jasse

Hodnotím jako odpad, ale na pár večerů jsem se dívala. Jak se jmenoval ten vlasatý kuchař? Toho jediného si pamatuju. Nebo byl v podobné stupiditě, Vyvolených? Už nevím... Pamatuju si taky, že jsem se jednou přichomejtla k nějaké podpisové akci v Brně v nějakém obchodňáku, kde jsem v poklidu nakupovala. Najednou šrumec a spousta zvědavých lidí - celebrity k vidění! Přitom to bylo jen pár debilních exhibicionistů...bože, kam ten svět spěje...

Pět hvězdiček - za tu iniciativu a za ty prachy, co se vybraly.

První koncert Nirvany natočený na filmový materiál na pokyn nahrávací společnosti. Obdivovala jsem úžasnou kvalitu původně 16mm záznamu, kde lze v detailech poznat značku Kristových džínsů, spočítat díry na Kurtově svetru, či se pokochat zatím téměř nepotetovaným skvostným Davovým tělem. Vždycky mě rozněžní pohled na Kurtovou rukou napsaný setlist, který tentokrát vybral perfektně. Ale vážně: žádné nečistoty a škrábance, ostrý obraz, výborný zvuk. Tenhle záznam musel někde dlouho ležet bez povšimnutí. Trochu mi vadila nervní kamera a režisér, či střihač, nebo kdo to má na starosti, by potřeboval nakopat, protože měl neustále v záběru dva nebo tři kameramany. Taky mi byly nepříjemné přímé záběry do ostrých reflektorů (které vadily i Kristovi). Sólo v písni Breed, které se Kurt rozhodl hrát na zemi, taky moc nestihli, a nabídli jen pohled na Kristovo pozadí. Připadá mi, že tým lidí, který koncert dokumentoval, se asi vůbec nenadál smršti, kterou na ně Nirvana vybalí. Pozdější koncert Live and Loud z roku 1993, který natáčeli lidé z MTV, je po téhle stránce kvalitnější. Přesto je to opět úžasný zážitek, koncert je bezchybně zahraný a odzpívaný. Jen mě mrzí, že měl Kurt neustále tvář schovanou pod vlasy, což určitě udělal schválně. (kobejn: líbí se mi, že čteš pozorně komentáře - ale s těma vlasama mi to nevymluvíš, bylo to účelové, už to tak udělal víckrát, když neměl náladu snášet kamery mířící mu do obličeje).

Nádherný film. Četla jsem i knižní předlohu, která je stejně dobrá. Větu z knihy:"...pámbu tě potrestej, Joano", kterou si myslel Ted pokaždé, když se snažil vysvětlit svému malému synkovi, proč máma odešla, dokázal Dustin Hoffman ztvárnit dokonale i beze slov. Merryl Streepová za ním nezaostávala, i když měla méně prostoru. Naprosto přesně celý příběh otce a malého syna vystihla scéna přípravy toustů k snídani na začátku a na konci filmu. Fakt geniální - kdo ji nepochopil, má smůlu.

Zajímavý příběh, kde si žena po prožitém milostném vzplanutí dokázala zachovat zdravý rozum. Daleko běžnější je, když ženská začne pálit mosty a hodí za hlavu společně prožité roky v sice stereotypním, ale dobrém manželství. Že to hlavní hrdinka neudělala, jsem obdivovala, o to je ten příběh výjimečnější. Scéna v autě v dešti, kdy má Francesca už ruku na klice, je jedna z nejpůsobivějších a já měla napětím srdce až v krku, jak se rozhodne. Jeden hlas ve mně jí říkal Jdi za ním, druhý zas Zůstaň sedět a ani se nehni, nebo všechno zničíš...Ve filmu mě zaujala nepříliš důležitá věta, kdy Francesca nabádala fotografa Roberta, aby ke svým nádherným snímkům vymyslel nějaký příběh a vydal je jako knihu. Odpověděl jí na to: Když jste novinář, přestanete umět vymýšlet si...Z tohoto výroku je vidět, jak je ten film starý. :)

Tohle se prostě stává. A nemusí to být jen tragédie 11. září, byť ta událost posloužila ("vdovci z jedenáctého září se přece nemlátí"). Stává se, že když se někdo nepohodne se svými blízkými a ti pak nenávratně odejdou, je mnohem těžší se s tím vyrovnat. Netuším, proč si psychologové myslí, že sdílená bolest je menší bolest a že když se pacient vypovídá, bude mu líp. Bolest, kterou zažíval Charlie, byla tak obrovská, že se vůbec vypovědět nedala a když to nakonec udělal, připadalo mi, že to bylo ještě horší - první, co udělal po příchodu domů bylo, že našel zbraň, kdo ví jak dlouho někde schovanou. Do té doby byl uzavřený ve svém světě a bylo mu relativně dobře; po tom, co se otevřel, se události daly do pohybu a měl jen velké štěstí - mohlo to skončit mnohem hůř, třeba hospitalizací v blázinci...Všechny postavy byly velmi věrohodné, od manželčiných rodičů, jejichž pomoc spočívala spíš v zájmu o pojistku, až po "kuřačku" (jak ji trefně označila kleopatra), ze které se nakonec vyklubala ženská mnohem normálnější, než všichni ostatní - náznak souznění mezi ní a Charliem naznačoval, že se konečně vše začne ubírat tím lepším směrem. Herecké výkony vynikající, já Adama Sandlera jako komika vůbec neznám, proto mě jeho minulost nijak nerušila. Don Cheadle v roli obětavého přítele byl také výborný, celý příběh táhnul, ale přesto byl trochu v pozadí. Zajímavé záběry z ulic New Yorku, pečlivě vybraná hudba, a křik Eddie Veddera v závěrečné písni tomu dal tu poslední tečku.... .

Neznám prostředí v reálu jako Sinclair, ale práci letových dispečerů poměrně podrobně popsal Arthur Halley, a považuju ji za snad nejnáročnější vůbec. Tenhle film ji ukazuje trochu s nadhledem, líbilo se mi vykreslení jednotlivých postav: vše zvládající frajírek, hrdina s bolavou duší, přiliš ambiciózní šéfka, začínající nezkušená novicka - všichni během té náročné noci zmoudří a to se mi líbilo. Kéž by tomu tak bylo vždy i ve skutečnosti...

Zajímavé a silné. Celou dobu jsem přemýšlela, odkud Kena Dukena znám - no jasně, z Kajínka. Jeho herecký výkon mi připadal opravdu vynikající, kvůli němu jsem to zvládla až do konce...

Ale jo, není to špatné. Sice věrně okopírováno ze zahraničních tv, (nikdy nepochopím, proč moderátor sedí u psacího stolu a host na pohovce, kde musí vyvracet hlavu, aby na moderátora viděl), ale dělal to dobře. A následná Show Jana Krause v tom pokračuje, většinou zajímaví hosté a zajímavé otázky.

Panenka od Eda McBaina je jedna z prvních detektivek, které jsem od něho četla a tak mě docela zaujalo, jakými hereckými typy autoři téhle inscenace obsadí jednotlivé policajty 87. revíru. No Bert Kling byl na rozdíl od Skopala blonďák, a Mayer byl určitě mladší, než Kopecký, ale Abrhám mi do role sympatického Steva Carelly docela seděl...škoda, že ho fakt neuvázali k tomu radiátoru nahého, jako v knižní předloze...