sluzevsky

Musím přiznat, že Interstellar při první projekci absolutně nevyrovnal mé předpoklady. Jestli je to ale dobře nebo špatně, nevím. Váhám totiž, jestli mé očekávání nebylo předčeno, ač v úplně jiných mezích. Po nedávné Gravitaci se nám bez výrazné prodlevy dostává obdobné tématiky v jiném podání. Cuarón nabídl fenomenální zpracování, kterým jsem byl já osobně uchvácen natolik, že jsem z dějové linky, ač ta byla sama o sobě slabá, neměl vůbec nic. Nolan ovšem tasil eso z rukávu. Prach, oheň, voda, led, láska, čas, ztráta, zkáza? Kochal jsem se jak vizuálem, tak příběhem, který byl až na některá překvapení sice velmi předvídatelný, ale díky úctyhodným hereckým výkonům natolik emocionální, že veškeré výtky jakoby nebyly. Byl bych pro více expoziční začátek na Zemi a kratší konec, který se ve filmu dost opakuje. I to ale, nesouc si z kina silný zážitek, s rukou na srdci odpouštím a tleskám.

A co kdyby byl pes hloupější? To by pak vrtěl ocas psem... Do voleb zbývá 11 dní a protože se lidem nelíbí, že prezident ošukal skautskou světlušku, je nutné debilizovat a za účelem udržení hlasů odvést pozornost jinam. Ale kam? Co takhle, kdybychom rozpoutali válku? Co takhle jí rozpoutat jen fikčně? Ale co když se o tom druhá strana dozví? No co, bez nepřítele by to byla nuda. A také potřebujeme svou "hymnu" a válečného hrdinu. Pak už stačí jen jedna fotka bomby a všichni uvěří, že válčíme s Albánií. Tento film o zastření reality a sprostého skandálu ještě sprostějším podfukem skýtá moudra, nejeden vtip, ale také odhaluje principiální manipulovatelnost masami lidí a vlastně kýmkoli, kdo ví méně než ten, co zrovna vrtí. Líbila se mi omýlaná vsuvka: „Nikdy neměň koně vprostřed proudu" a její závěrečné naplnění.

Pro otce a bratry, s nimiž pracuje v rodinné firmě, je David Wozniak lůzr. Pro ženu, která je s ním těhotná, je zase nepředstavitelná jeho schopnost otcovství. Táhne mu na 40 a má to na háku. Z nenadání se ale otevírá kauza hřebce s velkým H, při níž se 533 odrostlých dětí snaží vypátrat svého otce, který je zplodil prostřednictvím nábojů zanechaných ve spermabance a zrovna neschopný David se v takové úschovně před lety pro peníze nejednou vysemenil. Přes odhodlání neprozradit se, se náš hřebec vydává za poznáním svých potomků a prochází přeměnou vlastních hodnot, až se z něj nakonec stane klisnička hodná osedlání. Představoval jsem si, jak by se byl takového námětu schopen ujmout kdokoli z české režie a myslím si, že by to dopadlo katastrofálně, čemuž tento výsledek neodpovídá. Proto hodnotím kladně a musím uznat, že ač jsem to bral s nadsázkou (jinak to nejde), příjemně jsem se bavil.

Zpočátku sympatická Najarra Townsend, která si naivně myslí, že je lesbička - to jen proto, že ho v sobě doposud neměla, si po pár sklenkách na diskotéce přeci jen zahobluje, načež záhy zjistí, že má tam dole vyrážku. Aby toho ale nebylo málo, pipinka Samantha je navíc postižena zánětem spojivek, ze kterého se nakonec vyklube něco víc. Krom toho, že odpaněné lesbičce ze dne na den krvácí oči, padají vlasy a nehty, má vyrážku nahoře i dole a z vagíny jí lezou červy - hnije zevnitř, nekecám, ba dokonce měla v sobě další úd a ten byl červíky polochtán - řeší jakožto z posledních sil se vlekoucí žijící mrtvola nejednoduché životní situace, jako jsou hádky s matkou, která jí obviňuje z fetování (a taky že má recht, dcera je zlobidlo nezbedný!), nedařící se pěstitelství speciálně šlechtěné orchideje a nakonec - jak přiznat ostatním lesbičkám údový prohřešek a svou vlastní hnilobu? Musím říct, že herecký výkon je vskutku chvalitebný a efekty ujdou (vyrážka dole vidět nebyla), nicméně scénář je děravější než švýcarský ementál a to je škoda, jelikož dotáhl-li by se námět, byť klidně beze změny zpracování, při dodání pointy by film nemusel být k zahození.

