pytlik...

Představa výrazně zrychlené evoluce je fascinující a hlavně, je naprosto pravdivá. Neboť jisté výkony jistých lidí na jistých pozicích nelze vysvětlit jinak, než tím, že ještě včera byli jednobuněčnými amébami, a přece jenom ani všemocná evoluce nedokáže dělat zázraky. Mám tím na mysli náš momentální a předmomentální hrad, jehož obyvatelé jsou neustále zahaleni v oblak smradlavého dýmu, neb kyslík je pro ně smrtelně jedovatý, no přesně jako v tom filmu. Popř. mám na mysli i některé představitele naší "kultury", jako je třeba Kohák, kterej ze strachu před selénem nepoužívá nejen head and shoulders, ale ani žádný jiný šampon, a podle toho taky jeho vlasy vypadají. Zase na druhou stranu, Vorel si pochvaloval, že výrazně ušetřil, při hraní role instalatéra nemusel Kohák vozit v plechovce vazelínu, měl vlastní zdroje.

1. Toho hlavního hrdinu (dále "HH") fakt nechápu, se mu splnil sen každýho pracujícího člověka - tj.dostat výpověď s odstupným, který v socialistický Francii bude určitě daleko tučnější než u nás - a on kvůli tomu taak vyvádí, místo aby skákal radostí tři metry do vzduchu, chce skákat z deprese dvacet metrů dolů. 2. Musím pochválit režiséra za perfektní výběr představitele HH, on skutečně čučel jak holub, jak to trefně vyjádřila ta jeho kolegyně, vyvaloval oko, natáčel hlavu a koukal ze strany. Já to musím vědět, páč jsem na holuby odborník, pozoroval jsem je každý den ráno v pět, jak se mi natřásaj na parapetě. Škoda, že to "čučení jak holub" není obecně příznakem homosexuality, aspoň by ta generace na mým parapetu byla poslední. 3. Celý děj filmu by se dal shrnout do výroku "Když nejsi teplej, jsi mrtvej". Jinak ještě k těm holubům: málo se to ví, ale vzhledem k tomu, že maj oči po stranách hlavy, vidí jenom do boku, nevidí dopředu nebo dozadu. Což jako nevadí, když pochodujou po zemi nebo dělaj čurbes na parapetech, ale zásadní problém by to byl při letu. Neboť aby viděl dopředu, musel by mít holub furt natočenou hlavu o 90 stupňů, čímž pádem by ale neviděl do stran (ale zase viděl dozadu) a měl by větší odpor vzduchu, páč jeho hlavička rozhodně není kulová. Čímž pádem je jasný, že překážky musí odhalovat jiným způsobem než zrakem, a já na to přišel. Vědci se už dlouho dohadujou, proč holubi houkaj, když by správně podle čítanek a jiné literatury pro děti měli pouze vrkat. Přinesli celou řadu vysvětlení (maskujou se za sovy, aby odehnali ostatní ptactvo od krmiva; jsou zblblí současnou moderní dobou a opičej se po lokomotivách; učej se anglicky a zarazili se u jistýho tázacího zájmena), ovšem ani jedno není správné. Holubi houkaj, páč pak podle ozvěny poznávaj, jak daleko jsou od překážky. Čehož jsem fikaně využil, páč jsem hlava otevřená, a od jistý doby mi už na parapet nesedaj a houkaj naštvaně u sousedů, se kterýma moc nevycházím, takže je to win-win. Napadlo mě totiž tu ozvěnu zesílit, aby si ti holubi už dvacet metrů od okna mysleli, že jsou u něj. Takže si myslej, parapet je tu, sednou si do vzduchu, kterej je moc dlouho neudrží, takže pak si na zemi třou naražené šišky, svět se jim úplně převrátí a oni odcházejí zmatení raději pěšky do úkrytů, aby vymýšleli filozofická zdůvodnění, proč svět není takový jako je. No a tu ozvěnu jsem zesílil jednoduše, napsal jsem do Pentagonu a oni mi za ofrankovanou obálku poslali nazpátek pár štítků, co má ten jejich neviditelnej bombardér na povrchu. Jednoduchá úvaha: Když jedna strana dokonale pohlcuje jakýkoli vlny, druhá strana je bude naopak perfektně odrážet! Takže jsem je dal do okna obráceně než jsou na tom letadle a už se jenom směju.

Coby člověk knihy neznalý mohu hodnotit film objektivně. Jednalo se o poměrně jednoduché vyprávění s nekomplikovaným dějem, které zpracováním spíš připomínalo pohádku než zábavu pro nás větší. Normálně bych snímku lupnul tři hvězdičky i přes občasné kýčovité zpomalené záběry a poněkud přesládlou hudbu, ale za ty bojové scény musím hodnocení snížit, neboť patřily k tomu nejsměšnějšímu, co jsem kdy viděl. Přeskočím drobné půtky v průběhu děje a budu se věnovat pouze finálnímu souboji. Člověk je půl filmu masírován informacemi, že vytunění skřeti zlého čaroděje Samuraje jsou nepřekonatelní, dokonce se jich bojí i samotní elfové. A na konci se ukáže, že tihle skřeti jsou naprosto neschopní, ani v minimálně padesátinásobné přesile nepřemůžou jednoho(!) bojovníka ohánějícího se mečem. Navíc hromadně umírají i po pouhém zásahu kamenem, které po nich vrhají ti dva nesympatičtí hobitčí hejsci. Patrně Samuraj předpokládal, že ti jeho mutanti zastraší nepřítele pouhým zjevem, takže se při výrobě vyblbl na jejich image a na mozek a pořádné brnění mu už tvořivá síla nezbyla. No a celá bitva je korunována zábavnou scénou skonu jednoho z hlavních hrdinů, který nedbaje toho, že ho propíchly tři šípy, hodí nazdařbůh meč do chumlu protivníků a srazí jím další dva skřety. Pak se ještě dlouho s ublíženým ksiftíkem rozhlíží na všechny strany, než se pěkně zpomaleně sesune k zemi a zesne. Tomuhle se vyrovná snad jen legendární scéna ze sovětského filmu z velké vlastenecké války, kdy se partyzán chystá hodit granát na německý tank, ten mu ale napřaženou ruku ustřelí a nezastaven jede plnou rychlostí dál. Každého jiného by tahle nehoda myslím trochu rozhodila, ovšem partyzán se jen tak usměje, když pochopí, že se mu náhle výrazně zvětšil dohoz, zvedne tu ustřelenou ruku s granátem ze země a použije ji jako vrhač, když se hází míček psovi. Tank, přestože je už 200 metrů daleko, nemá šanci. No ale zpět k snímku. Zkrátka, jestli si chce Elijah Wood zahrát v pořádné pohádce a ne v takovéhle nedomrlé, měl by zvolit Červenou Karkulku. V roli vlka zúročí svoje velké oči a uši a navíc si užije pořádnou realistickou bojovou scénu jeden na jednoho s myslivcem.

