Recenzie (26)
Boratův navázaný telefilm (2020)
Po čtrnácti letech jsme se dočkali dalšího ztvárnění dnes již ikonického mockumentu se Sachou Baronem Cohenem coby Boratem. Film se snaží naplno využít úspěchu a popularity svého předchůdce, přičemž inscenuje podobné gagy pouze v jiném prostředí. Využívá přitom však geopolitického rozpoložení Spojených států v roce 2020. Bohužel musím konstatovat, že film opravdu spíše hladí po srsti, tedy střílí do vybraných reprezentantů myšlenkových táborů více než do jiných. Na druhou stranu oceňuji alespoň snahu o určitou rovnováhu. Nejzajímavější je bezesporu dějová linie kolem Boratovy dcery Tutar, pro jejíž ztvárnění se "obětovala" Maria Bakalova.
Borat: Nakúkanie do ameryckej kultúry na objednávku slavnoj kazašskoj národa (2006)
Záměrně nevkusná a politicky nekorektní pseudo-dokumentární komedie Sachy Barona Cohena má Američanům nastavit zrcadlo a odhalit jejich sebestřednost, naivitu a dvojí metr. Svérázný Borat se zároveň utápí v nejrůznějších klišé, která Američanům straší v hlavě ohledně "staré Evropy" a zejména zemí bývalého Východního bloku. Některé "boratovské" hlášky mezi českými diváky doslova zlidověly a to především díky skvělému dabingu Zdeňka Hrušky. Když si vzpomenu na náš středoškolský jazyk, tak byl jimi doslova protkán. Borat není v žádném případě zlomyslný, je však svérázným způsobem provokativní, kousavý a odhalující.
Rozprávky bratov Grimmovcov: Stolček, prestri sa! (2008) (TV film)
Tischlein deck dich je uveden v Grimmových Kinder- und Hausmärchen pod číslem 36. Snímek Ulricha Königa je klasickým televizním pojetím známého příběhu, který jako první zachytili v písemné podobě právě bratři Grimmové. Tato televizní pohádka je však ještě o jeden level bizarnější díky naprosto šíleně zakomponovaným rádoby "trikům", které jsou velkým soustem i pro rok 2008. Když to porovnám například s 53 let starším zpracováním Jaromíra Pleskota, ukáže se bizarnost animací v plné nahotě (korunu tomu všemu nasazuje mluvící koza). Určitá roztomilost toho celého mi však nedovoluje dát až příliš špatné hodnocení.
Rozprávky bratov Grimmovcov: Kráľ drozdia brada (2008) (TV film)
König Drosselbart je uveden v Grimmových Kinder- und Hausmärchen pod číslem 52. Příběh má varovat před lehkomyslností a arogancí, má zdůraznit hodnotu práce a pokory či řešit sociální nerovnost. Toto televizní zpracování kombinuje nevybíravým způsobem tvrdou výchovu prince Richarda (Ken Duken) s jeho feministicky laděnou sestrou, princeznou Maximiliane (Felicitas Woll), která však v původním příběhu nefiguruje. Zde má zřejmě vyvažovat svým feminismem snahy krále Drozdí brady napravit pyšnou a arogantní princeznu Isabellu (Jasmin Schwiers), které by mohly být u části dnešního publika reflektovány jako příliš šovinistické. Pohádka byla natočena v prostředí vícero pěkných hesenských hradů, jinak se jedná o průměrný nízkonákladový snímek.
Rozprávky bratov Grimmovcov: Kocúr v čižmách (2009) (TV film)
Der gestiefelte Kater zpracovává téměř všem známý pohádkový příběh, který jako první do písemné podoby zpracoval italský sběratel pohádek Giovanni Francesco Straparola. Jelikož se v případě této televizní pohádky jedná o německou produkci, není divu, že vychází z předlohy bratří Grimmů (v prvním vydání Kinder- und Hausmärchen z roku 1812 pod číslem 33). Celkově vzato se jedná o průměrnou adaptaci s typicky německým kýčovitým nábojem. "Zaklínadla" čaroděje Abbadona (Jürgen Tarrach) mě budou svojí trapností pronásledovat ještě dlouho v mých snách. Naopak bych vyzdvihl poměrně dobrý výkon Romana Knižky jako kocoura v botách a také půvabnou Jennifer Ulrich v roli princezny Friedy.
