pytlik...

Film dává pádnou odpověď těm romantickým snílkům, kteří považují středověk za staré zlaté časy, kdy bylo všechno lepší než dnes. Ano, samozřejmě, dnešní rozlámanost z kancelářské práce je daleko těžší než ta z pohovění si v kole; ano, dnes jeden musí za teplo tvrdě platit, dřív duchovní rádi člověka ohřáli zadarmo, pravda, občas to trochu přeťápli; ano, dnes se člověk přežírá všelijakými hnusy s éčky, zatímco tehdy měl často k jídlu pouze velmi zdravý bio plevel, když se neurodilo... na druhou stranu, jak vidno z filmu, radní a politici obecně byli ve středověku stejně hloupí a omezení jako dnes, no možná i víc. Třeba Bémovi by určitě došlo, že musí nechat Hanuše zabít a né jenom zmrzačit, jinak to dopadne tak, jak to dopadlo.

Báječný film pro rodiče, co chtějí ušetřit na jistém speciálním šamponu, když děti přinesou domů na hlavičkách něco, co rozhodně měly nechat radši ve škole... stačí jim pustit tenhle snímek a všechny vši puknou závistí.

Ještě že se toho Disney nedožil, asi by jen těžko rozdýchával, jak moc dostává od nějakého Japončíka na zadeček: 1. Animaci nemá smysl srovnávat. 2. I když je libovolný americký příběh natočen ve 3D, pořád nemá tolik rozměrů jako tenhle japonský 3. V podobě Howla předběhl Mijazaki dobu o dobrých dvacet let, žádný současný hrdina se mu nevyrovná.. no, schopnostmi možná jo, ale filozofickými myšlenkami ne ("jaký smysl má žít, když už nejsem krásný?"), a už vůbec ne péčí o vzhled..protože je od pana režiséra hezké, že ukazuje, že i takový pašák se někdy zmýlí a s tím barvením vlasů a nastřelováním náušnic to přežene. No a dále se mi na Mijazakiho filmech líbí, že v nich v podstatě neexistuje zlo. I přes vybombardování půlky města má člověk na konci pocit, že se vlastně nic hrozného nestalo. PS: Nejen Disneymu, ale i babě Jaze by myslím nasadil tenhle film spoustu brouků či jiného hmyzu do hlavy, pod stromeček by si od dědy Mráze nepřála už nic jiného než tuhle báječnou vytuněnou chaloupku na muřích (nebo kuřích?) nohách.

1. Dobrý, zlý a veselý skřítek by se spíš měli přejmenovat na troubu, realistu a... toho třetího nevím, v podstatě se v celém příběhu vůbec neprojevil, kromě házení kytiček v závěru, tak mu třeba dejme jméno zahradník 2. animace byla úžasná, i když Honzík působil značně zpomaleně... no na druhou stranu, co taky můžeme od pasáčka ovcí čekat, ten při svém zaměstnání rychlé pohyby a okamžité reakce určitě nepotřeboval 3. Bohužel to pasáctví ovcí zapříčinilo i silně nesympatickou troubelínovost hlavního hrdiny, který evidentně vůbec nepřemýšlí, klidně přidá na stranu několikanásobného vraha a lupiče a pak jen zírá 4. zato Mařenka se moc a moc povedla, ještěže neměla modré oči, to už by mi visela na zdi.

Ať se starým bleskem či mladým blesčíkem, báječně se s nima hraje "vyděržáj pianěr".

Nic pro milovníky legrace, neboť film je humoruprostý, nic pro milovníky zvířat, protože chudák ještěrka strávila ve svém plechovém vězení bez much a vody skoro polovinu snímku, nic pro milovníky krásných mladých lidí, páč Fabiánové bylo už šestatřicet a Voska by svůj zlý kukuč lépe využil v roli padoucha nebo čerta... ale příběh mi připadal pěkně zahraný, byť jsem se znovu ujistil, že jsem kulturní barbar, protože se mi rozhodně víc líbilo představení o ještěrce než žebrácká opera.

Původně jsem měl v úmyslu napsat velice nápaditý komentář, jak Mijazaki dostál názvu filmu a jakou nebetyčnou fantazií oplýval (Bůh smradu, pavouci roztomilí tak, že i zarytý arachnofob si pod stromeček nepřeje nic víc než 100-200 živých exemplářů)... než mi došlo, že největší představivost prokázal český distributor, když ten název přeložil jako Cesta do fantazie. Tak nic no.