K ději se nevyjadřuji, páč ten vůbec nestojí za řeč, ale vážně se divím, jak někdo může považovat Lopézovou za krásnou. Za a) v 99% případů hnědé oči srážejí ženu přinejlepším do šedivého průměru, a Lopézová mezi to jedno šťastné procento rozhodně nepatří. Za b) její vlasy odbarvené na blond skutečně náramně, náramně ladí k její výrazně tmavší, typicky bronxové pleti. Za c) nevím, co je hezkého na velkém zadku a malých prsou. Navíc, 75% žen je bohužel obdařeno podobně, takže po dnu stráveném v práci a na ulici má člověk nakoukáno tolik, že poslední, co ještě chce, je koukat na tyhle typy večer v televizi. PS: Nehledě na vzhled, Lopezová je divná i jinak. Si tomu svýmu záhadnýmu milenci stěžovala, jak v noci cítí "kulky na prsou". Znám ženy, kterým to nejen nevadí, ale dokonce se jim to i líbí a vyžadují to...

Hm. Škoda, že dnešní režiséři mají představu, že musí do svého díla vždy narvat minimálně jednu mrtvolu, aby to bylo zajímavé. Ať člověka, nebo zvířete. Pes umlácený deštníkem mě fakt tak nějak nenadchl.

Neustálé opakování určitých vět a situací ve hře, byť se tak děje pod záminkou sklerózy, není vůbec vtipné, naopak to nudí a nudí, podobně jako ve Vyšetřování ztráty třídní knihy. Stejně tak trable s podáváním ruky působí hodně vykonstruhovaně a tedy otravně, přeci není takový problém říct, pusť mi ten úd. A vymyslet pak jiný závěr.

Dávám odpad, i když si uvědomuji, že je to vůči filmu nespravedlivé, neboť se jedná o výjimečný počin. Výjimečný v tom, že jsem doposud neviděl snímek, kde by ve mně každá, doslova každá postava vzbuzovala postupem času čím dál tím větší odpor a měnila tak těžkého flegmatika v cholerického násilníka. Přičemž ti herci za to mohou příšerným výkonem jen z poloviny, z druhé poloviny je na vině scénárista, co jim vložil do úst úděsné repliky. Mimochodem, zde tolik kritizovaný Hanák patřil ještě k těm lepším, hrál hezky, dal se poslouchat. Malé plus, které ovšem stejně utonulo v hlubinách odpadu, patří tvůrcům za perfektní Macháčkovu masku. Já bych ho v tom tlustém programátorovi s brejlema vůbec nepoznal, ale hlas ho prozradil! Jinak, ač mi učení o karmě přijde jako totální hloupost, musím uznat, že zde asi funguje. Neboť režisér byl za tento svůj počin tvrdě potrestanej - pochybuju, že Michal Vorel toho výškou nejmenšího, ale jinak jasně největšího zmrda na plátně jen hrál, na to zase tak dobrej herec nebyl. Takže si s ním tatínek ve skutečnosti doma taky užije, chichi.

A pak že něco nemůže dosáhnout kvalit originální Katovny, pánové Hanák, Macháček, Vávra a Burda dokázali, že to jde i bez vousů.

Tak jako rozhodně lepší než první díl, ale i tak dost strašný, že lepší hodnocení než odpad tomu prostě dát nemůžu. Je vidět, že USA jsou doopravdy zemí neomezených možností, páč nikde jinde by se ti dva tragédi neměli šanci uživit jako komici. Á jak vidím, oni to jsou Angličani, no to je fuk, to na předchozí větě nic nemění. Ale určitou kvalitu tomu filmu musím přiznat, povedla se jim přímo věštecká metafora, ten jeden šílenec se svým účesem vypadal jak Trump a ten druhej, co ho hrála holka, by se dal přirovnat k Hillary. Pravda, pár rozdílů by se našlo, třeba jejich rozhovory byly inteligentnější než obou zmíněných politiků.

Trošku nedopracovaný, mi tam scházela spousta dalších kombinací, namátkou: dveře načapané s medvědem/paní/pánem v posteli; medvěd/paní/pán/postel fungující místo dveří, které se válejí buď v posteli nebo na zemi; medvěd/paní/pán/dveře válející se na zemi, zatímco postel se snaží předstírat rohožku; to samé, ale postel si prohodí místo se dveřma. Možno zhlédnout například zde.