LucillaP

Díky reprízám v TV viděno už několikrát celé a uznávám, že jsem se u toho vždycky bavila. Někdy míň, někdy víc, někdy královsky. Ovšem je fakt, že dávat si to jako maraton za mě moc nejde, protože po pár dílech mi někteří lezli prostě na nervy. Ale po malých dávkách jsem si to skutečně užívala a poslední díl mě vážně dojal.

Praotec rodiny CSI a za mě nejlepší z Kriminálek. Od prvního dílu mě to bavilo, bylo to nové, neokoukané, fantastický Gil Grissom byl svým způsobem frajer a zbytek původního týmu byl víc než dobrý. Několik dílů by bylo i na šest hvězdiček, některé na slabé tři (jako u každého dlouhoběžícího seriálu), ale celkově se kvalita držela pořád vysoko. Ovšem s odchodem Grissoma pro mě vlastně seriál skončil, takže hodnocení jen pro prvních 9 sérií. Ale ty si zato dám klidně znovu a několikrát.

Hláškující spisovatel, zarputilá vyšetřovatelka a sympatický tým. Co víc si přát? Možná to, aby se z vyšetřovatelky nestala nesympatická ženská, u které si říkáte, že pro ni je Castlea škoda. První série bych hodnotila velmi silnými čtyřmi hvězdami, bavily mě slovní přestřelky ústřední dvojice, vyšetřování případů mělo spád a chemie postav fungovala na výbornou. Navíc ústřední dějová linka, která se táhla díly, byla dobře promyšlená. Ale jak jsem čekala (jako spousta dalších), až to konečně Kate a Castle dají dohromady, tak následné série pro mě šly do háje. Celkově za tři a radši ty začátky, poslední série už znovu ne.

Původní Closer jsem nesledovala nijak pravidelně, ale tohle nové pokračování mě docela chytlo. Případy jsou poměrně normální detektivky, vyšetřovací tým je různorodý a i přes velký počet detektivů (čemuž tolik nefandím, mám radši komornější hlavní obsazení) to tady funguje. Navíc nová vedoucí kpt. Raydorová mi poměrně sedla i přes její občas až moc chápavý přístup. Takový průměrně fajn seriál na všední odpoledne.

Tak trochu prvoplánový humor, ale během pár dílů se mi úsměv na tváři vylíhl. O velmi neveselých tématech se zde vtipkuje tak nějak snadno. Nicméně ve výsledku to taková hitparáda není. Rozhodně jsem to nesledovala pravidelně a ani se k tomu nechystám. Spíše taková zajímavost - tenhle seriál se mi nejlépe sledoval v reprízách kolem druhé ranní, to mi přišel vtipnější než v odpoledním čase. Možná je to dané únavou mysli?

Starší záležitost u které bych nečekala, že bude pořád držet kvalitu na docela slušné úrovni. Začátky jsou dnes velké "retro", ale v současné záplavě všeho druhu CSI je to fajn podívaná. Obyčejná policejní práce, kdy se všechno musí vytelefonovat, oběhat a je nutné se spolehnout na svědky a jejich výpovědi. A svědkové dost často lžou. Za mě další klad je detektiv Andy Sipowicz v podání sympaťáka Dennise Franze, který rozhodně není stoprocentní kladný hrdina, má svoje nálady, nesnáší změny a nemá jednu dvě mouchy, ale celé hejno. Přesto mu nejde nefandit.

