Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Dokumentárny
  • Horor

Recenzie (102)

plagát

I Love Lucy (1951) (seriál) 

Série „I Love Lucy“ je americkými kritiky označována jako nejlepší, co kdy vzniklo na poli sitomu. Strukturně šlo o klasický sitcom – poklidné domácké prostředí, ve kterém sledujeme dva hrdiny – Ricarda a Lucy – v nejrůznějších situacích. Tedy schéma, které přebírá mnoho dalších sitcomů – namátkou The Cosby Show, Ženatý se závazky nebo i Novákovi. Významným na tomto seriálu byl zejména kontrast mezi Lucyiným přitroublým chováním a neuveřitelnou energií, kterou dokázala vyvinout k uskutečnění svých nápadů a naproti tomu zcela běžná zápletka. Lucy působí směšně, protože mechanicky reaguje na stav bez přemýšlení, jak by následky mohli změnit další situace. Vždy to začalo logicky, normální americká rodina 50. let dělá normální americké rozhodnutí. Lucy a Ricardo se dostávají do skutečných situací, které se mohou běžně stát komukoliv. Právě zobrazení obyčejné rodiny, americké posvátné instituce, prezentuje ideální verzi typické rodiny, s obyčejnými nedokonalými lidmi, kteří momentálně čelí sérii nerůznějších krizí – tedy snaha přiblížit se obyčejným lidem prostřednictvím hrdinů, kteří řeší stejné problémy jako v normálním životě. Za rouškou humoru se tak často skrývala mnohem hlubší témata, reflektující dění v soudobé společnosti (například bytová krize, mladé rodiny nucené žít v jednom bytě společně s rodiči ). Také šlo o první sitcom vsazený do Kalifornie a ne do New Yorku, jak bylo tehdy obvyklé. Tento sitcom nepřinesl změnu jen v nastolení nových témat, ale byl nový i co se týče postupů při natáčení. Nebyl natáčen živě a vysílán do celé země, jak bylo zvykem, ale byl předtočen – jednak to znamenalo lepší kvalitu obrazu než při přímém přenosu, a navíc se nabízela možnost opakování dílu. Také namísto jedné kamery byly použity tři, snímající prostor z různých úhlů a v sekvencích. I Love Lucy je také počátek ustálení typologie postav v sitcomu - energická žena, pasivní manžel...

plagát

Wallace & Gromit: Prekliatie králikolaka (2005) 

Nick Park a Aardman studio dokazuje, že klasická animace ještě není mrtvá. Po rozporuplném Slepičím úletu je tohle návrat ke kořenům - Wallace a Gromit jsou jistota, na kterou se dá vsadit. Tenhle film obsahuje vše, co od dobrého filmu očekváte - napětí i zábava v plné míře. Fanoušky hororu potěší inspirace tímto žánrem (hlavně postava faráře je úžasná). Dokonce nechybí ani Grifithovská záchrana na poslední chvíli! Králíky budete milovat.

plagát

Paní Le Murie (1993) (študentský film) 

Tohle je skvost. Dokument o stárnoucí šlechtičně, složený pouze z jejích výpovědí, oplývá neobyčejně sugestivním obrazem. Až melancholické záběry jejího opuštěně se jevícího sídla a zarostlé zahrady jako by tvořili paralelu s jejím životem.

plagát

WR - mystéria organismu (1971) 

How Karl Marx fell in love - tenhle citátek vpodstatě vyjadřuje celý film. Sex, ideologie, hippie a lehce švihlý smysl pro humor

plagát

Motor Psycho (1965) 

Typický Russ Meyer - přes hrudník velmi vyvinuté slečny a trocha bezúčelného násilí. Tři "motorkáři" bezdůvodně přepadnou a znásilní dívku, v čemž pak pokračují ještě několikrát, situace se vyhrotí, sami mezi sebou se nepohodnou, načež největší "Motorpyscho" dokonce zastřelí svého komplice. Film v podstatě nemá ani pořádný příběh - jen série událostí (ve kterých vždy figuruje prsatá dívka a násilí), herecké výkony příšerné (dokonce tu vystupuje sám Russ Meyer) a velmi návyková infantilní muzika. Ale přesto všechno jde o zábavnou podívanou. S filmu je jasně cítit chuť točit filmy, to nadšení by se dalo krájet. Zkrátka podobný případ jako Ed Wood.

