pytlik...

Reklama na běh a antireklama na socialistické školství a péči o památky.

Jo jo, film pěkně shrnuje krásu a rizika životního stylu, zvaného "orlení". Takový orel si po libosti uloví nějakou ženskou, ošustí ji, opustí a pak celý cyklus libovolněkrát opakuje. Samozřejmě cykly se mohou i všelijak protínat jako množiny. Jsou tu ale jistá rizika, např. to, co zažil Eastwood, že ho oběť jednoduše odmítne opustit. Nebo jiný tragický příklad ze života, oběť prohlásí: Jsem těhotná! I když, Eastwood nebyl pravý orel, neboť on toužil po opravdové lásce a dlouhodobém vztahu, jak prokázal v té nesnesitelně "romantické" pasáži uprostřed filmu. A jinak, má štěstí, že neví o mé existenci, protože pak by i dnes po těch letech zoufalstvím mlátil hlavou o zeď. Kdybych se narodil o hezkých pár let dřív, mohl jsem mu poradit, jak tenhle film vytáhnout minimálně na 80%. Jednak vyřazením oné romantické pasáže, jednak změnou v závěru, který je neskutečně naivní a pitomý. Já, kdybych šel do domu ovládaném tou vyšinutou ženskou, tak na ni zavolám "drahoušku, s tou druhou jsem se už rozešel, miluji jen tebe!". A až by se ona celá natěšená objevila, dostala by zleva zprava polibek tyčí.

Nejdřív jsem přemýšlel, proč mi hlavní hrdina připadá tak povědomý? A pak jsem na to přišel, on je úplně jak moje kolegyně z bývalé práce, nosí stejný účes! Ehm, pak jsem se z titulků dozvěděl, že se jedná o Eastwooda, toho přeci znám, ten hrál v těch kovbojkách! No nic. Jinak teda zápletka, že vrah kulhá a Eastwood s ním musí lézt na proslulý Eiger, aby poznal, který ze tří horolezců to je, je naprosto boží. Ano, dole pod horou asi ani jeden horolezec neudělá krok a nechává se vozit na vozíku, zato při výstupu si to štráduje sem a tam po neexistujících římsách, takže kulhání se pak odhalí jedna dvě. Já bych to teda provedl jinak, už dole pod horou bych uspořádal závod na sto metrů, popř. těmhle vozíčkářům hodil playboye ze stráně, aby se za ním vrhli, a kulhavost bych tak objevil jedna dvě. No ale je pravda, bylo by to jen proto, abych na ten Eiger nemusel, Eastwood je holt jiný týpek. Já chytám závrať i v lanovce na Sněžku.

Teta Kateřina ze Saturnina projevila značně prorockého ducha. Ona přece říkala, že její vlastnohlavně vymyslený román (dva se milují - on je ženatý, ona svobodná - ona se pak vdá, on mezitím rozvede - ona se rozvede, on mezitím ožení a tak možno libovolně pokračovat do nekonečna) četl známý spisovatel a prorokoval jí, že se prosadí. A už je to tu! Jirotkovi dědici, žalujte scénáristy tohoto filmu! Jinak do dalšího hodnocení se mi moc nechce. Sledovat, jak se do chomoutu nadšeně žene jedinec, který si čtyřicet let žije svobodně jak orel a který se ženit nemusí, je pro mě vrcholné psychické utrpení. No, jen to utvrzuje moje nelichotivé mínění o Stillerovi.

Pár poznámek: 1. V první chvíli jsem invazi zombíků považoval za dokument, páč takhle to v asijských zemích vypadá ve vlaku či metru každý normální pracovní den, nebo snad ne? 2. Mé srdce ekonoma krvácí, zombíci mají takovou energii, jíst a pít evidentně nepotřebují, spát taky ne, takže nějaký typ perpetua mobile.  Nepohybují se pomalu, ale naopak, i se zlomenými údy se kutálejí daleko rychleji nez zaživa. Tak proč jejich energie nějak nevyužít? Přivázat je a dát pod ně nějaký pás, po kterém by běželi a tak vyráběli energii, popř. je rovnou použít coby pohon do dopravních prostředků místo motoru. 3. Naše české dráhy jsou na podobnou katastrofu zoufale nepřipraveny. Na záchodky v našich vlacích se vejde jeden člověk, a to ještě stěží. V korejských bez problémů 10+ a ještě mají prostor třást si rukama. 4. Obdivuju železné nervy korejských žen. Ta těhule se i v nejhorších chvílích tak maximálně trochu zadýchala, to naše ženský by už byly dávno po porodu.

