Kubrickon

Film byl spolu s tituly Všichni dobří rodáci (1968) a O slavnosti a hostech (1966) jedním ze tří československých titulů zařazených do oficiální soutěže festivalu v Cannes v roce 1968. Jednalo se o historicky nejsilnější zastoupení československé kinematografie na tomto festivalu. Konání celé akce však nakonec zabránily studentské bouře a květnová stávka francouzských filmařů.

Ján Roháč byl režisérem původní opery „Dobře placená procházka“ v pražském populárním divadle Semafor. Ta měla premiéru 15. června 1965. Společně s Milošem Formanem se Roháč zhostil i jejího převedení do televizní podoby.

Autor hudby, herec a hudebník Jiří Šlitr, měl v plánu představit se s původní operní fraškou na Broadwayi. Aby s ní americké publikum seznámili, nechali Šlitr se Suchým vyrobit kopii filmu a opatřili ji anglickými titulky. Šlitr ji s sebou vzal na světovou výstavu EXPO 67 do kanadského Montrealu, kde vystupoval jako pianista s představením „Kinoautomat“. Po skončení světové výstavy pak film předváděl po USA a americký novinář Alan Levy už překládal libreto hry. Naplnit Šlitrovy ambice se ale nepodařilo. V porovnání se soudobými broadwayskými hudebními produkcemi jako „Cabaret“ z roku 1966 či „Hair“ z roku 1967 působila Dobře placená procházka zřejmě příliš skromně. „Byla to hudební bajka o penězích a chamtivosti, která mi připadala jako ,legrační Kafka‘,“ soudil například Levy.

V závěru se televizní inscenace mírně odlišuje od divadelního libreta.

Film vydal v roce 2009 Supraphon na DVD jako bonus v rámci své kolekce „Unikáty“.

Snímek málem nevznikl, jelikož hlavní dramaturg Barrandovského filmového studia tehdy prohlásil, že je to nejnudnější scénář, jaký v posledních letech četl, naivní a nepravdivý. Naštěstí vedoucí tvůrčí skupiny Barrandovských filmových studií Jiří Šebor a Vladimír Bor projekt nakonec prosadili. Argumentem pro výrobu projektu byla také skutečnost, že měl minimální rozpočet.

V USA byl film promítán s jednou scénou navíc. Zatímco Andula (Hana Brejchová) čeká na Mildu (Vladimír Pucholt) v bytě rodičů, on doprovází domů jinou vnadnou dívku, která mu slíbí, že ho pustí oknem dovnitř do bytu svých rodičů. Ve skutečnosti je to lest, jak se jej zbavit, neboť sama bydlí až ve čtvrtém patře. Milda se tak dobývá do úplně jiného okna, za nímž spí nic netušící sousedé.

Představitele Mildova otce Josefa Šebánka poznali tvůrci v době, kdy hledali vhodný byt pro scénu u rodičů Mildy (Vladimír Pucholt). Kameraman Miroslav Ondříček je přivedl ke strýci a tetě své manželky do pražské čtvrti Karlín. A když od Šebánkových pozdě v noci odcházeli v povznesené náladě, měli o roli otce naprosto jasno. Na představitelku manželky Josefa Šebánka, soustružnici Miladu Ježkovou, narazili Jaroslav Papoušek a Ivan Passer v tramvaji, kde cosi výrazně komentovala. Nejen pro vlastní filmy, ale pro celou českou kinematografii objevili dva z nejvýraznějších neherců své generace. Vedle Josefa Šebánka a Milady Ježkové debutoval ve snímku také Josef Kolb (Pokorný).

Miloš Forman kombinoval profesionální herce s neherci. Do role záložníka byl obsazen ostřílený český herec Vladimír Menšík (Vacovský), který měl ve scéně tancovačky záložáků po boku dva neherecké kolegy Ivana Kheila (Maňas) a Jiřího Hrubého (Burda).

Film byl nominován na Oscara a několik měsíců se promítal v jednom specializovaném kině v New Yorku. Na film se přišla podívat i Jacqueline Kennedyová, manželka bývalého amerického prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho. Údajně se velmi dobře bavila.

Film se natáčel částečně ve Zruči nad Sázavou, kde sídlila veliká továrna na výrobu obuvi a s ní související dívčí internát. Jeho vedení se cítilo být po premiéře filmu poškozeno na dobré pověsti. Po uvedení filmu se tam začaly údajně sjíždět pánské výpravy.

Protože se snímek natáčel černobíle, nechal kameraman Miroslav Ondříček vymalovat všechny interiéry černobíle, aby to dle jeho slov „dostalo šťávu“. Vše tedy bylo v šedé, bílé a černé.

Podle kameramana Miroslava Ondříčka všichni herci dospělého věku hrají ve filmu v podstatě Miloše Formana, protože ten jim vše předehrával.

Snímek stříhal Miroslav Hájek, který stříhal všechny Formanovy české filmy. Forman ho později dokonce pozval do Londýna, aby mu pomohl se střihem amerického snímku Ragtime (1981).

Film vyhrál první cenu na festivalu v Locarnu, kde porazil i největší režijní osobnosti své doby, jakými byl iniciátor francouzské nové vlny Jean-Luc Godard s filmem Pohrdání (1963) či Ital Michelangelo Antonioni se snímkem Červená pustina (1964).

Film měl velmi omezený rozpočet, a údajně proto Miloš Forman obsadil do hlavních rolí neherce. Tím ovšem definoval poetiku své rané, ale i pozdější tvorby, kdy často sázel na neokoukané a více méně neznámé herce. Jedinou výjimkou byl Vladimír Pucholt (Čenda), který v té době studoval 4. ročník pražské divadelní akademie.

Michelle Pfeifferová byla oslovena v souvislosti s rolí Markýzy de Merteuil ve stejnou dobu, kdy jí byla nabídnuta také role Madame de Tourvel ve filmu Nebezpečné známosti (1988), kterou herečka nakonec přijala.

Ve snímku si zahrál Cayetano Martínez de Irujo y Fitz-James Stuart, 13. hrabě ze Salvatierra, nejmladší syn jedné z nejbohatších žen světa vévodkyně z Alby, jejíž dávná příbuzná byla údajně Goyovou milenkou. Miloš Forman se s Cayetanem a jeho tehdejší snoubenkou Genovevou Casanova y González setkal během svého cestování po Španělsku,  kdy je seznámil Jean-Claude Carrière. Genoveva je provedla po soukromé sbírce vévodkyně z Alby, v níž se nachází také několik Goyových obrazů. Poté pozvala Formana na svatbu a ten přislíbil svou účast pod podmínkou, že si oba snoubenci zahrají v jeho filmu. Hrabě Cayetano ztvárnil generála Wellingtona a Genoveva jednu z lehkých děv, které vojáci odvlékají na loď do Ameriky.