kwoky

Spojnice jde od Slunce jen 100 000 km? Není to zatraceně málo? Tak trochu střelený díl s cestováním časem a obdobím hippies. Tak jsme si zablbli a teď se prosím vraťme k serióznějším věcem. Výslech Oneilla ve stylu "nic vám neřeknu" neměl chybu :)

Reetové vymysleli plán, jak porazit goauldy - zabít všechny lidi. A protože ne všichni Reetové s tím souhlasí, naklonují dítě a pošlou ho na zem jako posla. V tomto díle najdeme vše - emoce, akci, napětí, objevování neznámého, jo, není to vůbec špatné.

Atmosféru tohoto dílu dělá z velké části perfektní hudba. Setkání s jinou civilizací je natolik záhadné a mírumilovné, že mě rychle opustily obavy o lidi a veškerou pozornost jsem napínal k záchraně mimozemšťanů. Líbilo se mi i povedené vysvětlení epidemie. Jen by to mohlo být trochu kratší - tempo bylo dost pomalé.

"-Vsadil na to, že budeme mít soucit i s nepřítelem. A měl pravdu." "-Můj soucit spočíval v tom, že jsem mu neustřelil hlavu." Skvěle zapamatovatelný díl s ikonickou hlavou Sókara před iris a se smrtí Apophise, která ale asi nebyla konečná. Skvěle je zde ztvárněné, jak lidé osobně litují a současně nenávidí svého největšího nepřítele.

Ve srovnání s předchozími díly je tenhle mnohem nudnější. SG1 najde vynález s jeho autorem. Ten se rozhodne, že ho zneužije pro vlastní potřebu. A pak už se jen pobíhá, hledá, kecá a nakonec se zase nechá přesvědčit, aby svoje sobecké chování odčinil. Nic moc. Aspoň že Tealc s Oneillem tu měli pár vtipných momentů, jinak by to bylo za dvě hvězdy.

Začne to nenápadně. Mise se nepovedla, vojáci se snaží vrátit bránou zpět. Ale pak to nabere úplně nečekané otáčky. Skvělý díl. Snad jen Oneillovo popichování se starým známým si tvůrci mohli odpustit - bylo tam jaksi navíc. A představa, že se dá velká gravitace porazit silou v rukách, je hodně úsměvná.

Námětem rozhodně pětihvězdičková epizoda, to je jasné. Ale byla tu zde i řada logických kopanců, které mě bolely.

Zmetci z NID poprvé ve velkém natáhli prsty. "-Posíláme lidi přes půl galaxie, aby našli něco, co jsme ztratili na vlastním dvorku."

"-Proto jsme přišli vyhledat Tokry." "-Pokud ovšem... jste Tokrové." "-A když ne?" "-No, pak asi začneme střílet, poteče krev, někdo umře a vůbec nic moc." Lidé ze Země konečně poznávají pořádné spojence. Sice jsou vztahy nejprve napjaté, ale protože obě strany vážně touží po spojenectví (i přes mnohá rizika), okolnosti jim nedají jinou možnost, než se domluvit.

Zajímavý díl s hodnými falešnými bohy. Nejprve vypadají přátelsky, pak se to zvrhne. Dost mi nesedl ten závěr, kdy se vlastně nakonec docela dobře domluvili.