Princezná so zlatou hviezdou (1959)
Martin Frič, jeden z našich nejpilnějších režisérů a také jeden ze zakladatelů moderního českého filmu, vytvořil klasickou filmovou pohádku, která je (notabene z dnešního pohledu) po mnoha stránkách unikátní. Vzal klasické dílo Boženy Němcové a vtiskl mu v podstatě velice umělecký rozměr. Veškeré aspekty, které byly dobovou kritikou konce 50. let vnímány jako negativní, mi vlastně nikterak nevadí. Výprava, veršování, přesaturované barvy i určitá artová rigidita a nepřístupnost – to vše dělá tuto pohádku jedinečnou a možná právě proto se na ni vždy rád znovu podívám, ačkoliv jsem ji v dětství právě z výše uvedených důvodů vlastně příliš v oblibě neměl.
Šíleně smutná princezna (1968)
Česká pohádková legenda, jež je výjimečná zejména svojí rozvolněnou atmosférou roku 1968, předčila svými vtipnými dialogy, zamilovanými scénkami, politickou satirou i hudební složkou o parník své mladší konkurentky. Režisér Bořivoj Zeman vytvořil mnohogenerační snímek s nesmírně sympatickou ústřední dvojicí, která díky nápadité inscenaci osloví děti i dospělé. O dnes již kultovní hudební složku se postaral tehdy teprve devatenáctiletý Jan Hammer ml., jenž stihl tyto nezapomenutelné písně složit těsně před invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa a svou emigrací do amerického Bostonu. Zkrátka jedna z nejlepších pohádek české kinematografie.
Korunný princ (2015) (TV film)
Štědrovečerní pohádka České televize z roku 2015 a v tomto ohledu třetí počin Karla Janáka, dnes již matadora této každoroční výzvy, hodnotím jako jeho vůbec nejpovedenější. Produkce, scénář i dialogy působí velice uvolněným dojmem. Patrik Děrgel a Eva Josefíková mají mezi sebou poměrně uvěřitelnou chemii. Dochází zde k zajímavému mixu již známých pohádkových a filmových motivů (nápoj zapomnění, nejistá identita, souboj s drakem, vysvobození princezny, rytířský turnaj etc.), které dohromady až podivuhodně dobře fungují. Pohádka byla navíc pozitivně reflektována i v rámci filmové kritiky v sousedním Německu.
Nesmrteľná teta (1993)
Devadesátková klasika, která již dnes neodmyslitelně patří na seznam štědrodenních pohádek, mě v dětství vždy svým způsobem děsila. Jiřina Bohdalová je jako Závist přesvědčivá a některé scény z jejího "doupěte" mohou na dětského diváka působit až hororovým dojmem. Zajímavý je koncept dvou nadpřirozených entit Rozumu a Štěstí, jejichž spor se však paradoxně odehrává v lidském světě. Nejvtipnější částí je bezesporu scéna, ve které se z Pavlínky (Barbora Bobuľová) stane Závist a opačně. Celkově vzato se jedná o lehce nadprůměrnou pohádku.
Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964)
Legenda z konce první poloviny "zlatých" 60. let, kdy se i filmová produkce v Československu mohla těšit alespoň částečnému přívalu kreativity. Skvěle zvládnutý muzikálový western, jenž překypuje lehkostí a divokým satirickým vtipem. Zároveň se jedná o studnici dnes již zlidovělých hlášek, což je vůbec moje velká libůstka. "Prohrál jste, saláte!"