Spiker01

Doháněčka posledních oscarovek a rozhodně ne zbytečná. Přemýšlím, copak jsem s Day-Lewisem v hlavní roli viděl, a že těch možností vlastně ani tolik není. Posledního mohykána, kterého jsem skoro celého protrpěl, Scorseseho (možná slabší) Gangy v New Yorku a Lincolna v kině, kterého jsem si naopak užil maximálně a dotyčnému anglickému hereckému velikánovi byla tahle role ušitá přímo na míru. A stejně tak ta jeho jeho nynější poslední a tolik propíraná. A já si nemůžu pomoct, ale Phantom Thread mi připomíná takové gentlemanské Odstíny šedi. S nebesky jistější režií Paula Thomase Andersona a v kulisách a kostýmech, právem ověnčenými zlatým plešounem. Nit z přízraků je 130 minutovou velkou hrou. Hrou o nadvládu, sebekázeň, uspokojení (v tomto případě spíše duchovní, než fyzické, ovšem tady nám scénář cíleně nedává jasná vodítka) a samozřejmě pokušení. Hrou s bohatýrem, který jasně dominuje křehké dívence odnikud, jenom aby se nakonec možná sám zapletl do pevných sítí své vyhlídnuté společnice. Naproti tomu ovšem nerozehrává žádné teatrální divadlo a pomaličku polehoučku se sune pevným krokem ke snadno zapamatovatelnému konci, který ohromí spíše svou jednoduchostí, než čímkoliv jiným. A je zkrátka nádhera se na to dívat. Nebýt zvolnění v druhé polovině, půjdu s hodnocením úplně nejvýše. Daniel Day-Lewis odchází do hereckého důchodu a mně extra chybět nebude, ovšem jeho tři rekordní oscary za hlavní roli zůstanou navždy zapamatovány.

Je to snad poprvé, co jsem nejprve četl předlohu a pak viděl film, takže toho musím náležitě využít. Stevenovi Spielbergovi se minimálně u mě povedlo zhmotnit představy a fantazie, které ze stejnojmenné knihy přímo tryskají a v první polovině filmu jsem si říkal, že jestli to bude celé z 90% z prostředí OASIS (přesně to, co neměl filmový Animus v Assassin´s Creed) a jakože bylo, tak bych si místo toho střihl nějakou 6-8 dílnou minisérii s rozpočtem Altered Carbon. Prostě bych se na to mohl koukat pořád. Napoprvé je prakticky nemožné zachytit všechny skryté twisty, různorodé postavy, tajemství a všemožné easter eggy nasáklé moderní i osmdesátkovou popkulturou. Akce je na špičkové úrovni a například závod, který byl hlavní chloubou trailerové kampaně je ještě o dva řády epičtější než v upoutávkách, až jsem si říkal, že to musel točit nějaký podstatně mladší nadšenec a geek typu Duncana Jonese (tedy pokud by ten teď neupadl v nemilost). Zatímco v první hodině filmu příběh sice jede rychlostí blesku, ovšem ještě víceméně podle knihy, v druhé polovině se už děj s předlohou rozchází v podstatě ve všech linkách a čtenáře knihy jistě také mnoho věcí překvapí, nutno říct, že vesměs pozitivně. Okolnosti v reálném světě mě hlavně po plném našlápnutí plynu v OASIS bavilo podstatně méně a vyloženě jsem se těšil, až neškodný Tye Sheridan s mojí oblíbenou Olivií Cooke nasadí VR brýle, ke cti režiséra ale musím dodat, že v závěru se umně daří mezi těmito realitami plynule přeskakovat a seňor Spielbergo si nevystřílí všechnu munici už na začátku. Takže co je vlastně Ready Player One? Našlápnutá audiovizuálně nádherná povinnost v kině pro všechny fandy her a limitovaně i filmů, která prostě musí vydělat. Tolik zklamání krátce za sebou (Tomb Raider, Pacific Rim 2) už bych nezvládl.. PS : Jestli je jeden film, který bych doporučil před RPO vidět, tak Kubrickovo Shining, nic víc neřeknu.

