Spiker01

Vůbec nevím, co se to děje. Duncan Jones je můj oblíbený režisér, ještě mě nezklamal a když jsem se dozvěděl, že chystá duchovního nástupce mého oblíbeného Moonu (Neviděli jste? Proč už na to sakra nekoukáte?), obrovsky jsem se těšil. Abych se to nějak snažil dešifrovat, proč jsou vesměs všichni z filmu rozčílení. Netflixu je vyčítáno, že ačkoliv financuje středně drahé trikové filmy (což je super, jelikož ty už v kinech prakticky vymizely), tak výsledným snímkům (Death Note, Bright) chybí dramaturgie a určitý producentský dohled. Faktem je, že v Mute je nespočet scén, které jsou jakoby vytržené z různých filmů a pro celkové tempo jsou na škodu. A ačkoliv se nejedná o žádnou pecku, která člověka po vzoru nářezového Altered Carbon vytrhne ze sedačky díky promakaným akčním scénám, pro mě to to byla odrovnávačka veskrze emocionální. Jo, sem tam bych stříhal a krátil, ale povedlo se mi naladit na stejnou vlnu a hezky jsem se nesl příběhem. A nebo možná jenom hrozně miluju cyberpunk. Třeba už film ani nikdy znovu neuvidím, ale jako jednohubka ideální. PS : Alexander Skarsgård je vyloženě libovej, je skvělý ho vidět v jiné poloze než třebas v Sedmilhářkách (Neviděli jste? Proč už na to sakra nekoukáte?). A Paul Rudd mi v netradičné podobě také hodně bavil.

Někdo si holt ty potencionálně oscarové zářezy umí vybírat. Někdy i několikanásobně. Například v tomhle filmu vystupují Timothée Chalamet, který tak zamával s Lady Bird nebo Michael Stuhlbarg, který nejenže má zásadní roli vědátora v The Shape of Water, ale jak tak koukám, tak i v The Post. Ovšem Call Me by Your Name je hlavně film Armieho Hammera, ačkoliv je samozřejmě opět vyhodnocen jako role vedlejší. Já osobně jsem čekal peklo, přišlo mi to podobné téma jako loňské God's Own Country, které nechci nikdy vidět, ale u tohoto snímku jsem kupodivu ani nenudil a nebýt té specifické tématiky, tak je to obyčejný feel good film, který zapadne v záplavě dalších. Jediné, čím tak nějak vystupuje z davu je jeho stopáž, která se mi zdá lehce přemrštěná. Ale o to více mě zajímá, jak si povede v březnu na oscarovém ceremionálu.

Vlastně moc nevím, proč se to the Shape of Water tolik srovnává s Faunovým labyrintem, ale může to být i tím, že už si to tak dobře nepamatuji. Spíš bych to s troškou nadsázky přirovnal například k Free Willy. Nicméně Guilermo Del Toro si opět natočil to své oblíbené, opět zakomponoval do filmu několik překvapivých, ba přímo pobuřujících momentů, až jsem se i celkem divil, že Tvář vody tolik rulovalo na Globech a ještě víc budu překvapen, jestli tuto netradiční romanci zkousne i Oscarová akademie. Nicméně jak moc Michaela Shannona nevyhledávám, tak tady mu ta role slizouna opět perfektně sedla. Tihle mírně labilní vymahači práva k němu skvěle pasuje. Překvapil mě také Richard Jenkins a hlavní, pro mne neznámá (“němá”) herečka, perfektně zapadla do příběhu, ale případné ocenění bych spíše vynechal. Celkově tedy hlavně v kině vizuálně nádherná a jako téměř vždy vypulírovaná story, která se tolik liší od ne tolik pro Del Tora typického Purpurového vrchu z před pár lety a kterou rozhodně mohu doporučit fandům kvalitního a mírně náročnějšího vyprávění. edit : kdo by to byl řekl, že to toho plešouna uzme..

Saoirse Ronan jsem dříve moc nemusel, ale celkem mile mě překvapila v předloňském Brooklynu a tak v rámci dohánění oscarovek na ni přišla řada i tentokrát. A já musím pouze suše konstatovat, že pokud naprosto obyčejná a nenápaditá Lady Bird, nejen herecky, získá libovolného plešouna, budu si jenom ťukat na hlavu. Film má sice příběh, který jistě jde Akademii na ruku, ale já jsem v tom neviděl nic jiného než pouze prachobyčejné drama, které má několik zajímavých momentů, což nakonec i o jeden stupeň mé hodnocení pozvedly, ovšem jinak přísný průměr. Alespoň to má ale snesitelných 90 minut, co může loňské peklo Fences jenom závidět..

