Mr.nachos

Moje dobrodružné srdce jen radosti zapleskalo nad touhle podívanou.

Utahaný, nudný a koukatelný jen s obrovskou dávkou sebezapření. Když pominu fakt, že Sigourney Weaver je pro mě krajně nesympatická ženská, která postrádá i minimum ženskosti, tak mě jako herečka nikdy nepřesvědčila a tady to rozhodně lepší není.

Tak za prvé mi tam chybí vysvětlení proč se to stalo a za druhé chci vědět proč oslepli všichni kromě jedný ženský a za třetí čím to, že na konci zase všichni vidí? Děj bez vysvětlení.

Co to sakra....

Jediné co mě zaujalo byl fakt, že se to děje v Plzni v novém divadle, které většina nás, plzeňáků nemáme rádi.

Od začátku bylo jasný jak to dopadne. Vždycky to skončí stejně.

Sice je to prezentováno jako skutečný příběh a máme uvěřit tomu, že malá žába dokázala cestovat v takovým krutu, že se i psi lámali v zatáčce bez jakékoliv újmy na zdraví, obklopená hladovými vlky? Naštěstí už se ví, že to tak není a že si to milá autorka vymyslela, aby si napakovala kapsy. Ale i tak je to průměrně dobrý. Měla jsem sice problém s Mishou soucítit, nějak jsem se nedokázala do příběhu ponořit a prožít ho, takže jsem u toho dělala tisíc jiných věcí. Asi na tenhle film brzy zapomenu, protože jsem neviděla nic, čím by mé ohromil nebo zaujal. Průměr.

Maník, co lítá z místa na místo a čumí na kočky, které ho mají těžce na háku, přičemž se nad nima prudce chlapsky rozplývá a zpívá jim písničky, které si sám skládá. Fakt pašák!

Hodne sikovne propletenej pribeh par kapsaru, kteri to vytahnou dost vysoko. Nebyla tam ani chvilka kdy bych se nudila, melo to tempo, prekvapeni stridalo prekvapeni a zvrat stridal zvrat.

Táááková sračkoblbina.... Ten maník, co má tohle na svědomí by měl položit hlavu pod buldozer. Kdysi frčela hloupost jménem Číslo 5 a tohle je skoro to samý. Šmejdovina o ničem. Film jsem viděla s dabingem a toho vašnostu, kterej obsazoval herce na dabing bych položila hned vedle režisérskýho maníka.