Marqta

Pomalu plynoucí film s takovou bohémskou atmosférou pastelovými barvami a hořkosladkým příběhem. Na jednu stranu to bylo zajímavé, na druhou stranu to šlo naprosto mimo mě, protože jsem nebyla schopná se ztotožnit nebo pochopit ani jednu z postav. Možná to bylo i proto, že navzdory tomu, že hlavním motivem filmu byl život, (nebo aspoň jeho část) tak postavy nebyly na můj vkus úplně jasně vyvedené/vysvětlené..takže to tak nějak pokulhávalo. Možné je ale i to, že postavy byly opravdu tak "podivné" jak se zdá na první pohled a já nebyla jen schopná to pochopit... Další věc byla na můj vkus příliš dlouhá stopáž, prostě bylo vše zbytečně natáhlé a obsah se tím hodně rozpliz.V druhé půlce jsem se místy nudila a doufala jsem že se snad stane něco...cokoli dalšího...nestalo se. Abych shrnula to pozitivní, tak to je atmosféra snímku, hudba a herci- to je tak ono...Jednou mi to stačilo. Za mě je hodnocení kdesi mezi 3 a 2 hvězdičkami. Průměr.

Nejsem si úplně jistá, co přesně je na tomhle snímku mysteriózního, doufám, že mi neunikla nějaký skrytá mysteriózní zápletka/scéna, nebo tak něco, snad se jen někdo spletl, když tam házel kategorie. Snímek má od začátku specifickou atmosféru. Celou dobu jsem tak nějak tušila, že se něco stane, že se něco musí stát, když to celé působí zlověstně. Šedý filtr přes kameru, která je mimochodem, dle mého názoru, hodně vydařená, speciálně se mi líbily pohledy z ptačí perspektivy. Hudba a všudypřítomný šum, který všemu dává takový pocit syrovosti mi přišlo..všechno tak nějak ve výsledku působí chladně a všedně. Má to svoje slabší i lepší místa. Kdesi po polovině mi přišlo, že film přestal mít na chvíli spád, nějak to ustrnulo, ale pak se to tedy zase zlepšilo k závěru. Je zde zachyceno hned několik komplikací/problémů/témat (jakkoli tomu chcete říkat) a líbilo se mi, že ani jedno z nich nebylo odfláknuté, nebo do příběhu nastrčené jen tak "aby to tam bylo" ale že všemu byl vlastně věnovaný nějaký prostor. Nevadilo by mi, kdyby i postavy dostaly ještě více prostoru, tím nechci říci, že by divák neměl šanci je poznat, jen že by mi nevadilo, kdyby se některé rozvedl více do hloubky. Za mě to je někde na pomezí tří a čtyř hvězdiček.

Jeej, tak tohle ne. Nápad p uzavřené skupině teenagerů- to by ještě požná šlo, ale to co z toho udělali ??? To už by teda nešlo. Většinu filmu jsem se nudila a doufala, že se to konečně rozjede, ale ono pořád nic a postavy jsou trochu podivný.

Možná pokud jste fanda hip hopu...Ale jinak až moc vyumělkovaně rádoby "sladký" film s milionem klišé a dialogy jsou fakt naprosto otřesný. Tohle fakt ne.

Na první pohled něco mezi Wild Child a An Education. Všechno se ale zamotává a dostává to trochu větší rozměry než má Wild Child a trochu více rozmařilosti než má An Education. Je to hodně pohodový film s pár moudry, hřejivou atmosférou, příjemnými herci, fajn hudbou a oddychovým dějem.----" Ta vzpomínka mi zůstala v paměti jako jizva, protože do té chvíle jsem myslela, že se špatné věci stávají náhodou, ne úmyslně. Takže Victorie mě poprvé seznámila s faktem, že se v každém z nás ukrývá hrozba."----

