Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Akčný
  • Romantický
  • Dobrodružný

Recenzie (79)

plagát

Čarovná krajina škriatkov (1999) (TV film) 

Úchvatná pohádka, čerpající, jak už tady v komentářích bylo několikrát správně uvedeno, z takového velikána, jakým byl samotný Shakespeare a jeho dílo Romeo a Julie. Pro mnohé z nás se jistě jedná o snímek našeho dětství a já jsem hrdý, že tomu tak v mém případě je. Velice oceňuji to nádherné prostředí Irska (všude krásné zelené louky, lesy a ta chaloupka, no úžasné…) a celkově náladu celého filmu. Není snad moment, kde by nebyl slyšet zpěv, smích, hudba či tanec, což silně působilo na mé city a i když se jedná o poměrně rozsáhlou záležitost, nenudil jsem se ani na minutku. Velmi zajímavé bylo pozorovat postavy: kontrast intelektuálních, elegantních, ale namyšlených elfů a celkově zkažených, bohémským životem žijících skřítků (nicméně měli na rozdíl od elfů jednu podstatnou vlastnost – srdce na pravém místě). Mezi ústřední dvojicí fungovala až skoro neuvěřitelná chemie, každý moment, kdy jsem je v jejich vyvíjejícím se vztahu pozoroval, mě srážel do kolen. Asi to bude i tou princeznou, která byla jako postava výborně propracována (jak herecky, tak kostýmově). Obvykle postavy moc nerozepisuji, ale zde udělám výjimku a řeknu, že její pohled, v kombinaci s těma nádhernýma modrýma očima, mě doslova „odzbrojil“ pokaždé, když jsem se na ní podíval (což je taky obecně asi jeden z předpokladů pro ten „správně fungující“ vztah dvou lidí, alespoň pro mě). O vtipných dialozích se netřeba zmiňovat, hned na začátku dotaz Jaka při příjezdu do oné chaloupky „Elektřina zde není?“ byl k popukání. Tomu říkám inteligentní humor. Sečteno podtrženo, nemám co vytknout. Kdybych mohl, dal bych těch hvězdiček i šest. Vždyť jen ten samotný příběh o opravdové, čisté lásce, která překoná nenávist mezi odvěkými nepřáteli (skřítky a elfy) je určitě v dnešní době hodný Vaší pozornosti. Kdo může, maximálně doporučuji, nebudete litovat.

plagát

My deti zo stanice Zoo (1981) odpad!

Z důvodu nadcházející maturity z Němčiny jsem si byl nucen vybrat jedno německé dílo, na kterém to postavím. Volba padla na nadcházející snímek a verdikt je jednoznačný. Jedná se o film, silně působící na emoce diváka - určitě pravdivě zachycující situaci dané doby. Nicméně pro ty z nás, kteří měli co dočinění s knihou, je to jen slabý odvar. Důležité scény chyběly (ten useknutý závěr je snad špatný vtip!), místy to celkově ztrácelo tempo (bylo velmi lehké zamotat se v ději a dalších 10min pak „lapat po dechu“), dost umělé a nepřesvědčivé herecké výkony (ne nadarmo se říká, že nejeden film stojí na výkonu hlavní postavy a tenhle nebyl výjimkou - hlavní herečka byla vybrána dost nevhodně a celé to táhla dolů). I když téma drog není zrovna mým šálkem čaje, nepopírám, že to má v dnešní době něco do sebe a můžeme se, nejen z tohoto filmu, leccos přiučit. Rozhodně je ale zdejší hodnocení přemrštěné. Jsou lepší filmy s touto tématikou, mám za to, že většina lidí zde ani nezná knižní podobu a soudí čistě na základě tohoto filmového „skvostu“. Abych to uzavřel, kniha je stravitelná, film ne. Dívat se v přímém přenosu na „úžasnou“ kombinaci libozvučného německého jazyka a zbořených německých teenagerů (kteří by mimochodem potřebovali od rodičů pořádně nasekat a celkově držet více na uzdě, protože základ všeho pramení v rodině a držet je více zkrátka, jejich život se ubírá zcela jiným směrem) mě absolutně dodělalo. Jak už tady někdo psal, zkrátka kombinace, bez které si dokážu představit ideální film.

