Recenzie (1 750)
Halo - Kontakt (2022) (epizóda)
// To nejdůležitější - tedy akce - je tady zároveň to nejmarnější. Drama v pozadí připomíná horší Expanzi, výpravou je to možná ještě níž, a co se obsazení týče, i blbá Nadace od Appleu na tom byla líp. Po relativně lákavých trailerech tak přichází veskrze znechucení, a do dalších epizod bych se musel hodně přemlouvat. 3/10
Černý krab (2022)
// Vzhledem k válce na Ukrajině se na to dá koukat i na jako docela syrový pohled do blízké budoucnosti, jenže od válečného pnutí a několika nádherných záběrů na noční bruslaře na zamrzlém jezeře se rychle přejde k béčkovému vyústění do ztracena, které z Kraba bohužel dělá spíš další film s nevyužitým potenciálem než solidní přídavek do žánru, který bude brzo opět populární. 6/10
Hlboká voda (2022)
// Na filmové zklamání roku to není, ovšem člověk, který z erotického thrilleru s Anou de Armas vytříská takhle proklatě málo, rozhodně patří do vězení, to zase jo.
Hot Ones (2015) (relácia)
// Vynikající research, skvělé rozhovory a do toho samozřejmě geniální reakce na pálivá křídla, rok od roku navíc lepší a lepší. Díky za tuhle show.
Ted K (2021)
// Spíš než Zodiaca nebo jiné krimi to připomíná Útěk do divočiny, s tím rozdílem, že zde hlavní postava nevyhání sebe, ale všechny ostatní. Místy už to skoro smrdí agitkou a omlouváním, tím hlavním problémem je ale především nevyrovnané tempo a přepálená stopáž. K ucelené představě o Unabomberovi by bohatě stačila hodina a půl sestříhaná do údernějších kapitol, takhle se sice tradičně skvělý Copley vykecává ve voice-overech, vychutnává si každou paranoidní konverzaci s okolím a střílí po vrtulnících, usledovat to je ale docela boj. 6/10
Mission: Impossible - Fallout (2018)
// O 4 roky později a věta "the fallout of all your good intentions" konečně trefila ta správná místa. McQuarrie je král, Cruise coby Ethan Hunt naprosto nenahraditelný a Rebecca Ferguson nutně potřebuje víc velkých rolí. Co třeba Poison Ivy v dalším Batmanovi, co?)
Batman (2022)
// David Fincher meets Dlouhý Halloween meets audiovizuální hody Války o planetu opic. Skvostnej velkofilm, který mi v kině hned několikrát rozpumpoval srdeční sval, dojal mě, vyděsil a nakonec nadchnul tím, jak to celé překvapivě drží i přes tu úctyhodnou tříhodinovou stopáž pohromadě. Vlastně nevím, čemu jinýmu už bych měl tu desítku napálit než téhle instantní bat-klasice.
Smrtiace ticho (2020)
// Film, co měl asi stát na charismatu (a za mě i vousech) jednoho herce, ale nakonec byl tak propletenej různýma bizarníma zvratama a podivnýma řešeníma, až jsem ho nakonec nezvládl brát vůbec vážně. Nápad nechat zarostlýho Jaimeho pobíhat po lese s puškou dobrej, všechno ostatní bohužel špatný. 5/10 a proč sakra nemohl Joela hrát Nikolaj?!
Proposition (2005)
// S Hillcoatem jsme si ani do třetice nerozuměli a je tak nejspíš na čase to přestat zkoušet. Krásná kamera, fajn hudba, Danny Huston na to ale podle mě nemá, Pearce i Winstone si zasloužili více interakcí a polovinu času jsem byl otrávenej tím, co se tam děje, nebo naopak neděje. 6/10
Posledná noc v Soho (2021)
// Edgar Wright zhmotňuje noční můry, který z hlavy člověk jen tak nevyžene, ve stylovém retro thrilleru s parádní Anyou Taylor-Joy a ještě parádnější Thomasin McKenzie. Konec je teda trochu divokej, a stejně tak stopáž 116 minut maličko přes čáru, ale originálnější koncept abyste pohledali, a v tomhle vizuálním podání, no prostě lahoda. Silných 8/10. Soundtrack jako vždy top.