Tvůrci po slabších předchozích dílech chytili dech, co snad nikdy neměli. Za mě jeden z nejlepších dílů, zvlášť ta část s mafií je dokonalá.

To muselo stát peněz... přehlídka výpravných, nákladných scén povětšinou končících velmi slabou pointou. Paradoxem je, že nejvtipnější byla ta s Robinem Hoodem, která kromě čapky, luku a šípu nestála produkci nic.

Jaromíre, tuto středu si zapiš do deníčku zlatým písmem. Neměl jsem kam přepnout TV, tak jsem se na tento tvůj pořad díval cca 10 min. Mou účastí se tak zvýšil počet sledujících o 1, neboli matematicky vyjádřeno, nekonečněkrát. No a co si budeme nalhávat. Existují názory, aby se člověk stal odborníkem v nějaké oblasti, musí se jí věnovat 10 tis. hodin. Soukup je dokladem, že né vždy tomu tak je. Moderování věnoval daleko víc času, a stále působí jako naprostý začátečník. Nervózně těká očima sem a tam a vše ve studiu musí být pořádně přišroubované, aby odolalo vichřici vyvolané jeho neustálým intenzivním mrkáním. Mluvený projev je ve vzácné shodě s jeho postojem, obojí působí, jak když jeho jedinou stravou jsou dřevěné tyče a prkna. Ve svém rádobyuvolněném postoji s rukou v kapse vypadá jak puberťák, co ho právě nachytali při onanii. Jinak ale zpět k vip světu. Jedná se o pořad výpravný, ve studiu se dokonce nalézá koberec, pohovka, křeslo a fotka Prahy a Agáty se Soukupem hledících si do očí. Prostě až na tu Agátu interiér stejný, jako má Kraus u své talkshow. Narozdíl od Krause ale Soukup hosty nepotřebuje, vystačí si sám se sebou. Tu sedí na pohovce, tu v křesle, jen na tom koberci se doposud neválí, ale to je předpokládám jen otázka času. A ještě jednu věc je nutno říct. Soukupovi se můžeme vysmívat za ledaccos, ale nedá se mu upřít, že drží prst na tepu doby. Zatímco v jiných oblastech je využívání umělé inteligence teprve na počátku, u něho jede na plné obrátky. Minimálně já si nedokážu představit, že by doopravdický živý kameraman vydržel poslouchat ty jeho kecy.

Slaboučké jak třikrát scezený čaj, děj se trochu rozjíždí až výletem do Benátek. Jinak nechápu lidi, co se důchodu děsí, protože najednou ztratí smysl života. To já právě naopak, do důchodu se těším, už si stříhám metr (bohužel sedmdesátimetrový).

Pseudofilozofické bláboly se parádně doplňují se Stalloneho slaboučkým hereckým výkonem. Hvězdičku dávám za výrok, který mě doteď fascinuje "Vzpomeň si, soupeře jsi vždy umlátil srdcem, ne svalama!" A já si tu scénu pořád musím představovat. Jak si Rocky vytrhne srdce z hrudi a jde do boje. Nejdřív jsem si říkal, že ho prostě drží v hrsti jako kamen, ale to by si ho musel 60x za minutu dávat na chvilku zpátky do těla, a tím by dost vypadával z tempa. Takže to srdce v dlani má stále spojené s tělem žílami a tepnami, což mu taky dává daleko širší paletu bojových prostředků. Může s ním mávat nad hlavou jak s řemdichem, v případě potřeby ho párkrát rychle zmáčknout, aby krev rychleji kolovala, nebo v nestřežených chvílích škrtit soupeře tepnou. Jinak je jasné, že nemůže být žádné dobračisko s měkkým srdcem, musí ho mít naopak tvrdé jak žulu, u silnějších soupeřů jak topaz, korund či diamant.