Dakota, Dakota, Kaya, Dakota....To jsou ty důvody proč jsem se na tenhle film chtěla podívat. Tak jsem to zapla a už jsem se vezla...Příběh tak hrozivý, že by se vám chtělo řvát z plna hrdla a nebo se naopak schovat někde v noře a už nikdy nevylézt ven- zároveň ale tak hřejivý a plný lásky, že byste chtěli tancovat a smát se, jen kvůli té radosti kterou vám to způsobí. Kouzlo tohohle filmu je stejně jako u 50/50 v té jednoduchosti pojetí. V tom, že jakkoli je to co se na plátně děje strašné- nikdo nic nepřehrává, nikdo nic nepřikrášluje a nikdo nic nepoetizuje. Je to tak, jak to je a tak je to podáno divákovi. S lehkostí, a obyčejností- jakoby se to dělo....a ono se to děje...Herecké obsazení je skvělé a jakkoli je zřejmé, že Jeremy Irvine za Dakotou i ostatními zůstává pozadu- nevadil mi tam. A hudba je taky dobrá. "---- Our life is a series of moments. Each one is a journey to the end. Let them go. Let them all go.----"

Hodně mě překvapilo, že se mi tenhle snímek líbil. A i přesto, že je místy možná lehce za hranicí reálnosti, působí celkem věrohodně a reálně. Trochu jsem se bála toho poetického prvku- posílání psaníček, ale nakonec to nebylo tak hrozné. Já osobně nejsem velký fanda těhle pseudo-uměleckých šaškáren(s prominutím)- a teď tím myslím ono "kreativní psaní", takže jsem během sledování místy zadržovala smích, pravděpodovně v nevhodných okamžicích, ale taky je pravda, že to mělo svůj vliv na celkovou atmosféru filmu. Kdyby to nebylo místy tak vyhecované do extrému, tak by se mi snímek líbil ještě víc, takhle jen řeknu, že to není žádné super dílo, ale jsem ráda, že jsem film viděla ( i když si ho pravděpodobně znovu nepustím). Za mě to jsou hodně slabé tři hvězdy, ale pořád tři.

První půlka se tváří slibně, ale potom to začíná být lehce zdlouhavé a ztrácí to něco, cokoli, co by táhlo film dál. Ale všechno je ještě koukatelné, jen ten konec, ten už zašel trochu moc daleko na můj vkus. Trochu moc do extrému, celkem zbytečně. netuším co bylo cílem celého snímku, na drama je to celé moc umělé a jednoduché a na thriller moc málo napínavé a téměř bez akce. Na hudební film moc málo hudební. Nedá se odepřít, že celkově je celá image filmu vychytaná, aby to působilo drsně, ale zároveň to místy působí i lacině. Nevím co si mám myslet, ani jak film ohodnotit. Váhám kdesi mezi dvěma a třemi hvězdičkami.

Průměrná podívaná. Občas nuda. Je to celé předvídatelné, žádné překvapení se nekoná. Co mě ale vadilo nejvíc byla, když to řeknu slušně primitivita postav. (Takhle by se vážně někdy někdo choval ? Nebo to bylo celé v nadsázce a jen jsem to nepochopila?) Nechci tenhle seriál úplně odsuzovat, myslím, že nejsem cílovka....a koukat se na to dá, bohužel to je tak všechno.

Tolik upřímnosti, reality a pravdy kolik je v tomhle filmu, by se dalo rozdělit do deseti dalších a všechny by byly dokonale upřímné...Chci říct, že tenhle film je opravdový pohled do duše jednoho člověka. Bez nalhávání, přetvářek a jakékoli přehnanosti. Plný dokonalých vnitřních monologů, které si snad musí naprosto každý prožít (alespoň nějaké podobné...) ale nikdo nemá tu odvahu, aby je přednesl světu. Spolu s nejtajnějšími touhami, strachy a problémy- které má samozřejmě taky každý. A pak postava Charlieho ztvárněná Loganem Lermanem - nemám slov- snad jen to, že se Charlie stává jednou z nejsilnějších postav co jsem kdy viděla a zároveň jednou z mých nejoblíbenějších. Tenhle film se vážně povedl a jeho "dokonalost" graduje v posledních asi deseti minutách. A na závěr filmu (jak už tady přede mnou psalo hodně lidí) se můžete těšit na monolog na který člověk jen tak nezapomene. "---- Přijímáme tu lásku o které si myslíme, že si ji zasloužíme.----Moje doktorka říká, že si nemůžeme vybrat, odkud přicházíme, ale můžeme si vybrat, kam se odtamtud vydáme.----Právě teď tyhle chvíle nejsou příběhy. Děje se to. Jsem tady.----"