plagát

Sexi roztlieskavači (2009) 

Občas se mi stane, že mě nějaký film takzvaně „dostane“. A to byl přesně tenhle případ! Veskrze obyčejná, klasická americká teen komedie, šablonovitý děj i postavy, nicméně nemůžu souhlasit s většinou názorů zde, že se jedná o „odpad“. Ano, v průběhu celého filmu mě nic nepřekvapilo, bylo velmi jednoduché odhadnout, kam scénář směřuje a je mi jasné, že je tento fakt trnem v oku zdejších filmových gurmánů. Já jsem si to ale celou dobu užíval. Předně bych chtěl poukázat na excelentní herecké výkony obou hlavních postav, zahráli to luxusně a těžko by měl film takový spád, nebýt oněch nekonečných proudů vtípků, různých narážek atp. Když už jsme u těch postav, byly zde zastoupeny snad všechny možné vzorce typů lidí ve společnosti – od sukničkářů přes věčné snílky, geeky, závistivce či naopak velmi hodné a přející lidi, také jisté náznaky gay a lesbických scén atd. - prostě vše, což z hlediska platnosti posouvá celý snímek do zcela jiných výšin. Nad filosofií hlavních hrdinů bych zrovna dvakrát neuvažoval. Ano, je to velmi prostoduché - dva kluci, kteří chtějí akorát „zasunout“ (a ne jednou…), nicméně, na rozdíl od jiných filmů podobného žánru, je to celé zasazeno do pěkného sportovního rámce a tím to nabývá zcela jiných rozměrů. Kde jinde se taky dozvíte, jak se dělá „Trojská fontána“ a vůbec máte možnost nahlédnout pod pokličku tvrdému tréninku v cheerleadingu? (což je asi sport, který moc lidí neuznává a tady jasně vidíte, jak náročný na profi úrovni je). Závěrečná scéna filmu - ta soutěž, kdy jen těsně přišli o vítězství, mi vzala dech (tak jsem jim to přál). To vše podpořeno velmi kvalitní hudbou, jako Avril, Whitesnake či Chumbawamba a jsem na maximálním hodnocení. Pokud teda hledáte něco, z čeho „hlava nebolí“ a chcete si akorát v pátek večer odpočinout u solidního filmu, který vám zajisté vykouzlí po většinu času pořádný „rohlík“ na Vaší tváři, směle kupředu. :)

plagát

Kate a Leopold (2001) 

„Teď se mi vysmíváte, ale až jednou ráno ucítíte vůni čerstvé briošky s lahodným smetanovým máslem, uvědomíte si, že život není pouze ustavičná práce, ale také smysly“. Jedna z mnoha výborných hlášek od Leopolda, která tak nějak celkově charakterizuje eleganci a "vznešenost" celého snímku. Tento film je velmi silný příběh o lásce, která překonává hranice časoprostoru. Geniální kontrast moderní, úspěšné a časově zaneprázdněné ženy a slušného, milého a celkově velmi příjemného vévody z minulého století. Obě postavy jsou dokonale vykresleny úžasnými hereckými výkony s nezapomenutelnými hláškami, já jsem jim věřil každé slovo. Snímek je určen převážně pro „něžné pohlaví“, nicméně muži v tom mohou shlédnout určitou inspiraci pro reálný život (můj případ). No přiznejme si: která žena by pohrdla snídání do postele či mužem, který své ženě ochotně pomůže s kabátem, vstane od stolu pokaždé, když ona odchází atd.? Myslím, že myšlenkově je tento film na pomyslné špičce ledovce. Celý příběh je podáván s notnou dávkou humoru a scén, kterým se divák v dnešní době zajisté zasměje (například když Leopold honí zloděje kabelek v ulicích New Yorku na koni). Také scéna, kdy Leopold zadupal šéfa od Kate do země, byla dokonalá, to byla panečku intelektuální smršť a rozhovor „na úrovni“. Jeho výraz po následující scéně: „Leopolde, pozval jsem Kate do metropolitní opery, dávají tam Bohému, ale ona odmítla – chápete to?“ a Leopold na to: „No, Bohéma patří k nejvýznamnějším dílům a stojí za vidění, ale Kate zřejmě váhá z morálních důvodů. Cítí, že se jí dvoří jen slizký had, jenž by z ní svou děvku udělal rád…“ je úchvatný, na tohle prostě nešlo nic říct a morální převaha „vévody z margarínu“ byla více než očividná. A samozřejmě scéna, kdy tančili večer na střeše domu za doprovodu smyčcového kvarteta, nádhera. Téhle romantické komedii prostě nechybí vůbec nic (nechápu tedy to nízké hodnocení). Doporučuji všem, kteří mají rádi romanticky založené filmy, tohle je romantika ve své nejčistší a nejkrásnější podobě. :)

