pytlik...

Když jsem poslouchal kvalitu Sobotou složených filmových písniček, tak musím zásadně protestovat, aby se jakkoli strašil. Právě naopak, je nutno kolem něj našlapovat doslova po špičkách, hlavně ať z něj probůh něco nevypadne! A Helena se už naštěstí taky vypracovala do hodně zralého věku, takže nehrozí, že by někdy zase hrála „príma žábu“ jako v tomhle filmu.

Přesvědčivě a dovedně natočené, to se v české kinematografii jen tak nevidí. K oboum obětím jsem ale moc lítost necítil, zejména Hanzlík v roli krajského tajemníka KSČ ať nevykládá, že nevěděl, co je jeho rodná strana zač. Stačí si přečíst proslovy zapáleného arcilotra Slánského v dobách, kdy ještě netušil, jak skončí, o nutnosti čistek a nápravných táborů. Mimochodem je hodně smutné, že zaslouženě potrestat několik málo vrcholných komunistů, byť z jiných, vymyšlených důvodů, dokázala jen sama KSČ právě v oněch zinscenovaných procesech v 50.letech. Od té doby až dodnes nic. A v budoucnu už nic dalšího ani očekávat nelze.

Na tomhle dílku potěší jediná věc, jeho vskutku jepičí délka. Po zhlédnutí jsem tuhle drobotinu fakt litoval... žít tak krátce a s takovouhle image (holé hlavy, óóbrovské zadele), to je na hození mašle už v poledne a né čekat na poklidnou smrt večer. Pak jsem se ale podíval na gůgl jak doopravdy vypadají, a musím říct, že skutečnost daleko předčí fikci, jsou to celkem hezká okatá průsvitná stvoření.

Žito dost překvapil, já si vždycky myslel, že to byla vcelku kladná historická postava. Sociologové, politologové či jiní –logové by nyní měli přepsat své knihy, ve kterých tvrdí, že zatímco dřív člověku stačilo, co se naučil v mládí a pak v zaměstnání sladce hnípal až do důchodu, dnes na sobě musí pracovat pořád a pořád, neb svět se stále mění. Žito se totiž ve středověku podle této moudrosti choval a zle na to dojel, ten jeden jediný trik, který ovládal a dělal stále dokola, králi zkrátka přestal stačit a dal přednost konkurenci. Tím nechci říct, že by měnění lidského ucha v motýla nebylo zajímavé, ale zkrátka se měl Žito snažit víc a naučit se třeba ještě měnit nos v mouchu a zpět, aby zaujal něčím novým a nevídaným. Pravda, ten trik by byl poněkud nebezpečný, pokud by někdo z přihlížejících neovládl plácací reflex, ále co, i s rozmačkaným nosem se dá udělat spousta parády. Jak píše altaica, že ta loutka vypadala jak kříženec Batmana a Krysáka, tak já totéž říct nemůžu, protože ty dva pány neznám. Mně nejvíc připomínala Kocába, a to zrovna nebyl moc příjemný… no, nechám toho, navážet se do vzhledu je přízemní, zvláště když já sám jsem si dal do ikonky svojí nejlepší podobiznu, jinak samozřejmě ve skutečnosti vypadám hůř, nejsem tak bílý a jsem víc pomačkaný. Zajímavost: Na začátku zobrazuje film známou scénu, kdy je nepoctivec máčen v koši ve Vltavě. Každý jistě uzná, že tento trest měl samé výhody – viníkovi dal na pamětnou, obecenstvo se náramně pobavilo a nestál v podstatě žádné peníze. Proto asi taky v některých přemýšlivých hlavách vrtá, proč se tento alternativní trest zrušil? Odpověď je jednoduchá. Postupem času a úpadkem morálky přibylo nepoctivců tolik, že jejich hromadné namáčení zcela ucpalo tok řeky a způsobilo zaplavení Malé strany a Starého města s neblahými následky. Proto bylo od této praktiky upuštěno. Nicméně, technologie v současnosti natolik pokročily, že se dají pořídit kvalitní protipovodňové zábrany, takže i přes další výrazný nárůst počtu adeptů na vymáchání mohli v devadesátých letech radní rozhodnout o znovuobnovení tohoto trestu. Už už se tedy zdálo, že koupání nepoctivců nic nebrání, nicméně odésácká radnice po r. 2000 začala brát zpátečku, protože si uvědomili, že by byli první na ráně. Však kvůli tomu začal Bém pro zichr lézt po Himalájích, aby se trochu otužil, ona Vltava po většinu roku moc teplá není. V současné době to zase všechno visí na Bruselu, kterému se nelíbí, že mříže od klece nejsou zakřivené podle závazné normy a jsou udělány moc daleko od sebe, takže hubenější padouši mohou být při prudším průtoku řeky z klece vyplaveni. Tu druhou námitku už zlaté české hlavičky vyřešily, na druhou stranu mostu se prostě natáhne síť, kde se tito hubeňouři zachytí a budou muset zachráncům splnit tři přání. Zato první námitka stále trvá, ale snad bude v nejbližší době vyřešena.

