pytlik...

Se fakt divím odvaze místních komentátorů, že se nebojej pekla... že se odvážej dát odpad filmu, kde se vyskytuje svatá trojice největších chlapáků české kinematografie, tj. Boura, Pomeje coby gigolové a Vašut, jistící výkony téhle dvojice hezky zezadu s připravenou krabičkou Prostenalu. A navíc má film velkej duchovní přesah, nejen katolíci, ale i budhisti a filozofové si v něm přijdou na své, takovej rozbor pojmu "nic" v tau ani v hajdégrovi nenajdou.

1. Kanaďané dávaj Evropě na Brusel, není pro ně problém integrovat kohokoli, ze zombíka udělaj vedoucího tábora. 2. Ti zombie jsou fakt zajímaví. Báječný řešení pro ty, co se bojí nicoty po smrti... Pravda, zombie v sobě života moc nemaj, ale furt ho maj z matematickýho hlediska nekonečně krát víc než nějaká tuhá mrtvola v rakvi. A se svýma trhavýma tanečkama by byli ozdobama všech diskoték. Pravda, hejbaj se celkem pomalu, ale stačí se zařídit podle rady jistýho českýho génia, pustit si film dvakrát zrychleně, rázem získaj jejich pohyby šmrnc a i takovej Jackson se může jít se svou měsíční chůzí zahrabat. PS: V Disney Channelu jsou fakt pašáci, to je taak krásný, že se u nich uchytěj i lidi, co měli kouli z češtiny...

1. Toho hlavního hrdinu (dále "HH") fakt nechápu, se mu splnil sen každýho pracujícího člověka - tj.dostat výpověď s odstupným, který v socialistický Francii bude určitě daleko tučnější než u nás - a on kvůli tomu taak vyvádí, místo aby skákal radostí tři metry do vzduchu, chce skákat z deprese dvacet metrů dolů. 2. Musím pochválit režiséra za perfektní výběr představitele HH, on skutečně čučel jak holub, jak to trefně vyjádřila ta jeho kolegyně, vyvaloval oko, natáčel hlavu a koukal ze strany. Já to musím vědět, páč jsem na holuby odborník, pozoroval jsem je každý den ráno v pět, jak se mi natřásaj na parapetě. Škoda, že to "čučení jak holub" není obecně příznakem homosexuality, aspoň by ta generace na mým parapetu byla poslední. 3. Celý děj filmu by se dal shrnout do výroku "Když nejsi teplej, jsi mrtvej". Jinak ještě k těm holubům: málo se to ví, ale vzhledem k tomu, že maj oči po stranách hlavy, vidí jenom do boku, nevidí dopředu nebo dozadu. Což jako nevadí, když pochodujou po zemi nebo dělaj čurbes na parapetech, ale zásadní problém by to byl při letu. Neboť aby viděl dopředu, musel by mít holub furt natočenou hlavu o 90 stupňů, čímž pádem by ale neviděl do stran (ale zase viděl dozadu) a měl by větší odpor vzduchu, páč jeho hlavička rozhodně není kulová. Čímž pádem je jasný, že překážky musí odhalovat jiným způsobem než zrakem, a já na to přišel. Vědci se už dlouho dohadujou, proč holubi houkaj, když by správně podle čítanek a jiné literatury pro děti měli pouze vrkat. Přinesli celou řadu vysvětlení (maskujou se za sovy, aby odehnali ostatní ptactvo od krmiva; jsou zblblí současnou moderní dobou a opičej se po lokomotivách; učej se anglicky a zarazili se u jistýho tázacího zájmena), ovšem ani jedno není správné. Holubi houkaj, páč pak podle ozvěny poznávaj, jak daleko jsou od překážky. Čehož jsem fikaně využil, páč jsem hlava otevřená, a od jistý doby mi už na parapet nesedaj a houkaj naštvaně u sousedů, se kterýma moc nevycházím, takže je to win-win. Napadlo mě totiž tu ozvěnu zesílit, aby si ti holubi už dvacet metrů od okna mysleli, že jsou u něj. Takže si myslej, parapet je tu, sednou si do vzduchu, kterej je moc dlouho neudrží, takže pak si na zemi třou naražené šišky, svět se jim úplně převrátí a oni odcházejí zmatení raději pěšky do úkrytů, aby vymýšleli filozofická zdůvodnění, proč svět není takový jako je. No a tu ozvěnu jsem zesílil jednoduše, napsal jsem do Pentagonu a oni mi za ofrankovanou obálku poslali nazpátek pár štítků, co má ten jejich neviditelnej bombardér na povrchu. Jednoduchá úvaha: Když jedna strana dokonale pohlcuje jakýkoli vlny, druhá strana je bude naopak perfektně odrážet! Takže jsem je dal do okna obráceně než jsou na tom letadle a už se jenom směju.

Pádná Arnoldova odpověď na filmové kritiky, kteří tvrdí, že neumí hrát. Hrát umí parádně, bohužel si ale spletl film, neuvědomil si, že tohle není Planeta opic. Tam by se jeho permanentní výraz hodil naprosto dokonale, dokonce by ho ani nemuseli líčit. Zaujalo mě také množství popkulturních odkazů, které snímek obsahoval, třeba dlouhé Švarcíkovo háro a v jedné scéně i květina v jeho rukou tvořily jasné propojení s muzikálem Vlasy. Pravda, Arnold byl spíš hipíkem Mansonovského střihu, maloval to svý heslo "make love and war" na zeď krví svých nepřátel či pouhopouhých nešťastných kolemjdoucích. Jinak já nevím, každej se tu rozplývá nad úžasnou muzikou... já jí tedy nijak neregistroval, připadala mi naprosto normální, možná někdy přespříliš slavnostní vzhledem k tomu, co se odehrávalo na plátně. Na druhou stranu pravda, já jsem velice náročný hudební kritik, mě dokázalo zatím nadchnout jen "Relax" v Bony a klid a "Hajný je lesa pán" v Ať žijí duchové. A naopak mě rozčiluje jakákoli hudba od Lišky.

