Willynka

Tak jenom v rychlosti. Bla, bla, bla (očividně digitální bordel v pozadí), parta lidí či dětí jde novozélandskou krajinou -> nastává kamerový nájezd č.1, bla, bla, bla (očividně digitální bordel v pozadí), očividně digitální bordel v popředí aka elfové hopsající jako gumídci po důkladném faceliftu, bla, bla, bla, parta lidí či dětí jde novozélandskou krajinou -> nastává kamerový nájezd č.2, HURÁ konečně drak, parta lidí či dětí jde novozélandskou krajinou -> nastává kamerový nájezd č.3, bla, bla, bla a konec. Nechápejte mě špatně, určitě se na to dá dívat, hezkého fantasy je dnes mezi filmy jako šafránu, ale tohle je oproti LOTRovi chudý příbuzný, ve kterém se šetřilo naprosto vším, kromě CGI, protože i to je dnes levnější, než stavět skutečnou scénu a nechávat vyrábět skutečné masky pro skutečné herce. Touha po co největší marži z toho smrdí na hony. A to mě zkrátka zamrzelo.

Ultradepresivní sonda do underground porn průmyslu s páterem Tomem, která vás obzvlášť v poslední třetině sežvíka a vyplivne, jako by toho humusu v laciných kinech a castingách nebylo už tak dost. Scéna s pistolí je snad to nejsilnější, co jsem v devadesátkových thrillerech viděla. Po tomhle by skoro člověk přestal i na to porno koukat.

Francouzská šťabajzna s perfektním pozadím i popředím na vás na konci hodí ksicht jako z pravé francouzské komedie a vám se z toho bude buď chtít zvracet nebo s nadsázkou smát. Minimálně ale kvůli výpravě a atmosféře je třeba Purpurové řeky vidět a ocenit.

Po včerejším opětovném shlédnutí Budoucí minulosti jsem se s pokorou vrátila k tomuto zázraku, který odstartoval novodobou éru superhrdiských filmů, který není tupě barevný a který netouží být za každou cenu vtipný, protože trapnost přeci není pod částečnou parodií tolik vidět. Ačkoliv mě trochu mrzelo v telecích letech papírové zmasakrování jistých postav (Rogue), tak i dnes zůstává tento film a jeho pokračování spolu s Nolanovou batmanovskou trilogií nejlepším komiksovým filmem posledních třiceti let.

Na rovinu - královsky jsem se bavila. Jenže pak jsem začala přemýšlet, čeho jsem vlastně byla svědkem. Rozháraný žánrový mix s trestuhodně nevyužitým burácivým hlasem Cate Blanchett a nedotaženým konceptem na obou stranách. Na parodii na osmdesátky málo arkádní (ne, synťàky a neonové barvičky nestačí), na epos málo temné a osudové. Zásadní otázka tedy zní, mám chuť si to někdy zhlédnout znovu? Ne.

Dvojka trpí prakticky všemi pozitivy i neduhami série první, kdy postavy opět zamlčují věci v naprostou nevhodnou dobu, semtam se chovají jako naprostí retardi a existence sedmé filler epizody mi zatím taky jaksi uniká v kontextu věci. Každopádně je tu ale i několik velice silných momentů, které lehce překlápí moji prvotní ideu "fajn, ale znovu to vidět nemusím" na " hmmm to bych si chtěla prožít znovu". Doufám, že třetí série se už vykašle na interdimenzionální střety (což se bohužel zřejmě k poslednímu záběru nestane) a nabídne nový zážitek třeba ve formě rozplétání tajemství Hawkins Lab a celé organizace nebo ideálně zaměření se na osudy ostatních dětí z projektu. Jen ne stylem další afektované píči ze squatu, bože!

1. série - Zábava pro celou rodinu (no fakt, lovestory v každé generaci) do rytmu troních synťáků, úzkostlivě vyhýbající se jakémukoliv pokusu o zajímavý zvrat nebo kontroverzi ze strachu, že by to mohlo snad někoho urazit, a to k tomu témata pokusů na dětech, využívání psychotropních látek k vojenským účelům za studené války a kde by měly končit přirozené hranice vědění vyloženě vybízí. Osmdesátky z retra miluju nejvíc včetně těch příšernejch hadrů, hudba mi sedla, herci také, reference, kam se podíváš, budiž, ale absentující přesah to v mých očích rozhodně neposouvá na hranici vyšší než 70%, a to se tam v posledních třech dílech vesele rotuje skrz shnilou vagínu z jedné "dimenze" do druhé. Nu, z vnějšku krabice je to čisté 2D. Uvidíme, co druhá sezóna.

Legenda youtube aka sonda do duše běžného pražského feťáka a jeho bandy. Hlášková stálice na úrovni Škopkové, co slovo, to perla. Nezapomenutelná záležitost.

Svatební deprese a blížící se modrý plynový obr jako její ztělesnění. Najednou bum, prásk, oslepující záře. Konec.

Tohle není o vztahové dynamice, ani o psychicky týraných dívkách. To je prostě biblicko-ekologická agitka zmixována s tou nejbrutálnější nudou, jakou si lze představit. A tomu nepomůže ani roztrhané mimino a shořelý ksicht Lawrencové, když se po 80 minutách konečně začne dít něco zajímavého. Neskutečně ubíjející. Závěr debilně směšný. Darrenovi ten mesiášský syndrom po Noevi slušně leze na mozek.