Recenzie (1 751)
Ms. Marvel (2022) (seriál)
// Film by tomu slušel víc, záporáci jako obvykle celkem matní, ale ta hravost skoro jako v Into the Spider-Verse ledacos zachraňuje. Finále suverénně nejlepší epizoda. Celkově tak 6,5/10.
Men (2022)
// Garland mě zase jednou nekompromisně sejmul, i když se mu to tentokrát povedlo de facto kombinací absurdity à la Kaufmanovo I'm Thinking of Ending Things, Aranofskyho symbolikou připomínající pár let starou matku! a teprve poté Garlandovým specifickým vizuálním stylem, kvůli kterému bylo posledních deset minut doslova jedním z nejbizarnějších filmových zážitků mého života. Desítkuju ale všechno, od konceptu, přes práci s hororovou atmosférou a jaký efekt na mě měla, až po ústřední dvojici herců, která tenhle famózní psychologický teror dovedla až do zdárného konce. Mňam.
Strýček (2022)
// Quentin Tarantino z Balkánu aneb ideální film na Vánoce, nebo když přijede strejda na návštěvu zkontrolovat, jestli už vám rostou chlupy na přirození.
BANGER. (2022)
// Breaking Bad z TikToku s jednou z nejzábavnějších vedlejších postav českého filmu za posledních pár let. Stejně ale doufám, že to moc lidí neuvidí, a zejména těch mladých. Já vím, blbý, ale důvěru, že si z tohohle odnese cokoli dobrýho, ve mně džen zí doteď holt fakt ničím nevzbudila, spíš naopak. 8/10
Podozrivá (2022)
// Mix ujeté detektivky s ještě ujetější romantikou, který rozhodně disponuje parádním řemeslem, ale už ne moc soudným scénářem. Překombinované, nepřehledné a ke konci dokonce i trochu úmorné. 6/10
Veľa šťastia, pán Veľký (2022)
// Emma Thompson přezkoumává svůj život v extrémně milé, vtipné a odvážné komedii o tom, že věk je jenom číslo. Letos jsem moc sympatičtějších konverzaček neviděl. 8/10
Za bílého dne (2022)
// Cronenberg utřel, cena za nejvíc fucked up film Varů míří do Kanady, a já tuhle ultrapomalou, ultradlouhou a nesnesitelně odpudivou věc budu kvůli své pitomé zvědavosti vydejchávat ještě dlouho.
Rabiye (2022)
// Všedně a vtipně pojatá exkurze do boje s větrnými mlýny, která jen doplácí na to samé, co většina filmů v poslední době. Prostě je to zbytečně dlouhý. 7/10
Trojuholník smútku (2022)
// Pryč s patriarchátem, zrušit stereotypní genderové role mužů a žen, zvážit kapitalismus, možná se i zamyslet nad bezpečností lodní dopravy, zabalit to do jednoho vtipného sexy balení s jednou obskurně vygradovanou sekvencí, u které budou všichni řvát smíchy, a máte zkrátka velkého kandidáta na letošní film roku. Jo, když se to udělá takhle chytře, tak stačí takhle málo. 9,5/10
Slovo (2022)
// Po Devadesátkách je pro mě rázem Martin Finger zjevením (ale přiznávám, že to je spíš vlastní neznalostí), které chci bedlivě sledovat i dál, Slovo mu ale bohužel nedává ani zdaleka tak dobrý materiál. Je to celé takové, jak to jen říct slušně... uchcané. Neoceňuji tohle vrtání se pořád v té samé éře, oceňuji sice snahu pojmout to jinak, jenže snímek Beaty Parkanové prostě neříká nic moc nového, zajímavého ani jinak podnětného. Paradoxně nejvíc tak funguje v rovině vztahové, a to jen v několika krátkých úsecích, a jen díky skvěle napsané postavě Věry, kterou perfektně ztvárnila Gabriela Mikulková. Škoda, že takových scén jako ta v kuchyni mezi matkou a jejími dvěma dcerami nebylo ve filmu víc, a škoda, že film nebyl primárně o nich. Hlavní motiv Slova totiž prakticky vůbec nefunguje, ve snaze jej vysvětlit je scénář zbytečně a otravně doslovný, a pocitově vše po hodině a půl vynikne zcela do prázdna. Místy hezký, ale prostě k ničemu. 5/10