pytlik...

Hvězda navíc za perfektní komediální číslo s dobýváním hradu. Útočníci nejprve spořádaně vejdou brankou, pak si ale uvědomí, že tento postup je nedůstojný statečných hochů a málo akční pro oko divákovo, vrátí se toutéž brankou ven a rozsekají plot na třísky. Také způsob zdolání hradního příkopu nepostrádá půvabu. Zcela podle Havlíčkova epigramu (není nad původnost každý po ní touží lidi choděj přes most to já půjdu louží) dobyvatelé nejdřív do příkopu skočí po hlavě, pak dají žebříky k hradbám a až nakonec dávají žebřík na stranu, ze které skákali.

Poučení pro děti: nejezte ryby, rybí tuk už vůbec ne, taky se neotužujte a přijde k vám velryba.

Komedie mě nezklamala, byla zcela humoruprostá, přesně jak jsem od očekával. Neboť byla natočena na motivy povídky sovětského spisovatele, a kdo kdy viděl vtipnou sovětskou komedii, že jo. Přesto jsem se na ni vydržel dívat víc jak půlhodinu, a to kvůli Menšíkovi. Ty jeho brýle, které by parádně sedly člověku s minimálně o polovinu menším obličejem, než měl on, ale rozhodně né Menšíkovi, mě naprosto fascinovaly a nemohl jsem se od toho pohledu odtrhnout. Říká se tomu estetika hnusu.

Něak jsem nepochopil, jestli onen robot nabyl sebeuvědomění, nebo jen opakoval, co měl uložené v paměti, popř. co mu kdo napsal na ten ajfon. Jinak ztvárnění budoucnosti bylo podařené... zejména ona vize, jak bude fungovat hromadná doprava. Ten perfektní a čas šetřící způsob nástupu do vagónu, to by mě v životě nenapadlo. Člověk (nebo robot) se jednoduše postavil čelem k rychle jedoucí housence, ona ho nějak vcucla a bum, probudil se pohodlně usazený v kupé. Takže vlak na zastávkách vůbec neztrácel čas bržděním. Výstup předpokládám probíhal nějak podobně, vlak vysázel cestující zadem jak brambory do řádku. Samozřejmě to od nich vyžadovalo trochu součinnosti, museli rychle tu kolej opustit, aby je nevcucnul následující spoj.

Nejhorší osud měla ta sestra, neb ztratila bratra a iluze o rodičích. Naopak nejlíp na tom byl onen bratr, v jeho mysli zůstali rodičové čistí až do konce a smrt zažil nádhernou, rychlou a bezbolestnou. Někdo by mohl namítnout, že tak dobře zase nedopadl, protože se stejně musel dozvědět, kdože ho to zabil, když z nebe shlížel do pekla, co že to tam v kotli čerti kuchtí. Jenže podle mě k tomu nedošlo, bůh tomu nějak zabránil, protože by se pak onen voják nutně trápil a to v nebi není možné.

Báječný film pro rodiče, co chtějí ušetřit na jistém speciálním šamponu, když děti přinesou domů na hlavičkách něco, co rozhodně měly nechat radši ve škole... stačí jim pustit tenhle snímek a všechny vši puknou závistí.

Jo jo. Viděl jsem to v 16 letech, kdy to sem poprvé přišlo, a celkem se mi to líbilo. I když kvůli jisté uvřískanosti a dravosti těch tří synovců, o strýčkovi nemluvě, jsem dával přednost Rychlé rotě. Ovšem teď na to koukám znovu a nudou zívám. Asi je to tím, že jsem vyrostl z dětských střevíčků, na písek chodím tak maximálně dvakrát tejdně, a taky tím, v mém srdci se již napevno usídlil ptakopysk Perry, který se s těmahle kačerama vypořádá jediným plácnutím svého ocasu, že jim ani příručka nepomůže!

Písně sem tam k nerozumění zploštělé, postavy trošku poplácané, ale není se co divit, když podle páně ripova komentáře bylo dílko zaraženo do dětského pásma. Lze jen doufat, že to ono pásmo přežilo bez vážnějšího zranění. Navíc mi zcela uniká důvod zaražení zrovna do pásma s takovým názvem. Ano, Martin se trochu povozil, ale přeci jenom, prasátko má k autíčku trochu daleko. Výchovný efekt zůstává diskutabilní. Mně byl rozhodně sympatičtější hlavní hrdina než ta trojice turbodrben.

Jedna z našich nejpovedenějších komedií, plná náznakového ("nedotaženého") humoru, který ze všech druhů legrace působí nejvtipněji. Škoda, že se nedá někde zhlédnout Pechův výkon, Polívka říkal, že hrál roli dědka, co pořád vykřikoval, že se blíží konec světa. Na konci měl spadnout do jámy, Polívka do ní nahlédl a říkal, jé hele, to je sranda, dědek konecsvěták si zlomil nohu! Jinak na příkladu Kretschmerové a Synkové se projevila stará známá pravda, jakáže jediná věc je horší, než když se nám nedaří sbalit hezkou ženu. Když po nás šíleně jede žena ošklivá.

Vzhledem k tomu, že o filmu se toho moc napsat nedá, a já mám neodolatelné nutkání přesto něco do komentáře plácnout, otevřu si zde malé lingvistické okénko. "Kamarád do deště", co tohle úsloví jako znamená? Vynechejme ten jedinej logickej případ, kterej jsem už velice ftipně uvedl v komentáři k prvnímu dílu, že totiž jako kamaráda do deště si dovedu představit tak akorát "podrždeštníka" Tvrdíka. Jinak mi nepřijde, že by člověk potřeboval do deště nějakýho kamaráda, stačí obyčejnej deštník. Ledaže by to bylo myšlený tak, že jako v dešti je nejlepší nevycházet z domu, a že teda se pak hodí nějakej kamarád, kterej doma člověka rozptýlí. Třeba si s ním zahraje prší nebo rainmana na kompjůtru. Pak tu máme ale určitý asociály, kteří déšť milují a jsou tak odsouzeni k věčné samotě, páč sotva začne pršet, vyrazí do ulic, aby si v něm mohli zatancovat všelijaké břišní- a break tance, jako třeba jistý nejlepší český zpěvák.