dO_od

// Michael Giacchino, můj nejoblíbenější skladatel, a teď i tvůrce marvelovek? Na to je asi ještě brzo, jestli ale jeho debut povede k něčemu většímu, budu jedině rád. Za hodinu mi zvládl představit nové zajímavé postavy, neotřelým, ale příjemným způsobem rozšířit mnohožánrovost MCU, a ještě k tomu složit parádní hudební doprovod. Bernal super, Teda chci hned domů, největší radost mám ale z Laury Donnelly, do které jsem od The Nevers regulérně zabouchnutej a její Elsa to jenom podtrhla. Po filmovém přešlapování na místě a nevyrovnaných kvalitách na seriálové frontě si Marvel zase jednou připisuje skvělou trefu. 8/10

// Další z těch filmů, které doplatily na to, že jsou adaptací skutečného příběhu, jenž se hodil víc do novinového titulku spíš než před kameru. Boyega skvělej, ale s tímhle scénářem toho fakt nešlo moc udělat. 5/10

// Vlastně se za těch 13 let nic moc nezměnilo. Avatar je pořád tou skvěle natočenou, velkolepou a na několika místech slušně emocionální atrakcí, která mě letos v IMAXU strhla stejně jako kdysi dávno při premiéře. Pořád v tom ale vidím víc tu atrakci, zejména, když se k tomu přidá za mě po 48 fps druhá nejhorší filmová technologie ever: 3D. Já prostě v kině ke správnému zážitku nepotřebuju, aby mi do prostoru lezly něčí chapadla. Spíš naopak. A ne, neberu jako polehčující okolnost, že Cameronovo 3D poráží veškerou konkurenci. Pořád je to otravný a zbytečný formát, který nejenže okrádá návštěvníky kin naprosto smyšlenou nadstandardní cenou vstupenky (a že mi normálně nevadí utrácet za blbosti), ale především ruší obraz a obtěžuje brýlemi, které za těch 13 let coby technologie naprosto zaostaly za veškerou konkurencí. Na dvojku vyrazím pouze na 2D a už teď je mi jasný, že si opět budu říkat, jak by to bylo super, kdyby režisér polovinu času nezabil přemýšlením, kam všude strčit z obrazu vylézající rádoby cute prvek. 8/10

// "What is the value of life?" Tenhle seriál trochu trpí na to, že vypráví dva příběhy, které spolu sice souvisí, ale žánrově jsou oba něco úplně jiného. První část je totiž klaustrofobní katastrofické drama s kupou postav v nemocnici, kde šlo všechno špatně, a ta druhá pro změnu pomalé procedurální vyšetřování se dvěma hrdiny, kteří jako jediní pohlíží na celou tragédii s odstupem. Zatímco vás ta první tak uvrhne do naprosté depky bez jakékoli vidiny happyendu, v té druhé se pomalu ani nestačíte srovnat s předchozím dějem, než to celé poněkud antiklimaticky skončí. Je to výborně napsaný, skvěle zrežírovaný a prvotřídně zahraný? Ano, ale jako dvě samostatné minisérie by to fungovalo o poznání lépe. 7/10

// Shakespeare, jsi to ty?

// Není nad to, když banda třicátníků na filmové databázi brečí kvůli tomu, že jednou někdo taky natočil komiksovou oddechovku pro ženský a ne pro ně. Jaká drzost odpočinout si se She-Hulk, která řeší úplně normální nesuperhrdinský věci, má holčičí rivality, trapné kolegy, naplňující práci a ten šílenej MCU svět kolem je tam jen coby pozadí. Ale ne, zoufalci tady budou házet odpady seriálu, který se od prvních vteřin nebere vážně, který konstantně jde proti veškerým očekáváním, a který se nestydí za to být jiný. Grow the fuck up a běžte si to porovnat s hrůzami typu Batwoman, to teprve budete čumět. Anyway, po minulé kýčovitější svatební epizodě přichází další uzavřená vztahovka, která se tentokrát celá soustředí jen na Jen. Tatiana je přitom opět cute, zápletka s telefonem vtipně trefná, man-gang nečekaně sympatický a celých třicet minut mi neslezl úsměv z tváře. Úplně pohodových 7/10. Ať vám z toho třeba rupne cévka.

// Ana de Armas ve své životní roli, a fakt si po zhlédnutí nedokážu představit, že by tady Marilyn někdo dokázal zahrát s větší něhou, s větším pochopením, s takovou mírou zranitelnosti a zároveň postupnou dávkou deprese a schizofrenie, jako to dala tahle kubánská kráska. O to větší škoda, že její fenomenální výkon shazuje sám režisér svojí honipérskou snahou vybrousit formu do jakési metafory na marilyninu rozvrácenou psychiku. Je to ale konzistentně nekonzistentní, roztříštěné, prakticky bez příběhu a tím pádem i bez emocionálního dopadu, protože co vidíme, jsou jen útržkovité střípky ze života slavné herečky. Dominik samozřejmě přichází s plno zajímavými nápady, ostatně kdyby tomu tak nebylo, byla by to vyloženě ostuda, jenže ve výsledku je z nich funkční jen minimum, a tak se tahle 166minutová "biografie" jen zdlouhavě motá od scény ke scéně, občas se pokusí pobouřit, ale je to převážně marná snaha. Témata Blondýnky totiž nejsou ani nová, ani svěže pojatá, nenutí diváky pokládat žádné otázky, které už si nekladli někdy předtím, a pak prostě skončí. Doufal jsem v mnohem silnější a především celistvější zážitek. 6/10

// Půlhodinové epizody v dramatických seriálech jsou prostě málo, a mám pocit, že Andor bude hodně těžit z toho, že dosavadní seriálová Star Wars laťka byla tak brutálně nízko, že oproti dnu jako Boba Fett (doteď je mi za všechny co s tím měli co dočinění trapně) a naprosto průměrné epizodní dávce fanservisu v podobě Mandaloriana (ten hype je fakt k pláči) je cokoliv pro dospělé diváky v současnosti naprostá výhra, ALE - i já tady musím smeknout za to, jak se po třech dílech chytrého budování napětí a dvou protichůdných linek spolu s flashbackovou expozicí povedlo tohle všechno vygradovat do srozumitelného a parádně natočeného a sestříhaného konce. Je to fakt smutný, ale za celou éru Disneyho jsem si scénář nových Star Wars pochvaloval jen dvakrát, u Rogue One a tady. Gilroy prostě jede a já se fakt těším, co si pro nás připravil. Jenom škoda, že už známe, jak to dopadne. Kdyby totiž úplně stejný příběh zasadil do úplně jiné éry, byl bych ještě mnohem spokojenější. Zatím 8/10, 8/10 a 9/10.

// Stepfordské paničky feat. The Matrix s extrémně dráždivou a zároveň famózně hrající Pugh, vynikající kamerou a stylovým padesátkovým šmrncem (včetně dokonale padnoucí hudby), kterým tu krásu kazí jen slabší scénář s pár vyloženě zbytečnými scénami, nevyužitý záporák a příliš povrchní snaha o to být podnětný. Je to fajn a Olivia režijně roste, možná bych ji přirovnal k Peeleovi, akorát zatím bez Get Out na kontě. 7/10

// Trochu béčko, trochu péčko, hlavně ale překvapivě dobře natočený thriller, který má jen tu smůlu, že se příliš pevně drží žánrových klišé a málokdy se odváže. V horolezectví asi dobré pravidlo, ve filmařině už ne tak moc. 6/10