Film mě nenaštval nebo neunudil, takže mu odpad určitě nedám, naopak některé Sobotovy a Mládkovy výroky se dost povedly. Navíc jsem moc přál Přeučilovi tu jeho roli, to je boží trest za tu jeho neustálou přehnanou markýrovanou mluvu a gestikulaci, kterou on asi považuje za umění či co. Jinak děj a zejména závěr nijak zvláštní logikou nevynikal, nicméně snímek si zaslouží pochvalu za ten mysteriózní přesah... nebo on snad někdo pochopil, jaký byl vztah Alice a toho jejího "psychologa", a čím nebo proč ji on vydíral?

Tenhle film mě příjemně překvapil, čekal jsem daleko víc moralizovaní a dřívější a daleko výraznější přerod hlavního hrdiny v kladnou postavu. Ve skutečnosti byl ten přerod jen tak trochu naznačen a působil celkem realisticky. Na filmu se mi moc líbily dva momenty: když se Homola vztekal, co mu to přiřadili za ženskou a až kolega mu jemně osvětlil realitu, že se nejedná o holku, ale o kluka s dlouhými vlasy.... a na konci, když se hlavní hrdina nechal ostříhat, jak najednou Krampol a spol. přestali brát jako nespolehlivého živla a začali ho považovat za svého. Jo jo, to je ta síla vlasů. Možná, kdyby se hrdina nechal ostříhat hned na začátku a úplně na krátko, změnila by se tím i jeho povaha anedostal by se znova na šikmou plochu. Tím víc musíme ocenit sílu charakteru Karla Gotta, který se v té době honosil podobným dlouhým účesem a přesto jeho tíhou nebyl stáhnut do vězení, ale naopak vystřelen do nejvyšších sfér, jaké tehdy mohlo socialistické Československo pravé hvězdě nabídnout.

Smutný příběh, Jezevci si pořídí svého úhlavního nepřítele, jezevčíka, a pak ho nechaj schválně odpravit. Mimochodem, to, že někdo umře jiným způsobem, než se původně předpokládalo, neznamená, že nebyl předtím otráven, že. Chichi, když já tak rááád prozrazuju konce filmů, to máte z toho, že nejdřív čtete komentáře!

Důkaz, že v Sovětském svazu byli opravdu ve všem první a měli všechno nej... Buď největšího ježka na světě, nebo nejmenšího medvěda. Kresba a atmosféra perfektní, jen ten děj se mi jevil poněkud zvláštní, každá postava pobyla na plátně jen chvilku, většinou neměla žádnou funkci pro příběh, prostě se jen tak vynořila a zase zanořila... jako v mlze... jo ahá!

I přes patetické, přehnané projevy některých postav (zejména Vojta v tomto ohledu exceloval) mě příběh doopravdy dojal, kdybych nebyl tvrdý muž, tak bych řekl, že i nějaká ta slza se v oku objevila. Navíc má film i nemalé výchovné hodnoty, učí vojáky, že v nepřátelské palbě se nemají pronášet proslovy, jinak to pěkně odskáčou. Aspoň v tomhle snímku se to stalo asi tak třikrát. Jakmile začal někdo zdlouhavě cancat, lup a už ji měl. Zajímavý je hudební podkres filmu, kde zazní písně Kdož sú boží bojovníci a Kde domov můj v poněkud zprzněné podobě.

Jako prostředek pro výuku angličtiny bezesporu jedinečné, pokud člověk není zrovna posluchač nedělní katolické školy a neomdlí při nějakém tom sprostém slově, protože tak čistá a jasná výslovnost, jakou předvádějí hlavní představitelé, se jen tak neslyší. Člověk jim pak v zájmu vzdělání odpustí i tu nebetyčnou teatrálnost. To je ale tak jediný klad, který o seriálu mohu říct, jinak ve mě všichni herci vyvolávali nevolnost, a nebylo to jen jejich stářím, neboť nejmíň sympatickým mi připadal Rheon, asi kvůli předchozím rolím v Misfits a Hře o trůny. Zkrátka, když vidím, jak člověk ve stáří dopadá a vypadá, říkám si, že sebevražda má smysl v každém věku, nejenom v mládí.