Pavel Herbert vytvořil ve své první a poslední roli v českém filmu naprosto výjimečnou postavu, jejíž pokračovatel se našel až po padesáti letech v podobě Otíka v Menzelově vesničce střediskové. Myslím, že představoval ideálního partnera pro každou ženu, jak tu dokazuje třeba komentátorka Ony. Fešák, takže s ním možno bez obav vyjít na ulici; nemluvný, takže se nemůže provinit na ženě tím nejhorším hříchem, tj. že ji nenechá domluvit; naprosto vláčný a poddajný, že i mokrý hadr na podlahu je v porovnání s ním vrcholem tuhosti, zkrátka se výborně hodil jako podložka pod pantofel; navíc v sobě musel mít něco, čím okouzlil i muže, Vávru s Haasem, protože obsadili do hlavní osmadvacetiletého mládence jeho a né Oldřicha Nového, který byl v té době o pouhopouhých 10 let starší a pětadvacátníky hrál s úspěchem i v letech čtyřicátých. Ono je pro mě vůbec záhadou, že se nafoukaná Adina nechala obsadit do role ženy, která je odmítnuta hlavním hrdinou kvůli Štěpničkové, která, co si budeme nalhávat, potěší hlavně milovníky hodně zaoblených tvarů a prostých, venkovsky vypadajících dívek... Taky Nový se musel hodně kousnout, menší role než komorník už ve filmu nebyla, snad s výjimkou Pivcova automobilového experta, ten ale zase zářil svou vtipností. PS: Vrtá mi hlavou, co vznikne, když projde velbloud uchem jehly? Jehla s hrbem nebo špičatý velbloud?

Ano, Ferbasová, Kohout, Nedošinská, Krištof Veselý velmi přehrávají, ovšem není to přehrávání nedomrlé, profesionální, bez energie, naopak, je z něj cítit, jak moc to všechny zúčastněné baví, připomíná mi to výkony herců v pohádkách. A tím pádem se maximálně bavím i já. Ferbasové a Veselého osobnost vyzařuje z každé molekuly, a dost možná i z každého kvarku, neuvěřitelnou energii, kterou jsme my, mrtvolní týpci, co kolikrát sami nevíme, jestli už jsme po smrti nebo ne, natož aby to na nás poznalo okolí, neodolatelně přitahováni. No a tím jsem právě krásně vysvětlil, proč i Nový nalezl ve Ferbasové takové zalíbení.

Žito dost překvapil, já si vždycky myslel, že to byla vcelku kladná historická postava. Sociologové, politologové či jiní –logové by nyní měli přepsat své knihy, ve kterých tvrdí, že zatímco dřív člověku stačilo, co se naučil v mládí a pak v zaměstnání sladce hnípal až do důchodu, dnes na sobě musí pracovat pořád a pořád, neb svět se stále mění. Žito se totiž ve středověku podle této moudrosti choval a zle na to dojel, ten jeden jediný trik, který ovládal a dělal stále dokola, králi zkrátka přestal stačit a dal přednost konkurenci. Tím nechci říct, že by měnění lidského ucha v motýla nebylo zajímavé, ale zkrátka se měl Žito snažit víc a naučit se třeba ještě měnit nos v mouchu a zpět, aby zaujal něčím novým a nevídaným. Pravda, ten trik by byl poněkud nebezpečný, pokud by někdo z přihlížejících neovládl plácací reflex, ále co, i s rozmačkaným nosem se dá udělat spousta parády. Jak píše altaica, že ta loutka vypadala jak kříženec Batmana a Krysáka, tak já totéž říct nemůžu, protože ty dva pány neznám. Mně nejvíc připomínala Kocába, a to zrovna nebyl moc příjemný… no, nechám toho, navážet se do vzhledu je přízemní, zvláště když já sám jsem si dal do ikonky svojí nejlepší podobiznu, jinak samozřejmě ve skutečnosti vypadám hůř, nejsem tak bílý a jsem víc pomačkaný. Zajímavost: Na začátku zobrazuje film známou scénu, kdy je nepoctivec máčen v koši ve Vltavě. Každý jistě uzná, že tento trest měl samé výhody – viníkovi dal na pamětnou, obecenstvo se náramně pobavilo a nestál v podstatě žádné peníze. Proto asi taky v některých přemýšlivých hlavách vrtá, proč se tento alternativní trest zrušil? Odpověď je jednoduchá. Postupem času a úpadkem morálky přibylo nepoctivců tolik, že jejich hromadné namáčení zcela ucpalo tok řeky a způsobilo zaplavení Malé strany a Starého města s neblahými následky. Proto bylo od této praktiky upuštěno. Nicméně, technologie v současnosti natolik pokročily, že se dají pořídit kvalitní protipovodňové zábrany, takže i přes další výrazný nárůst počtu adeptů na vymáchání mohli v devadesátých letech radní rozhodnout o znovuobnovení tohoto trestu. Už už se tedy zdálo, že koupání nepoctivců nic nebrání, nicméně odésácká radnice po r. 2000 začala brát zpátečku, protože si uvědomili, že by byli první na ráně. Však kvůli tomu začal Bém pro zichr lézt po Himalájích, aby se trochu otužil, ona Vltava po většinu roku moc teplá není. V současné době to zase všechno visí na Bruselu, kterému se nelíbí, že mříže od klece nejsou zakřivené podle závazné normy a jsou udělány moc daleko od sebe, takže hubenější padouši mohou být při prudším průtoku řeky z klece vyplaveni. Tu druhou námitku už zlaté české hlavičky vyřešily, na druhou stranu mostu se prostě natáhne síť, kde se tito hubeňouři zachytí a budou muset zachráncům splnit tři přání. Zato první námitka stále trvá, ale snad bude v nejbližší době vyřešena.