Což o to, nápad to nepostrádá. Výměna jídelníčků vychrtlých a obézních lidí staví účastníky do prekérních situací a je zajímavé, jakým způsobem se s tím někteří (ne)jedlíci vypořádávají. Nicméně chybí zde jedno, a to je v rádoby poučujícím pořadu nezbytné - hlubší rozbor individuálních problematik, místo kterého se show v čele s nesympatickým Christianem Jessenem snaží být vtipná a zábavná, což se jí nedaří.

Kvarteto komiksového fenoménu národa českého se vrací, avšak ošaceno novým kabátem, poskytnutým nejedním sponzorem. Jedná se o animovaný otisk historie matičky vlasti v podobě Myšpulína, Bobíka, Fifinky a Pindi, nyní spolu s bájným alchymistou Edwardem Kelleym a císařem Rudolfem II., kteří cestují mezi Třeskoprsky od Blaťáku dnešní doby a 16. stoletím. Neváhají a vše, co jim zkříží cestu, bez servítek prostřednictvím kamenu mudrců mění ve zlato. Pozor! Je tu totiž také antikámen, kterým lze zase vše odzlatit. Králův lev se mění ve slepicogriffena, jenž hovoří hlasem obdobným Dartha Vadera a prasátko Bobík není prasátkem, nýbrž sakramentským prasetem, které po celou stopáž líže Chupa Chups téměř tolik, jako by se chtěla Fifinka nechat lízat od Pribináčka, který po fiktivních Doksech dennodenně rozváží tvarohové dezerty. Tomu se panečku říká skrytá reklama. Nakonec si všichni připijí Rychlými Špunty a spustí znělka od Ondřeje Soukupa, jehož kvality si obecně nedovoluji zpochybňovat, ale za tento výstup bych nejraději tasil revolver, načež by mne lákalo zahrát si s režisérem tohoto zaprodaného "skvostu", jež dokonale zprznil českou raritu, ruskou ruletu. Jediné, co zaslouží chválu, je dabing, přes mnoho možných výtek i animace a pár výjimečně světlých okamžiků devadesátiminutového scénáře, který stojí za hnědé a smradlavé, i když z hlediska účinnosti na děti cílené reklamy, by obstál chvályhodně - o tom by ale pohádky být neměly ...

Na film jsem po přečtení recenzí koukal velkýma očima a s nadějí, že po dlouhé době uvidím horor na úrovni. Mé předpoklady byly zmařeny a nakonec bohužel dávám dvě hvězdy za pravda, slušné napětí, ze kterého, alespoň mně osobně, ve finále ale nic nevzešlo a jediného, čeho se mi v zrcadle, od kterého jsem čekal větší teror, dostalo, bylo velké zklamání.

Název mluví za vše a co se zpracování týče, není co vytknout - doslova dech beroucí. Mně velmi milá záležitost.

Fantasticky fantaskní záležitost, která rostla a vyvíjela se společně s mou generací, což určitě, alespoň mně osobně, přidalo na snadnosti vžití se do děje. Kámen mudrců mi byl kouzelnou a příjemnou záležitostí a je i při zhlédnutí dnes, bohužel s dalšími díly už se ono kouzlo postupně vytratilo.

Z velké části odpad, ale jednu hvězdu dávám za díly, ve kterých jsou opravdu hluboce citlivé příběhy a především pak za ten, ve kterém si spolužákova bratra pozvala jeho bejvalka - to byla přinejmenším pětihvězdičková komedie, na základě jejíhož zhlédnutí mohu i já prohlásit, že jsem u Pošty pro tebe brečel. (ač smíchy)