se to díváte a pořád takhle dokola. Produkce působí opravdu velmi levně a děj totálně zmateně, jak se na podobné filmy sluší a patří. Nicméně technicky je vše na slušné úrovni a režie je naštěstí pořád dostatečně osobitá. Když se na to tak celkově dívám, katastrofa to není, jen že Lucio už zkrátka natočil o dost kvalitnější i děsivější krváky.

Protože se mi líbí Barbara Bouchet v sukýnce a miluju estetiku sedmdesátkových filmů, tak mám nutkání dát za tuto pastvu pro oči i čtyři hvězdičky. Ale nakonec nedám. Protože kromě parádního vizuálu (k sehnání v blu-ray kvalitě), dobrého příběhu, několika ikonických momentů a hezkých hereček film dále disponuje otřesnou hudbou, příšerným obsazením mužských rolí, špatně natočenými scénami sexuálního násilí, ubíjejícím slow-motion lesbickým sexem a pouze nutným minimem vražd. Chvílemi jsem se i dobře bavil a jako detektivní povídka mě to zaujalo, ale u závěrečného vrcholení děje jsem bohužel prskal smíchy, což je dost špatné. Lze doporučit asi jen fandům žánru, těm těch pár skvělých sekvencí, které se ve filmu nachází, bude za shlédnutí jistě stát.

Já takový strach z černochů jako má uživatel G04T nemám, takže jsem se nechal zlákat posterem a toto giallo si užil bez předsudků. Krom domorodých rituálů a nahatých Haiťanek mě film zaujal hlavně výrazným vizuálem a parádní kamerou, která vytváří místy až hypnotickou atmosféru. Děj mě díky exotickému a pro daný žánr dosti netypickému prostředí hodně bavil, líbily se mi vraždy, snové sekvence i erotické scény. Možná příběh byl trošku slabší a závěr úplně mimo, ale i tak jsem byl spokojen. Jako pokročilý giallo fanda jsem si tam to své rozhodně našel. Navíc forma pro mě u těchto filmů bývá důležitější než obsah, takže s klidným svědomím uděluji 4*.

Ach jo, to byla blbost. Pěkně béčkové a řemeslně na vysoké úrovni, bohužel dějově absolutní slátanina. Příběh mě vůbec nezajímal a celou stopáž jsem se nudil. Tenhle typ italských filmů mám většinou v oblibě a konkrétně režisér Sergio Martino patří mezi mé velké oblíbence, ale tady jsme si nějak nesedli. Příště raději sáhnu po nějakém jeho starším hororu, nebo akčňáku ze sedmdesátých let. Rané devadesátky mu moc nesluší.

Jeden z filmů, které mě jen tak neomrzí. Klasické "low-budget" italské béčko se sympatickými poloherečkami (Farrow, Grandi, Keslerová) a parádním obludným záporákem. Žánrově naprosto čistý a ryzí horor. Scénárista Luigi Montefiori aka George Eastman v nedávném rozhovoru prohlásil, že vyprávět někomu o tomto filmu je dost obtížné, protože je vlastně úplně o ničem :). S tím souhlasím, nemá to prakticky žádný děj, je tu jen pár totálně zvrácených a morbidních momentů, několik sice fungujících, ale vykradených lekacích scén a jinak vata. Jenže ta "vata", to pomalé budování atmosféry, to je to co na tomto hororu fanoušci milují. Krutě pomalé tempo, dlouhé záběry, temná elektronická hudba a podivné "creepy" zvuky, skvělé prostředí navozující pocity úzkosti a beznaděje, klasické gotické rekvizity a perfektní stylová kamera. Aristide Massaccesi aka Joe D'Amato rozhodně nebyl skvělý režisér, vlastně ho ani za režiséra moc nepovažuji, například nějaké vedení herců u něj vůbec neexistovalo a všechny scény se natočily hned napoprvé, maximálně napodruhé. Celý film měl tak hotový za týden nebo několik dní. Ale s kamerou, světlem, stíny a obecně kompozicí opravdu uměl pracovat. Byl tedy vynikající ve vytváření strachu a hutné atmosféry pomocí obrazů a dobře věděl, jak diváka napínat, vyděsit nebo šokovat. Antropophagus je toho názornou ukázkou. V tomhle směru jde o jednu z nejlepších italských osmdesátkových žánrovek. Na druhou stranu chápu, že to není horor pro všechny, každý takové vnímání filmů nemá, takže se toto dílo i celkem pochopitelně netěší příliš vysokému hodnocení. Pro většinu lidí je to zkrátka nuda.

Zábavný, jednoduchý, ale tak trochu falešný slasher. Děj v lehce komediálním duchu sice postrádá větší napětí, ale mě nenudil ani chvíli a všechny postavy mi byly sympatické, což se mi třeba u dnešních slasherů vůbec nestává. Není tu žádná hutná atmosféra ani moc drsné gore, jako u těch nejlepších žánrových kousků z té doby, pro mě však ideální odpočinková záležitost. Škoda, že závěr (i když překvapivý) to docela dost pokazil.

Ash nám stárne a už není tak zábavný jako kdysi :(.

Žánrově těžko zařaditelný snímek. Má to lehký nádech atmosféry gotického hororu, ale jinak je to takový zasněný trash-pop-art s hodně surrealistickým dějem plným fetiše a symboliky. Film má být oslavou zlaté éry italských komiksů 60.let (jmenovitě hlavně série Valentina od Guido Crepaxe) a undergroundových, politicky levicových ideologií. No prostě podivnost. Vizuál to má ale báječný a hudba byla taky moc příjemná. Potěšen jsem byl i výkony ústřední trojice herců Baker/Eastman/Funès a samozřejmě i Ely Galleani, která je tu jako obvykle krásně roztomilá a jak říkají Italové "molto sexy" :). Takže jako odreagovačka dobrý, ale že by mě film vyloženě chytnul, nebo že bych ho mohl doporučit i někomu jinému, než skalním fanouškům brakového euro-hororu 60.- 70. let, to rozhodně ne.