Johgas

Mě to bavilo. Oddechovka s příjemnými vtipy na téma "agenti omylem přemůžou sovětské těžce trénované špiony". Zajímalo by mě, jestli je nějaký film na toto téma z druhé strany -tzn. "sovětští agenti omylem dobydou Ameriku" - snad mě ani nic nenapadá.

Moc milý film. Velmi jemný humor. Na obyčejné lidské úrovni se rozdíly překonat dají...ti lidé o to dokonce moc stáli. Jen se do toho nesmí začít cpát politika (což je moje poznámka, politika naštěstí nebyla předmětem tohoto filmu). Bezva herci, neznala jsem ani jednoho, moc mě překvapili. I tím, jak to bylo civilní, člověk měl pocit, že je opravdu u nich v obýváku nebo na disco na kolečkových bruslích :-)

Schizofrenik přestane brát prášky a začne se chovat podivně. Umí to s nožem a sekáčkem. Příliš podobné událostem i u nás, k smíchu to není. Chápu filmy typu Psycho nebo Bostonský škrtič, ale pojmout to s humorem, jako že vo nic nejde?? Tohle fakt ne, já se na to s nadhledem dívat nedokážu.

Smát se u toho nebo ne? Ano, ale....ty lidi byli zdánlivě obyčejní, ale to, co bylo pod povrchem....příběhy 3 sester, jejich rodičů, přátel, sousedů, studentů, spolužáků, milenců-milenek....všechno souvisí se vším, a prolne se to v nejnevhodnější chvíli. Výsledkem je katastrofa. Divné od první chvíle do závěrečné scénky se psem. Trošku mi to připomínalo Magnolii, ale tam nebyl ani náznak sarkasmu, zato zde ho je plno. Jo, a nikdy nepodceňujte prostorově výraznější ženy :-) Šmarjá, já jsem tak ráda, že mám obyčejný, úplně obyčejný život.

Bezmoc převedená na filmové plátno. Jasně, vodka pocit bezmoci a křivdy tlumí, ale není všemocná. Občas mi přišlo, že některé scény jsou tam navíc a některé záběry zbytečně dlouhé. Režisér s filmovou hudbou nakládal velmi střídmě, téměř nebyla, i díky její skoro absenci byl film velmi syrový. Je to druhý film od režisére Zvjaginceva, který jsme měla možnost vidět - prvním byl Návrat (Vozvraščenije). Už tehdy to byl dost nářez. Zvjagincev se současné ruské produkci vymyká.

"...já jsem jen vyděšený chlap, co chce jen další šanci ..." říká ke konci filmu Eddie/Evangeli. A mně z toho bylo hodně smutno.

Dobrodružná oddychovka na jedno shlédnutí. Míchalo se tam více témat, měla jsem pocit, že se to trošku přebíjí. Výborný Omar Sharif, když se poprvé zjeví na scéně a usměje se, tak v jeho očích je velký chlad a krutost - a rázem víme, kdo je záporňák. Přestože té scéně nasvědčují pouze jeho oči. Soundtrack je z dílny Billa Wymana, baskytaristy Rolling Stones. Místy výborný, místo mi přišlo, že do filmu nepaří (např. hudba k letu balónem je výborná sama o sobě, ale nepřišlo mi, že se hodí do toho filmu). Musím vyzdvihnout český dabing - Josef Kemr, Marie Drahokoupilová, Petr Oliva - toto se opravdu povedlo.

Strhující podívaná o tom, že je lepší udávat tón a rytmus, než na sebe nechat hulákat. Klasický souboj mezi učitelem a žákem, nadřízeným/podřízeným - prostě odraz dnešního světa. Závěrečná scéna fakt nemá chybu, něco takového jsem nečekala. Film s neuvěřitelně nesympatickými hlavními hrdiny - a to s oběma. JK Simmons na Oscara!

Film plný zvratů. Nicméně jsem to brala více jako vztahovou záležitost, ne záležitost ne/víry. Otázka vztahu vědy a víry se přiznám že se mě tady nedotkla. Chudinky žížaly. Hodně pěkný soundtrack.

Herecký koncert 4 hlavních postav ve velmi nepříjemném filmu. Nepříjemném ne tím, že by byl slabý. Nepříjemném právě tím, jak moc je silný. A navíc skvěle zahraný. Tohle všechno člověka uzemní, přimrazí k zemi, přinutí lapat po dechu. Když ale oni se tak nenáviděli a zároveň bez sebe nemohli být. V tom je ten problém. Podpásovky ale měli vychytané, to teda jo. Detailní záběr na zlé oči Richarda Burtona mě bude provázet asi ještě dlouho. Nicméně musím říci, že jsem k žádné z těch čtyřech postav necítila sympatie, a moc jsem nechápala jejich jednání. 20 let žít v bludu....? Neodejít z večírku, kde mě hostitelé urážejí? atd atd.