Vezmu to postupně... Jonny Lee Miller jako Monstrum si velice snadno urval většinu pozornosti. Jeho zrod, postupné krůčky, začátek řeči byly fascinující a skvěle provedené. Benedict Cumberbatch mu víc než zdatně sekundoval v roli stvořitele. I na menším prostoru dokázal, že to je pan herec. Jejich společné scény, ze kterých jako daleko citlivější a lidštější vycházelo Monstrum, měly vynikající atmosféru a neuvěřitelnou hloubku. Překvapivě byly i vtipné, víc než jsem čekala, ovšem to nezmění nic na tom, že vám bylo většinu času Monstra líto. Časem viděna i verze Monstra v podání Benedicta Cumberbatche. Podle všech komentářů má být tahle verze lepší, ale já si nejsem úplně jistá. Je jiná, to rozhodně, ale Millerovo Monstrum mi přišlo nevinnější. Naopak Cumberbatchovo Monstrum bylo dospělejší, podstatně živejší, někde zábavnější, neposednější, ale ve výsledku mi přišlo, že mu nedělalo až takový problém stát se "hajzlem". Celkově mi tahle verze přišla syrovější. I Miller jako Frankenstein byl ostřejší, ale možná jen víc tlačil na pilu, aby Cumberbatche dohrál - kdo ví... Každopádně tahle dvojka si sedla ve všech scénách, v obou podáních, ale každý tu svou roli uchopil za jiný konec. Co stojí dále za pochvalu je hudba od Underworld, která tam sedla jak pr*** na hrnec, scéna, většinu času prosta kulis, a bezvadná hra světel.

Pohled z mostu pro mě byl obohacením. Hra zacílená především na postavu a její pocity, prosta všech kulis, černobílá. Emocionální výplach, síla čišící celou dobu z plátna. Zápletka zpočátku prostá - přístavní dělník Eddie s manželkou vychovává svou neteř Catherine, kterou bezmezně miluje. Ale zatímco ona dospívá, on vidí pořád stejnou holčičku, kterou musí chránit, hlídat a pečovat o ni. Postupně se z lásky stává majetnická žárlivost omlouvaná tím, že to všechno dělá pro její dobro. Konflikt mezi právem zákonným a morálním, rozdíl mezi láskou a láskou. Naprosto fenomenální Mark Strong ukázal, že utáhne hlavní roli levou zadní a že po těch vedlejších rolích už by mu mohla spadnout do klína nějaká pořádná hlavní (dobře, třeba jako Septimus ve Stardust byl parádní, ale prostě vedlejší). Z dalších rolí se mi moc líbila Phoebe Fox v roli Catherine (možná mě vážně přesvědčí, abych se podívala na Ženu v černém 2) a Nicola Walker v roli milující a oddané manželky Beatrice. Už dlouho jsem si tak neužila hru, která diváka vezme, sežvejká a vyplivne tak spokojeného, že by si celý tenhle emocionální kolotoč nechal líbit ještě alespoň jednou.

Co může znamenat zrušení trestu smrti v Anglii pro druhého nejlepšího kata? Byli všichni popravení jeho rukou skutečně vinni? A kam se poděla jeho dcera? Dost drsná hra založená na reálných faktech ohledně zrušení trestu smrti, s nezaměnitelným autorovým černým humorem. Mě osobně tenhle styl humoru sedí, provedení taky nemám co vytknout. Zvláště scéna byla vážně vymazlená, hrálo se na několika úrovních, možná dojmu jen trochu ubrala kamera (což je dost paradox, protože díky jinak bezvadnému nasnímání si divák užije i detaily, které by v divadle neměl šanci jinak vidět). Z hereckého obsazení jsem neznala žádné jméno, ale nejvíc asi zaujal Johnny Flynn a David Morrissey v hlavní roli.

Hra Toma Stopparda The Hard Problem byla sama o sobě oříškem. Konflikt vědy a víry tu byl rozebrán z pohledu ženy-matky a vědkyně, která se každý večer modlí za své dítě a je přesvědčena, že něco musí být zodpovědné za to, že člověk jedná, jak jedná a jakým se stane. Naopak její okolí je převážně vědecké, pracující s hmatatelnými důkazy, materiálně založené. Rozhodně se jednalo o zajímavý text, bohužel často dost odborný, takže pro nezainteresovanou veřejnost byl hůř stravitelný. Ale tuhle hru bych si alespoň dodatečně ráda přečetla, protože zajímavá prostě je. S povděkem hodnotím výkony všech herců, kde vlastně nikdo výrazně nevyčníval. A utvrdila jsem se v přesvědčení, že na každou postavu jménem Spike je radost pohledět.