borifield

Hudba a vizual se mi moc líbil. Přátelství je něco co se těžko přenáší z plátna do nitra diváka, ale já to cítil a asi jsem chtěl takové přátelství mít taky, proto jsem si film užil.

Mám to prostě rád, když kamera snímá bloumající hrdiny příběhu, který se mi nikdy nestane a přesto bych tak chtěl, abych v tom příběhu byl taky a na pozadí bych slyšel ten samý jazz, co se ozývá i v tomto filmu. Jsem pohlcen, Jeanne, Marcello společně s Monicou, bravo!

Překvapivě skvěle.

Film jsem po druhem shlednuti mel radsi. Pekna kamera, libive exteriery i tempo filmu na me pusobilo jako celek vyvazene. Pribeh a jeho vyvrcholeno se dalo ocekavat, nicmene to mi zazitek ze shlednuti nekazilo ba naopak. Srovnavani s jinymi filmy mi prijde nemistne a ackoli se nabizi je urcite dobre si takovymi vecmi hlavu obhvlast pred shlednutim nezatezovat a nechat atmosferu a dej pusobit i behem titulku. Prijemny zazitek.

Skvela kamera a hudba vas provazi timhle antivalecnym filmem Ichikawy od zacatku do konce. Film vypravi osudy japonske jednotky, ktera bojuje na uplnem konci valky kdesi na Barme a v tezkych chvilich za doprovodu harfy zpiva. Nemohu jinak nez 5*, nenasel jsem nic, co by mne utvrzovalo v opaku.

Masakr.

Nezávislejší film, který mne oslovil mnohem více než jakýkoli jiný film s rozpočtem 10 krát a více větším (sice trochu přeháním, ale v jádru je to tak). Nevytýkal bych mu ani ony "klišé", které se ve filmu objevují, to vůbec ne. Rozhodně zajímavý snímek, který by neměl ujít pozornosti filmového diváka, jehož namlsaný jazýček si o tohle představení přímo koleduje. V moři digitálních nahrávek se možná ztratí, ale těm co ho viděli, uvízne dlouho v myšlenkách.

Musím přitakat tomu, že jsem se výtečně bavil! Onen červenohnědý hnus, ano - přiznejme si to, popisek již zde uvedený zcela odpovídá, si dělá z postav ve filmu figurky, kterým se dá závidět jenom velmi těžko.

Mistrovské dílo italského neorealismu. De Santis zakombinovává ve svém melodramatu i několik žánrů navíc - dokument, je viděl i odlesk westernu v osobních soubojích a třídních rozdílech. Po svém uvedení dostával diváky do varu záběry na ženy lopotící se na rýžových polích, ropzálené sluncem a poodhalujícími sukněmi, které byly jinde tak nápadně ukazovány, jak už zde bylo řečeno tehdy 19-ti letá Silvana je měla opravdu dlouhé.Přes noc se ní a z režiséra staly legendy. Film i po 60 letech neztratil nic ze svého lesku a strhující podívaná je to od první do poslední minuty.

Podle skutečné události. Argentina na přelomu 80.let, politická nejistota a povstalecký boj je denní chléb obzvláště na předměstí. Mozaiku dvou příběhů prolínající se celým filmem nastartovává zcela nečekané vpadnutí armády do domu, ve kterém bydlí dva podnájemnící a matka se svojí 18 letou dcerou. Co se potom odehraje Vás rozhodně nenechá chladným, obzvlástě pokud jako já doopravdy netušíte, co se tehdy před 20 lety stalo.