Willynka

Takhle se točí film pro dospívající o nich samotných. Film se věnuje zhruba jedné třetině knihy, tudíž jako takový je vlastně poněkud "nedomrlý", ale pointa zůstává stejná. Velice oceňuji obsazení herců, kteří věkově odpovídají a hlavně iniciativu Bowieho, který se dožadoval účasti ve filmu poté, co se dozvěděl, že pro mladou německou heroinovou generaci je modlou. Obávám se, že dnes by něco takového již do běžné produkce nešlo. Škoda.

Taková vyšší střední třída dnešních českých vyumělkovaných komedií, kdy vám ale herců není líto, že musí přehrávat takové bláboly (protože tam žádné nejsou) a kde má zápletka alespoň nějaký přesah. Jenomže pořád to tak nějak působí lacině a rozdíl mezi tímto a televizní produkcí ČT hledám jen velice těžko. Co je na tom FAMU učí proboha?

Směroplatný to je.

Kdysi mi přítel řekl, že řídím jako doktor Skružný. Nejdřív jsem myslela, že budu dělat uraženou krávu, ale pak jsem si vzpomněla, jak skvělý a neokoukatelný tenhle film je. Dnes tu nálepku nosím hrdě a se ctí.

Na drzovku přiznávám, že jsem první Kruh viděla jako napirátěné .avi léta páně 2002. Bylo to v noci, disky byly dva, zatímco první končil akorát po scéně s koněm. Ten čirý strach pustit blbé CD snad už v životě nezažiju v takové míře jako tehdá. Nevím, co to bylo a jak to vzniklo, ale na mě to fungovalo neskutečně. Oproti Verbinskiho verzi je japonský originál jen postižený bratr. Koncentrovaná nausea. Jo, a nepouštět s dabingem. Nevím proč, ale atmosféře ubírá o polovinu, přitom špatný rozhodně není.

Tohle je šíleně těžký. Prvních zhruba dvacet minut jste nuceni sledovat klasický úvod, kde vás Marion hrající jako vztyčený úd seznamuje s povinnými reáliemi pro alespoň částečné pochopení celé zápletky, a vy buď máte chuť to vypnout nebo si zkrátka řeknete, že se aspoň zasmějete. Jenomže ono to pak začne být vážně dobré, tudíž se nemůžete dočkat vyvrcholení onoho vztyčeného údu, který svým posledním souvětím vykloubí scénář z ramen a znovu ho zatáhne do hlubin WTF zóny. Celková vize a snaha o nové pojetí je ale tak svěží a příjemná, že tam ty čtyři lejsknu s opětovným odkazem na druhou epizodu SW, která je bůhví proč v červených číslech, když je podstatně topornější, pitomější a unavenější. Teď mě docela mrzí, že jsem se před rokem nechala odradit ostatními a do kina nešla.

U klíčových dírek to fouká, co?

Kde seriál prznil na všech frontách za vlasy přitaženými twisty a dějovými linkami, tam film nechal prostor představivosti a stvořil kult. Triky na dobu skvělé, kostýmy také. Hudba je fenomenální. Jen by to zasloužilo lepší střih, nicméně celkový dojem to rozhodně nekazí a film není o moc blbější než většina scifi z přelomu 80. a 90. let.

Potenciál zabitý ve vyděračské hudbě a city cedících pohledech. Svým způsobem oceňuji snahu tvůrců zbytečně netlačit na pilu s násilím, ale kde ubrali na přímo zobrazené krvi, tam o to více dupou na plyn s rádoby srdceryvnými hudebními motivy, které začnou přesně ve chvíli, kdy po vás film chce vymámit slzu. Jako ve filmech Rosamund Pilcherové.

Někdo tu v komentářích zmínil, že do dvou třetin se film "tváří normálně" a pak to přijde. A ano, ono to skutečně přijde a dá vám to do držky. Ale ty první dvě třetiny jsou přeci jen dělícím prvkem - někdo ty výjevy a skoro až mimozemské chování postav nezkousne (a toho ani neobviňuju, chce to dost velikou dávku trpělivosti), jenomže ten, kdo si počká, uvidí jeden z nejmistrnějších plot twistů v dějinách kinematografie. A taky Naomi Watts plačící a masturbující zároveň. Na to se zkrátka nezapomíná.