plagát

Nejkrásnější věk (1968) 

Jaký věk je nejkrásnější, to se divák z filmu nedoví, neboť všechny postavy si na ten svůj věk neustále stěžují. Jinak je tento Papouškův filmový debut již zcela v jeho typickém stylu – použití neherců, vtipné dialogy, ne nepodobné těm ze slavné trilogie o Homolkových... Scény jsou kladeny za sebou na první pohled možná velmi těžkopádně, ale jde jen o způsob práce s narací – Papoušek zbytečně nic nevysvětluje, nakonec totiž mnoho věcí samo vyplyne z děje. Škoda, že je tenhle film tak málo známý, některé hlášky se vyloženě hodí ke zlidovění.

plagát

Lepšie neskoro ako nikdy (2003) 

Pro fanoušky Nicholsona povinnost, pro ostatní příjemná, nekomplikovaná komedie na nedělní odpoledne

plagát

San geng 2 (2004) 

Tři povídky, tři země. Japonsko je zastoupeno současným miláčkem kritiky, Takashi Miikeho (film BOX). Koreu reprezentuje, díky Oldboyovi už i u nás dobře známý, Chan-wook Park (CUT) a za Hong-Kong je to Fruit Chan (DUMPLINGS). Povídkové filmy přinášejí tu možnost, že se prostřednictvím nich může divák seznámit se stylem práce různých režisérů. Nevýhodu, kterou přináší je, že v takové konkurenci některá díla zapadnou a prostě působí nevýrazně. Zde jasně zastínil Chan-wook Parkův film CUT ostatní, neméně kvalitní snímky. Nutno ale říci, že právem. Atmosféra by se dala „krájet“. Z děje raději nebudu nic prozrazovat, o hodně by jste přišli. Jen zmíním, že i tady se objeví Parkovo stěžejní téma pomsty (viz jeho trilogie pomsty – OLBOY, SYMPATHY WITH MR. VENGEANCE, SYMPATHY WITH LADY VENGEANCE). Druhým vizuálně strhujícím je Miikeho film BOX. Děj příběhu se točí kolem motivu viny, je postupně rozplétán na základě retrospektiv a indicií až k mrazivému závěru. Patrně nejslabším článkem jsou Chanovi DUMPLINGS, které jsou lineární a předvídatelné. Spíše sázejí na šokování diváka (navíc pointa je vám vyzrazena už v polovině), proto ani samotný závěr nepřekvapí.

plagát

Planéta opíc (1968) 

Tohle dnes už opravdu kultovní dílko v mnohém předčí současné triky nadupané sci-fi filmy. To, co řadí tento film mezi kulty cinefilů je naprosto úžasná atmosféra bezmoci, která se celým filmem nese. Přesně podle schématu „nepochopený jedinec versus společnost“. Taylor (Ch. Heston) sám proti opicím nic nezmůže, neustále je ignorován a ponižován. Jeho úsilí přesvědčit opice o svém původu a už předem marné pokusy o útěk nejsou ničím jiným, než snahou dokázat pravdu. Teprve finální odhalení jej zlomí. Také vypointování filmu, které jde navzdory happy endu (aniž by ale byl vynechán) je výborné – nejprve Talyor a Nova šťastně uprchnou opicím, načež přijde hořké zklamání. Tohle je KULT.

plagát

Muhammad and Larry (1980) 

Dokument o Muhammadu Alim a Larry Holmesovi, dvou boxerských esech, kteří mají stanout proti sobě. Film se koncentruje zejména na Mohammada. Mohammada jako člověka, spíše než boxera. Snímek kupodivu nevrcholí finálním boxerským utkáním, ale těsně před ním.