venalce

Typicky poklidná anime, kde se vlastně "nic" neděje, až na to, že vás to "nic" naprosto pohltí svou hloubkou. Ginko víceméně bezcílně prochází světem, tu pomůže lidem, které ovládli mushi, tu zas mushi chrání před lidmi, případně je jen studuje. A nikdy nevíte, jak která epizoda dopadne, to se mi na Japoncích obecně líbí nejvíc. Někdy dojde na happyend, jindy je konec z lidského pohledu tragický (nebo přinejmenším kontroverzní) a občas skončí i zdánlivě beznadějný příběh nadějně. Je to prostě proměnlivé jako sám život.

Samotnou mě překvapuje, jak se ten seriál slibně rozjíždí. Mohla to být urážka profláklé předlohy, ale ono to kupodivu funguje. Jsou to takové příhody ze života královské ochranky zasazené do známého rámce. Karty jsou dobře rozdány, epizody mají spád, k tomu tradičně výborní herci, krásná výprava i kostýmy a fantastický soundtrack.

Budu upřímná - tenhle film pro mě byl zajímavý jen a pouze ze tří důvodů, které lze vyjádřit třemi jmény: Cumberbatch, Hiddleston, Spielberg. V určitém okamžiku dva z nich pominuly a ten třetí už to nezachránil. Promiň, Steve...

Celé je to takové růžově sladké a idylické a působí to dojmem umělé květiny - může se tvářit sebeopravdověji a krásněji, ale nikdy nebude tak přirozená jako ta skutečná. Celý tenhle film je taky jen takové šidítko pro beznadějné romantiky, pro ostatní je to nestravitelné.

Tady se ukázalo, že není třeba velkého divadla pro působivý zážitek ze hry. Oč byla scéna menší, o to byla nápaditější. Příběh byl výborný (jak taky jinak, když šlo o hru od Shakespearea), překvapivě aktuální a dal by se shrnout do věty: Střezte se ambiciózních matinek...a upřímnosti taky! Přestože šlo o tragédii, našlo by se zde několik až komediálně působících momentů, ačkoli si nejsem jistá, jestli to tak Shakespeare původně zamýšlel nebo jestli to vyplynulo z hereckého podání a kontextu naší doby. A co by to bylo za divadelní hru bez excelentních hereckých výkonů? A mluvím tu hlavně o ústřední trojici, což ovšem neznamená, že by vedlejší postavy nebyly zahrané výborně. Gatiss jako Menenius byl prostě sám sebou, lehce komická postavička zkušeného politika, ale když došlo na tragiku, zvládal ji stejně bravurně, Findlay jako manipulativní Volumnia byla osobou, která ve skutečnosti řídila celý děj, a šlo jí to náramně, takovou matku byste prostě nechtěli. A pak je tu Hiddleston, který jako Coriolanus ukázal tak přesvědčivý výkon, že nebylo těžké nechat se vtáhnout do děje a prožívat tragický osud hlavního hrdiny. Stále nechápu, jak může mít tak mladý herec takové charisma, ten se prostě musel pro Shakespearea narodit. No, asi takhle - hned po představení jsem měla chuť se na to podívat znovu nebo si tu hru alespoň přečíst, tak chytlavé to bylo.

Tenhle seriál dává sousloví "být pod pantoflem" úplně nový rozměr. Nápad je to geniální - na pohled idylické městečko žije pod povrchem bojem mezi dvěma konkurenčními klany ženušek v domácnosti, zatímco ostatní členové rodiny o tom nemají nejmenší ponětí. Je to šílené, ale už ze své podstaty neskutečně vtipné. Další ze seriálů, u kterých vám bude líto, že má tak málo dílů.

Japonská poetika a nejkrásnější animace, jakou jsem kdy v anime viděla.

Tohle není ledajaký film, tenhle film si můžete vychutnat slovo od slova, scénu od scény a při každém zhlédnutí si v něm najít něco nového. Tohle je velice chytrý film. Byla jsem svědkem excelentních hereckých výkonů, brilantních dialogů a množství úžasně hravých momentů, ale třebaže Hamleta znám, nepronikla jsem tak docela do ducha filmu, proto si nechávám jednu hvězdičku do zásoby na opakované zhlédnutí. To není stížnost na kvalitu filmu, to je kající přiznání, že jsem do toho filmu ještě dostatečně nedozrála.

Všechno, co vám chybělo v The Day of the Doctor. Čím víc znáte pozadí natáčení Doctora Who, tím více si to užijete. Šokující odhalení ohledně Johna Barrowmana, Tennantovic klika a Sylvestr McCoy neustále otravující s tím, že hraje v Hobitovi (možná přijde i Gandalf), to všechno podané s humorem Britům vlastním. Pro fanoušky Doctora Who povinnost.

Peter Jackson se definitivně rozhodl zpracovat příběh Hobita po svém (škarohlídi by mohli říct, že se Tolkienem jen lehce inspiroval), pokud vám to vadí, máte problém. Pokud ne, užijete si prvotřídní fantasy. Pan režisér si tu vystřihl zatím nejstylovější cameo a pomrkávání na trilogii Pána prstenů je hlavně na začátku tak okaté, že hraničí s pocity deja vu. Rozhodně se jedná o záměr, proto potěší. Beorn (Medděd) se filmem víceméně jen mihne, elfů z Temného hvozdu si bohužel neužijeme tak, jak bychom podle knihy mohli, až na některé, kterých si naopak užijeme víc než dost (a Thranduil to není). Romantickou linku s Tauriel bych nejradši vystřihla a Bard jako vůdce odboje mi taky moc nešel pod nos, ale to jsou jen detaily. Ty pravé dechberoucí momenty plné wow! efektů se dostavily během poslední hodiny, kdy se na scénu dostal Smaug. Žádný, opakuji žádný filmový drak se se Smaugem nemůže rovnat. Z upoutávek to nebylo znát, ale dostalo se mu velkorysého prostoru, který byl plně využit. Působil děsivě, velkolepě i lstivě, zkrátka monstrózně. Byl esencí drakovosti, takového draka jste si vždycky přáli na plátně vidět. Všechno ostatní proti němu působilo jako pouhá předehra, tohle byla hlavní atrakce. A v momentě, kdy se na plátně objevil v té zlaté nádheře, zřejmě nikdo v kině nedýchal. Konec pak vystupňoval očekávání na maximum, úplně jsem čekala nápis "To be continued..." Po zhlédnutí třetího filmu dostává tenhle film úplně nový rozměr, mnohé neukotvené postavy (např. Bard nebo Tauriel) získají na sympatičnosti a vše zapadne na své místo. Jednička byla taková předehra k ději a dvojka s trojkou pak tvoří jednotný celek, který je náhodou rozdělený na dvě části.