plagát

Veľmi nebezpečné známosti (1999) odpad!

Jak tady již někdo napsal „Vytříbená rokoková předloha degradovaná do buranské současnosti“, souhlasím na 101%. Pro mě největší zklamání v poslední době. Nezlobte se na mě, ale označovat tohle za romantický film? To snad ne! Hlavní hrdina, který si s prominutím celý život naráží libovolnou dívku na potkání (jeho arogance a vůbec způsob chování a uvažování mě rozpalovala do běla) se ze dne na den šíííleně zamiluje do něžné dívky Annette a rozhodne se skoncovat se svou temnou minulostí. Vše probíhá klasicky, první ho nechce, pak se dají dohromady, on jí řekne pravdu, Annette je na něj naštvaná a nakonec filmu z oné šílené a bezmezné lásky k ní (jak jinak samozřejmě, je to taková klasická něžná romantická duše už od narození) ji zachrání skokem pod auto a sám umře. Závěr opravdu „nečekaný“ (snad každý čekal nějakou akci po hodině a půl klišovitého příběhu). Mně osobně nejvíce vadilo, že jsem Sebastianovi jeho vztah k Annette vůbec nevěřil. Neměl jsem ani na chvíli pocit, že by to myslel vážně a vůbec nikomu tam se nedalo pořádně věřit (všude samé intriky, lsti a podvody). Pro mě určitě něco, co bych ve svém životě a v okruhu svých nejbližších nikdy zažít nechtěl. Dále Sebastianova věčně nadržená sestra, třešnička na dortu celého filmu, byla asi nějak mentálně fixovaná na slovíčko „fuck“ (otřesné), vidět tohle v cenzurované verzi, tak mi asi bude pípat v hlavě ještě celou noc. Sečteno podtrženo, tuctový film s ohraným námětem, nepřinášející nic nového, akorát hromadu trapných, perverzních a primitivních scén určených pro nadržené teenagery a obrázek dnešní upadající lidské společnosti (pokud se někdy dostaneme do stavu, že bude zcela normální, aby měl partner ve vztahu podobnou minulost jako Sebastian a bude to bráno z pohledu partnerky jako „to byl úlet, on se změnil, bla bla…“, tak to amen s námi).

plagát

Neserte nám Popolušku (2008) 

