Apríl

On ten film má dobrý sekvence, např. scéna s obrazem je velmi vydařená a působivá, nebo holka s nožem, mrtvý studentík v lodi pod podlahou, ale celkové vyznění toho filmu ho docela shazuje. Možná je tak netypické, revoluční a experimentální, že na něj nejsem dosud připraven, ale působilo na mě obrovským WTF dojmem. Což si vykládám jako chybné a špatné. Možná je to ale i tím, že mě ten film uspal a tak 10 minut ve středu filmu jsem si dal dvacet. Pořád čekáte na něco, co vůbec nepřijde. A to je zápletka toho filmu, jeho pointa. Trošku nechápu, čím si zrovna tenhle film zasloužil remake. Možná za trest. 2,5* (28.11.2012)

Do rezidence na ostrově přijíždí partička študáků. Příjemná hostitelka se ale záhy mění v roztržitou, nervózně se usmívající podivínku a študáci začínají jeden po druhém mizet... Po (černých) vánocích, haloweenu, pátku třináctého, valentýnu a čertví čem ještě došlo i na apríl. Tvůrci se zároveň inspirovali Deseti malými černoušky Agathy Christie a zadařila se jim osvěžující vyvražďovačka, která nesází na krvavé vraždy, ale na humor a napětí. V hlavní roli Amy Steel z druhého PÁTKU TŘINÁCTÉHO. (24.04.2006)

Ja tento film jednoducho zbožňujem, odkedy som ho pred rokmi videl po prvýkrát. Pekné 80´s chicks, skvelý príbeh, i keď chápem, že pointa môže na každého pôsobiť inak, perfektné prostredie, parádne spracovanie(vrátane hudby). Slušne tu funguje i napätie a niekoľko ľakačiek, vraždy sú zväčša offscreen, ale vôbec mi to nevadilo. Posledných niekoľko minút je jednoducho geniálnych. Jeden z mojich najobľúbenejších all time classics! (26.02.2011)

V pořadí druhý aprílový slasher roku 1986 a možná i celkově. Narozdíl od Masky smrti tohle funguje přesně naopak - nulové napětí, nulové gore, vraždy co nejsou vidět, nuda, ale ve finále přichází tak výborná pointa, že mě posadila na prdel. Díky ní pomíjí pár mých předchozího výtek a dávám o hvězdičku více, než jsem plánoval. Nicméně tu předchozí nudu to nesmaže. (10.05.2015)

Originálny no do značnej miery za vlasy pritiahnutý slasher, ktorého najväčšou slabinou nie je ani tak záverečná pointa ako tradičná chyba žánru vôbec: neschopnosť napísať vierohodné postavy. Tých je tu milión a je ťažké sa medzi nimi orientovať, čo je pri whodunit slashere dosť veľký problém. Pritom úvodná polhodinka je klasicky o hovne plná prázdnych kecov. Keby tie keci trochu smerovali k predstaveniu postáv, hneď by to bolo o poznanie lepšie. (20.06.2015)