Quint

Pošahaná, halucinační variace na Dr. Jekylla a pana Hyda. William Hurt ve své první filmové roli hraje profesora Jessupa, který se snaží pomocí psychedelik a smyslové deprivace v izolační nádrži vstoupit do primitivnějšího stavu vědomí a najít tak odpovědí na otázky týkající se původu člověka a naší vývojové minulosti, kterou máme otisknutou v našich genech. Jeho obsedantní snaha poznat nepoznatelné a zjistit, co bylo na počátku všeho a jaká je naše funkce ve vesmíru, ho čím dál víc odtrhává od reality a jeho blízkých. Psychické transformace zanedlouho následují i fyzické a začíná pořádná tripová jízda, která si nezadá s poslední třetinou Kubrickovy Vesmírné odysey. Film přeskakuje mezi zapálenými pseudovědeckými a kvazi-filozofickými diskuzemi, odvíjejícími se závratnou rychlostí (klobouk dolů před herci), a dechberoucími tripovými vizuály, plnými ohromujících optických a zvukových efektů. Altered States je přesně ten typ filmu, který balancuje na hraně mistrovského kousku a naprosté kraviny. V každém případě je to nezapomenutelný smyslový zážitek, obzvlášť pokud ho vidíte na velké ploše s pořádnou zvukovou aparaturou.

Komediální tón prvních dvou dílů vystřídal pokus o vážnou love story na motivy Romea a Julie (on je živý, ona je zombie). V popředí ale většinou stojí úchylné gore efekty. Milovníci zvrhlých vizuálních orgií jistě ocení kreativitu, s jakou jsou tu živí mrtví deformováni (rozstřílené tělo, držící při sobě pouze šrouby namontované železné konstrukce, nebo jehlami a střepy dekorativně propíchaná hlavní hrdinka, která se snaží utišit svoji chuť na lidské mozky vlastní bolestí). Jejich odpudivý vzhled, žalostný řev a neukojitelný hlad ve vás nevyvolá strach, ale spíš odpor a místy možná i lítost. Vlastně je to takový zombie sadomaso film s jemnou příchutí romantiky, reflektující devadesátkovou subkulturu mladých lidí se zálibou v piercingu a hudbě Marilyna Mansona.

Jedno z těch pokračování, které v zásadě remakují své předchůdce, přičemž pouze přidávají větší počet akcí a efektů. Proč ne? Ale originál měl větší šťávu.

Ještě předtím než Peter Jackson uspěl s Vesmírnými kanibaly a Brain-Deadem, povedlo se zdárně skloubit splatter film s černou komedií Danu O'Bannonovi. I jemu nebránil v pořádném rozletu nízký rozpočet a dokázal přivést na plátno ohromující ansámbl komiksově stylizovaných zombíků v nejrůznějších podobách (scvrklá stařena bez spodní půlky těla, nahá punkerka, oživlá kolekce mrtvých motýlů, „rozpůlení psi“ či dehtem zalitý chodící skelet). Docela zábavný punkový zombie film, reflektující osmdesátkovou éru death metalu a tehdejší obavy z jaderné hrozby. Zombíci jsou tu proti předchozím zvyklostem poměrně rychlí, relativně inteligentní a mluvící („Pošlete další poldy“).

Britský pár odjíždí po nešťastném utonutí své dcery za prací do Benátek, kde se pokouší na tragickou událost zapomenout. Řada záhadných událostí však manželům smrt jejich dítěte neustále připomíná. Hypnotická duchařina bez duchů s bravurně vystavěným kaleidoskopem roztříštěných vizí a znepokojivých náznaků eskalující hrozby v temných zákoutích benátských uliček. Film je stejně jako Benátky labyrintem se slepými uličkami, v němž neexistuje přímá cesta k odpovědím. Je to horor o zármutku a nevyzpytatelné ruce osudu, která postupně vede hlavního hrdinu ke katastrofě. Abyste mistrovské dílo Nicolase Roega pořádně docenili, budete ho muset vidět přinejmenším ještě jednou.