Americký film, natočený podle docela slavné předlohy (knihu jsem četl). A mám z toho opravdu rozpačité pocity! Určitě bych se zamyslel nad označením „teen“ komedie, jelikož se zde nevyskytuje skoro žádný kluk a to dělá z tohoto snímku záležitost určenou čistě pro náctileté slečny. Děj je tak jednoduchý, že už by snad ani jednoduší být nemohl, téměř nulová práce ve filosofii postav (až na konci dojde, „zcela nečekaně“, k nápravě těch neuvěřitelně namyšlených, zhýřelých, amerických dívek), častokrát jsem si říkal, že kýčovitější film jsem ještě neviděl. Co se mi teda na tomto snímku tak líbilo, že jsem mu dal 3*? Asi to bude ten neuvěřitelně reálný obraz ze života dívek z „lepší společnosti“ (rozuměj životnímu stylu a úrovni, které se většina v životě ani nepřiblíží). Bylo to tam nádherně vykresleno, jelikož ty dívky měly „vše“: velký přepychový dům, vlastního řidiče, chodily na exkluzivní soukromou školu, v jejich největší zálibě – nakupování oblečení a různých doplňků si mohly dovolit cokoliv (každý den měla každá z nich nový set oblečení v ceně několika stovek dolarů), ale jednu věc postrádaly a to přátele! Ty si za peníze prostě nekoupíš! A svým nadutým a arogantním chováním si každý den více a více podkopávaly nohy. Na konci filmu byla jasně patrná morální převaha oné „vesničanky“ (Claire), peníze v tomto momentě ztrácely na hodnotě. Musím také zdůraznit vynikající herecký výkon Elizabeth McLaughlin, zahrála svou roli naprosto bravurně (těžko si lépe představit „větší potvoru“). To vše podpořeno poměrně kvalitním soundtrackem a jsme na třech hvězdičkách. Jednoduše řečeno, žádná bomba to teda není, ale své kvality, zejména myšlenkového charakteru, to v určitých místech určitě má.

plagát

Chodiaca katastrofa (2008) 

Zcela jedinečný filmový zážitek! K jeho zhlédnutí mě přiměly hned dva faktory. Veliké očekávání hereckého výkonu Emmy Roberts (která patří k mým srdečním záležitostem) a také již několikrát avizovaný a z děje poměrně dobře čitelný střet britského a amerického světa v očích teenagera. A musím říct, že jsem nebyl zklamán, ba naopak. Děj je poměrně jednoduchý, v průběhu filmu snadno odhadnete „zápletku“ nadcházející scény, ale o to tady vůbec nejde. Zcela dokonale je zde vykreslen život mladé, líbezně vypadající a rozmazlené Američanky, která si myslí, že ji tzv. „patří svět“ - může si všechno dovolit (ať už v nakupování, tak ve výběru kluka atd.). Nic jí není svaté. Po příjezdu do Anglie ji čeká tvrdý střet s realitou (druhý extrém v podobě místních, silně konzervativních dívek – typické Angličanky), kdy si poprvé v životě uvědomuje, že když je mimo dosah tatínkova honosného sídla a nadité peněženky, nikdo se s ní mazlit nebude. Postupem času si „zvykne“ na nové poměry, stává se z ní velmi sympatická mladá slečna a zde nastává moment, kdy začíná naplno propukat její vztah se synem ředitelky internátní školy, kterou navštěvuje (do té doby po sobě pouze „pokukovali, usmívali se na sebe“, však to znáte). Počínaje touhle částí filmu je tento snímek opravdová perla – nádherné vykreslení velmi příjemného vztahu kluka a holky v krásném anglickém prostředí, založeném na opravdové lásce, citech a porozumění (velmi si cením toho, že zde režisér ve scénáři nesklouzl k oněm pověstným „sexuálním scénám“ jako v jiných teen komediích, kde nemají hlavní postavy na mysli nic jiného, než ve vztahu s prominutím co nejdříve „zasunout“). Je to prostě krásný čistý vztah o lásce a brilantní obraz toho, jak se z rozmazlené „Malibu party girl“ stala přímo dokonalá, sentimentální princezna, kterou ve svém životě hledá asi každý z nás. Narovinu říkám, že při závěrečné scéně, kdy se objala se svým otcem a stokrát mu (nejen) ve skrytu duše děkovala za vše, co pro ni udělal (na začátku filmu jev zcela nemožný), jsem měl slzy více než na krajíčku (jestli mi rozumíte). Prostě dokonalý film, jeden z nejlepších, který jsem za svůj život viděl. Silně doporučuji (nenechte se zmást nízkým hodnocením, k tomuhle se opravdu nemám sílu vyjadřovat).

plagát

Snehulienka to má v paži (2007) 