Velmi příjemné překvapení..ovšem s několika ale. První polovinu jsem ani nedutal, užíval jsem si příběh, čekal jsem, co se z toho vyvrbí a říkal jsem si, kdo by asi ve Švédsku chodil do takového lesa, když přece bylo úplně jasné, že to nebude jen tak. To postupné budování napětí na mě fungovalo velice dobře a vlastně jsem doufal, že se ani explicitně nedozvíme, z čeho konkrétně má partička více či méně sympatických hrdinů strach. Ovšem jakmile k tomu došlo, tak mě to mírně zklamalo, a co hůř, veškeré napětí šlo do háje a já si říkal ať už je to všecky pobije a jdem domů. Ačkoliv vizuálně se je pořád na co koukat a vyloženě to vybízí k noční projekci na Netflixu místo přeplněného kina, hlavní síla filmu minimálně pro mě tkví v první půlce filmu.

O the Room jsem slyšel poprvé teprve před dvěma lety..Jako asi každý jsem si říkal, proč bych sakra měl koukat na nejhorší film všech dob a proč by to někoho mělo zajímat. Posléze jsem zjistil, že má film více než oddanou skupinu fanoušků, kteří na půlnočních projekcích the Room doslova hltají a semtam si hodí lžícema na plátno. Mezi takové zjevně patří i James Franco a jeho partička kamarádů, kteří do svého vysněného projektu dali doslova všechno a je obdivuhodné, že přetočili mnoho scén jedna ku jedné. A já jim ten úspěch přeju, je jenom obrovská škoda, že se později nějakým způsobem do "kampaně" Me too zapletl i Franco a bohužel se to rozkřiklo před vyhlášením oscarových nominací. Doufám, že Franco z Hollywoodu jen tak nezmizí, maximálně zpytuje svědomí a přijmou ho zpět, je to dříč a jako Disaster artist Tommy Wiseau naprosto dokonalý...a já ho fakt žeru. PS : nezapomeňte na potitulkovku

Tuhle stošedesátiminutovou podivnou etudu jsem si málem nechal ujít. Ovšem pak jsem zjistil, že je složena z dvacetiminutových, přesně rozdělených částí leporela, které místy šokuje, místy melancholicky hřeje u srdíčka a občas je to prostě jen bizár. Hlavní dvojka složená z britských podivínů (Jessica Barden for blondie!) je vyloženě lahůdková a nezřídka kdy překvapuje svými (ne)logickými myšlenkovými pochody, že si to prostě nejde neužít. Dvojka už je zkrátka slabší. Sice jsem se pár dílů musel opět do tohoto nelibého světa dostávat, ale občas jsem se i tak přistihl, že po zhlédnutí jednotlivých, opět velmi krátkých dílů (stále vyhovující!), mám chuť si pustit alespoň ještě jeden. Po první řadě je i dvojka povinnost, i když třeba někdo může mít pocit, že jsme dostali apendix, epilog, jež jsme už dovyprávět nepotřebovali...Nedivil bych se, kdyby Netflix začal po tvůrcích tlačit nějaké spin-offy. | S1: 4/5 | S2: 4/5 |

Béčko ze staré školy jako vystřižené, které sice vnadí na lehce moderní zápletku, ale míra nostalgie je tu více než vrchovatá. Což samozřejmě není žádná výtka, tyhle filmy mají stále své silné publikum a o tohle si vyloženě říká. Nic víc tu však člověk nenajde, kromě obstojné, leč i přese všechny výbuchy, poměrně fádní akce snad jen stárnoucího Ethana Hawkea, který pomalu přechází do režimu Liama Neesona.

S Kingem se doslova roztrhl pytel, no bodejť by také ne. Neumím si představit, kolik museli filmaři přinést kompromisů při převedení jistě úžasné knihy (jak by řekl guru František, knihu jsem samozřejmě nečetl) na Netflixáckou platformu, ale na mě to prostě fungovalo od začátku až do konce a umím si představit producenty, kteří vyloženě jásali nad nápadem zaplatit něco tak komorního a přitom to vyplnit neuvěřitelnou porcí napětí. Samozřejmě jsem po většinu filmu zpochybňoval oblíbenou nálepku hororu na digitálním přebalu filmu, ovšem v posledním aktu se pár hororových momentů přecijen našlo. A úplný konec je vyloženě boží..jakoby částečně vypadl z Věřte nevěřte a závěrečné rozuzlení jsem si neskutečně užíval. Gerald's Game je typickou ukázkou toho, že i za málo peněz lze přinést hodně muziky. Stačí jen dva skvělí herci (Bruce Greenwood má tedy pořádnou muskulaturu) a toulavý pes..a samozřejmě opuštěná chata kdesi u jezera.

U nás doma se vždycky smáli těm amatérským závěrečným titulkům.