Zombie náckové vylézají z moře a stahují návštěvníky odlehlého exotického ostrova pod hladinu. Film navzdory své absurdní premise upouští od laciných šokujících efektů ve prospěch pozvolného budování atmosféry. Překvapivě úspěšně využívá vodu jako dějiště pro horor a podobně jako Čelisti dokáže vyvolat pocit znepokojení z toho, co se může skrývat pod hladinou. Hrůzu tu nevyvolávají zombie náckové, ale voda, v níž postavy umírají (i na souši, kde jsou bazény a akvária). Film ale nedokáže udržet znepokojivou atmosféru až do konce a časem mu dochází dech.

Filmová verze dlouhotrvajícího britského sci-fi seriálu Doctor Who se zavedené mytologie seriálu vůbec nedrží a jde si svojí cestou. Doctor Who tu tentokrát není excentrický mimozemšťan, ale laskavý dědeček-vynálezce. Přepracovaná širokoúhlá verze studia Amicus je více family-friendly, ale i tak dokáže pobavit slušnou dávkou infantilní zábavy s připitomělým humorem a ujetou výpravou, která vás vrhne do dětinského světa, v němž stačí, abyste ve stroji času zatáhli za jedinou páku, a ocitnete se ve světě blikajících, pepřenkově tvarovaných robotů, kteří na vás kovovými hlasy zběsile pořvávají: "Exterminate! Exterminate!".

„Křičte o své životy!“ Jedině tak zabráníte vašemu zhmotněnému strachu, aby vás dostal. V případě, že titulní monstrum nepřivodilo tehdejším divákům mrazení v zádech, rozbrněly jim je aspoň bzučáky, zabudované v kino sedačkách. Vedle třírozměrných brýlí a létajících kostlivců šlo o jedno z dalších udělátek, s jejichž pomocí William Castle experimentoval s hranicemi kinematografie. Film ale pobaví i bez tehdejšího interaktivního zážitku. Navenek stupidní premisa je vlastně docela chytrá metafora na hororový žánr jako takový. Představa, že v našem těle roste něco cizího, jistě připomene pozdějšího Vetřelce. Tady ovšem nejde o napadení vnější silou, ale o útok rozbouřené psychiky zevnitř, proti které se můžete bránit jen křikem. Na druhou stranu je to pořád směšné béčko, které zaručeně pobaví pouhým pohledem na herce, chvějící se s naprostou vážností před velkou gumovou stonožkou na provázku.

Raimiho pestrobarevné hyperkinetické obrazy a Elfmanova hřmotná orgasmická hudba dělají z Darkmana jeden z „nejkomiksovějších“ filmů vůbec, což je zajímavé, jelikož vůbec není podle komiksu (ten vznikl až podle něj, byť není moc známý).

Je překvapivé, že proslulý trikařský fachman Douglas Trumbull (Vesmírná odysea, první filmový Star Trek) si pro svůj režijní debut vybral zrovna takový komorní, melancholický a minimalistický film, který nestojí na tricích. Zapomenuté sci-fi o zahradníkovi, který se snaží zachránit vesmírné skleníky s poslední zemskou zelení, na někoho to může působit jako naivní ekologická agitka a na někoho naopak jako varování před ekoteroristy. Film je ve skutečnosti morálně komplexnější. Hlavní hrdina se stará o poslední zemskou zeleň za velkou morální a osobní cenu, ale svým neuváženým chováním zároveň narušuje rovnováhu vlastního ekosystému (např. když ve svém vozítku omylem porazí a poškodí jednoho z malých robůtků). Bruce Dern je po většinu času jediným hercem ve filmu, který dokáže s přehledem sám utáhnout. Za zmínku určitě stojí i poutavá výprava, která evidentně ovlivnila řadu novějších, mnohem známějších sci-fi filmů.