Ukázkový příklad filmu, kde se pokazilo, co se pokazit dalo. Od začátku velmi předvídatelný děj, chybí jakýkoliv náznak akce či pokus o zaujetí a vtáhnutí diváka „na scénu“ (sledoval jsem to již v nočních hodinách a místy jsem skoro usínal). Největší problém těchto snímků je ta falešná iluze, kterou vyvolávají v mladých a životem nezkušených teenagerech, že se všem „outsiderům“ v životě objeví ona „zázračná princezna“ a jejich život pak nabere, jako mávnutím kouzelného proutku, jiný směr (obdobný motiv je v American Pie 7). Řekl bych typické, prostoduché uvažování americké mládeže. Když bych měl uvést ten jediný důvod, proč jsem se rozhodl tento film shlédnout (protože už po přečtení scénáře mi bylo nad slunce jasné, že to nebude žádná sláva), byl to právě onen, pro nás netypický, vysokoškolský život. I zde mě ale čekalo zklamání. Velice nesympatické herecké obsazení (v určitých případech samozřejmě záměrné), ale už z principu nemůžu souhlasit třeba s tím „škatulkováním“ celé školy na „barbínky“ & „playboye“ a zbytek (šprty). Opravdu, každá druhá dívka, hlavní představitelky nevyjímaje, je 24/7 zmalovaná jak mýval (a to jim ještě přidávám), vážně nechápu také jejich styl uvažování – to je pro každého Američana vysoká škola pouze sérií nekonečných večírků, soutěží o „královnu krásy“ (v tomto případě spíše královny nevkusu) a tak? Jestli ano, tak to potěš Bůh (ta dnešní mládež v nejvyspělejší zemi naší planety vážně upadá, pokud tohle berou jako „zábavu na úrovni“ a co hůř, pokud v tom vidí i jistý náznak své životní šablony). Závěrem alespoň jedna pozitivní věc a to je docela povedený soundtrack, za který si tento snímek vysloužil jednu hvězdičku. Zbytek nestojí za nic, promiňte, ale je to tak.

plagát

Ako prísť o muža za 10 dní (2003) 

Dle mého názoru jeden z nejvíce nedoceněných filmů zde. Ano, nepřináší vlastně nic nového, jedná se o klasickou zápletku romanticky laděných snímků s více než kýčovitým závěrem, ale hodnocení 61% je velmi zavádějící. Upřímně, já jsem se u tohoto filmu výtečně bavil. Rozhodně bych se nepouštěl do „pitvání“ samotného filmu na lepší a horší části (jako někteří uživatelé), je přece pochopitelné, že má každý film své lepší a slabší chvilky a tady musím říct, že byla drtivá převaha těch lepších. Některé scénky, jako kapradí lásky, ten jejich úžasně roztomilý pejsánek Krull, návštěva „terapeutky“ po sedmi - denním vztahu, koncert Celine Dione místo vyhlášeného basketbalového utkání Knicks, karetní derby u Benových rodičů ve Staten Island, si budu zajisté pamatovat ještě hodně dlouhou dobu. A o mimořádných hereckých výkonech obou hlavních postav se asi netřeba zmiňovat. Myslím, že se tímto zařadili mezi absolutní špičku „nejúžasnějších a nejroztomilejších“ filmových párů. Máte tady krásně naznačen téměř ideální (a hlavně reálný) vztah dvou lidí – jednou si dole, jednou nahoře (a nehledejte v tom dvojsmysl). Tak jako tak zůstávají spolu (jedním z klíčových prvků, proč se od sebe „nedokáží“ odtrhnout, je velmi podobný styl života, podobné koníčky a zájmy atd.). To vše v krásném prostředí New Yorku a s notnou dávkou humoru (všichni dobře víme, jak důležitý prvek takové to správné „pošťuchování“ mezi partnery je), grácie a elegance. Sečteno podtrženo, pro mě jeden z nejlepších snímků ve své kategorii. Pokud hledáte něco, u čeho strávíte příjemné dvě hodinky a co vám zajisté vykouzlí úsměv na tváři, tak tohle bude ta správná volba. :)