Huguette

To byl silný zážitek! Nejen filmově - vizuálně jsem si to ohromně užila, ale i svou myšlenkou. Stačilo si představit, že se něco takového dělo a brečela jsem. A oni to udělali v roce 1942! Předpokládám, že tehdy to bylo ještě o to silnější. A jaké to asi bylo pro Greer Garson, která byla rodem Angličanka? Spousta takových otázek se mi honila hlavou a cvičilo to se mnou. A k filmu jako takovému - velice oceňuji, že humorná stránka byla příjemně vybalancována s tou tragickou, exictují díla, kde se tyhle dvě roviny hádají, tady jsem nic takového nepozorovala. Další význačný film od pana Wylera! 4,5 *

Podle ukázek je to jen sprostá vykrádačka,kopie irského sitcomu "Mrs. Brown Boys" Brandana O'Carrolla, který ztvárnil i hlavní roli Agnes Brown. Byla bych radši, kdyby u nás vysílali tento původní seriál a nepokoušeli se o kopii...to mi přijde ubohé.

Každá povídka je jiná, ale celkový nápad se mi velice líbil. Pro mě nejlepší příběh je ten s Margo Martindale od Alexandera Paynea (omlouvám se za počeštění jeho jména, vypadá to děsně) A k tomuto příběhu - komu se to zdá přehnané a příliš patetické - chápu, ale ujišťuji, že se to stává - vždycky mě ten příběh dojme k slzám, protože jsem to sama zažila, když jsem ten film po návštěvě Paříže viděla, jakobych tento příběh psala sama, opravdu! K dalším povídkám - samotnou mě překvalilo, jak jak se mi líbila "klaunská" Tour Eiffel. Dále se mi líbil příběh -asi nepříliš hluboký - o ženě v červeném kabátě a také o té mamince,co se chodí starat o cizí dítě, aby uživila svoje.

...sympatický Adolphe Menjou =)

Nevěděla jsem, zda dát horší 4* nebo lepší 3*. Film byl příjemný, nenudil - dovedl zaujmout. Ale něco, jakoby tomu chybělo. Bette Davis byla skvělá jako vždy. Když ovšem v citlivých místech máme pochopení pro její intezivní prožitky a gesta (takovéto bleskové přikrytí si obličeje, rychlé odvrácení hlavy...) Ale myslím, že pro ni to byla celkem výzva - jako už ve vícero filmech dovedla celkem zdařile plout v čase. Taktéž se mi líbila postava Emily. A potěšil mě závěr, že nebyl přeslazený v podobě dojemných obejmutí, ale relativně racionálně pojatý.

Jako dítě bych tuto pohádku dozajista ráda neměla, ale teď jsem ráda, že jsem ji mohla vidět. Atmosféra je - jak jste tu někdo napsal: "hustá", hudba skutečně způsobuje až husí kůži, některé momenty jsou až hororové. A úplně nejraději jsem za Giuliettu Masinu, kvůli níž jsem na tento film koukala. Giulietta má jeden z těch nejmilejších obličejíků, tahle hezoučká paní působí ohromně dobrosrečně a mile.

Mně to přijde velice vtipně napsané a hlavně to není tolik nasáklé protivnými mravními ponaučeními jako třeba Krok za krokem nebo Reba. Herecké obsazení je skvělé. Fran je prostě komediantka a funguje to (a myslím, že Gemini zmiňuje, že se podobá Peggy Bundové - troufnu si oponovat, že ani ne, ale spíš si Fran Drescher bere za vzor Lucy ze sitcomu I Love Lucy). Chůva patří mezi mé nejoblíbenější sitcomy.

Jeden z mých nejmilejších filmů s úchvatným LdF.

Jakési naivní, ale celkem působivé. Marlene je prostě nádherná, i když chvílemi až moc studená. Někdy jsem těm chladnějším emocím (a nejen od Marlene) moc nerozuměla, jestli to byl záměr nebo nedostatek..netroufám odhadnout.

Příjemné, milé, vizuálně nádherné s úžasný nápadem. Ke konci se vše dostává do trochu patetické, až možná trochu klišé linie, završené typickým "velkým" proslovem u soudu. Ale nevadí. Jako celek je to pěkná, pohodová, lehce naivní podívaná...přiznejme si, koho z nás to někdy nenapadlo- "nabourat" se do filmu/seriálu a chvilku si tam žít?