Nechápu... jsem film stáhnul, volal na přítelkyni, ať se jde taky dívat, a ona na to, že tohle už zná... a přitom ho stoprocentně nikdy neviděla. Jinak tedy snímek poněkud slabší, jen ten Turek měl občas silnější chvíle, a tím rozhodně nemyslím ono zde hojně citované dělání kliků, u kterých jsem hledal na stropě odpověď na otázku, proč bože, proč? A tiše záviděl Brichtovi jeho skleněný oko, že si ho může vyndat a pak nic nevidí. Zato ta scéna určování vzájemné polohy nemá chybu, to my v dobách GPS už takovou bžundu nemáme šanci zažít.

Přelomový film, nejen zvuk stereo, ale i obraz. Člověk by čekal, že se zdvojením hlavních hrdinů bude i dvojnásob legrace, což se jaksi nepotvrdilo. Asi by to chtělo natočit komedii Trojníci nebo radši Čtyřníci. Nejcennějším příspěvkem filmu tak zůstává poznání, jak je hudba přínosná. Páč se to nezdá, ale výrazně zesiluje člověku tělo, takový Spencer nedělal celý dny nic jinýho, než hrál na saxofon, takže z čeho jinýho by jeho svaly nabyly ocelový tvrdosti,než z mačkání těch klapek? A propo Spencer, mě vždycky fascinovalo, jak ho ve filmech označovali za děsného obra a siláka, a přitom byl možná menší než Hill, a kromě bříška na něm nic moc velkého nebylo, ruce a nohy normál. Asi v tom hrála roli psychologie, lidi s vousem vypadaj divoce a nebezpečně. Teda až na některý výjimky, třeba hipsteři, ty jsou teda taky nebezpeční, ale jen když je člověk potká na nějaký špinavý ulici, páč mít na sobě nalepený špačky od cigaret od válení se na zemi smíchy fakt není nic příjemnýho.

Nový hrdina Glover má bohužel charisma menší než Švarcíkův uchošťour, a podle toho film taky vypadá. Si nemůžu pomoct, celou dobu jsem držel palce predátorovi, aby tohohle nesympaťáka konečně oddělal. Velice nudně taky působí, jak se první hodinu hlavní postavy dohadují, co se asi tak všem těm zabitým stalo, zatímco zasvěcený divák jen otráveně kroutí očima. Jinak bych při týhle příležitosti probral jednu věc, co mi na predátorovi vrtá hlavou. K čemu měl na tváři ty dvojité pohyblivé tesáky? Nějakou evoluční výhodu to mít muselo, jinak by to už pradávno ztratil. Napadá mě: a) vyvinul se z parazita, tesáky používal k prokousávání do těla hostitele b) nemělo to žádnou praktickou funkci, podobně jako paví ocas, jen na to prostě z neznámýho důvodu letěly jejich samičky c) pohyblivými kusadly mohl do sebe v pohodě soukat potravu, takže měl volné ruce a mohl se věnovat jiným činnostem, třeba vázat košíky, plést si dredy, preparovat lebky, zkrátka lépe a užitečnějc využil čas a proto taky jejich civilizace byla daleko vyspělejší než ta naše.

Mně se líbí ten dokumentární přesah filmu, kdy se dovídáme, že Aztékové stejně jako my měřili čas na minuty. Jak totiž hezky řekla jedna z hlavních postav "Kalendář aztéků byl metrický, takže pyramida se mění každých deset minut". (Vynechám omyl scénáristy, že jako metr s desítkou a minutama toho moc společnýho nemá). Ovšem o povaze tohohle národa se z toho dovídáme rozporuplný věci: Na jednu stranu museli bejt strašně vyspělí, když dokázali dělit čas na tak malý úseky a spolehlivě je měřit. Ovšem na druhou stranu byli celkem hloupí, maj tak rádi desítkovej systém a rozdělej den na 1440 dílků, né třeba na 1000. A nemůžu si pomoct, ti predátoři mi jsou čím dál tím sympatičtější. Ta jejich smysl pro fér plej... která se ukazuje i v tom, že nelověj neozbrojený lidi, a aby je mohli lovit, vyslali jednoho svýho zástupce, aby nám zkonstruoval nějaký vyspělejší zbraně a boj by byl rovnocennější. Takže zástupce se kapku učesal a konstruoval.

1. Označit "komandem" dvoučlenné družstvo mi přijde poněkud odvážné, i když Švarcík zejména na tom ostrově vydá za deset 2. Výjimečnost tohohle dvoučlenného komanda se v plné parádě ukáže ve scéně honičky aut, když to napálí v ďábelské rychlosti do sloupu a ač oba dva nepřipoutáni, jenom to s nima kapku cukne 3. Výběr herce pro hlavní zápornou postavu se fakt nevyvedl. Imič měl spíš jak vášnivý šachista, ruce silné jak Švarcenegr malíček, zato bříško dokazovalo častou konzumaci piva či jiných hodně výživných poživatin. A přesto byl při závěrečném souboji Švarcengrovi víc jak vyrovnaným soupeřem, v některých chvílích ho dokonce těma svýma párátkama přetlačoval.

Tenhle film je jedna z mála věcí, pro kterou by stálo za to se znovu narodit. Páč by ho člověk neznal nazpaměť a mohl se zase královsky pobavit a né jen knížensky, jako teď.