Aaron Sorkin je mistr scénárista, to už víme dlouho. Nemůžu si nevzpomenout na jeho fantastické kreativní myšlení u Jobse nebo zpravodajský Newsroom, který mě svojí nekompromisností straší ještě pár let po ukončení seriálu. Ale i jeho napadlo po mnoha úspěšných projektech, hezky po vzoru Taylora Sheridana, nasednout do režijního tažení a právoplatně rulovat na Glóbech (kam se poděly oscarové nominace, to jen čert ví). A hned napoprvé se mu povedlo mě naprosto odrovnat. Přitom papírově to není úplně film, který by pro mě mohl extra stěžejní. Jessica Chastain nepatří mezi mé oblíbené herečky a o pokeru toho mnoho nevím, ačkoliv jsem mnoho napínavých partií v různých filmech nakoukal. Jenže film má tři, až naprosto nespravedlivě silné, hráče. Těmi jsou Idris Elba a Kevin Costner, kteří svými výstupy naprosto devastují vlastní scény a kradou si divákovu pozornost jenom pro sebe. I kdybych nedejbože při filmu musel žehlit bilé košile, zpřímená póza Idrise Elby by mě donutila této činnosti minimálně na čas zanechat. A tím třetím je samozřejmě pomyslné Sorkinovo pero, které opět zatnulo do živého a opět se ujalo scénáristické nadvlády. Podobně jako Wind River není ani Molly´s Game nějakou režisérskou estrádou, je “pouze” pečlivě vysoustruženou filmařinou. Vysoustruženou tak dokonale, že po 130 minutách na diváka vytryksne všechny možné emoce. A člověk zas bude muset dlouho čekat až ten prokletej Sorkin zase něco napíše a nejlépe i zrežíruje.

Neviděl jsem předcházející díly, ale řekl bych, že je to celkem jedno, vlastně by člověk udělal lépe, kdyby si pustil pouze taneční čísla (dvě opravdu stojí za to) na youtube. Jinak je tu seslepován jakýs takýs příběh, který jistě ani nevzbuzoval extra naděje, spíše to funguje jako fajnová rozlučka, která fanoušky jistě potěšila. A já na to koukal kvůli Hailee Steinfeld, škoda, že jí tu není více, jednou to ale bude velká hvězda. Naopak mě celkem zklamala Anna Kendrick, ale třeba zas potěší příště. Co jsem tak pochopil, tak je trojka Ladíme stejně "dobrá" jako ostatní díly, takže dohánět s největší pravděpodobností nebudu. PS : John Lithgow mě tu na rozdíl od Táta je doma 2 velmi bavil a tu roli záporáka si neskutečně užíval.

Insidious je moje druhá nejoblíbenější hororová série. Dokonce i vlažně přijatá prequelová trojka se mi hodně líbila. A Poslední klíč je další z hromady laciných hororů, jež je pouze zatížen přívěškem Insidious. Pro shrnutí : vůbec jsem se nebál, lekačky moc nefungovaly a radši jsem si hrál Candy crush..to prostě člověk od hororu úplně neočekává. Pětku už prosím ne.

Poprvé jsem byl na hororu v kině. Bohužel jsem si vybral jeden ze zástupu levných a ničím nevyčnívajících polohororů z produkce Jasona Blooma, který má teď prsty snad ve všem. Výsledek odpovídá předpokladům, ačkoliv jsem po velmi slibném začátku doufal v podobné stylové řádění, po úvodu, který tak nějak nastiňuje (asi) premisu stařičkého prvního dílu ale už vše zajede do starých a bezpečných kolejí, sledujeme rodinku s více či méně vyrovnanými vztahy, která putuje na odlehlé místo a zde si na ně počíhá parta divnolidí s maskou nebo pytlem na hlavě a zbraní v ruce, kteří mají velmi opodstatněný důvod (haha), proč tohle všechno dělají. Jakmile se film konečně promění ve slasher a začnou se dít všechny ty věci, které běžný divák u podobných slasherových hororů hledá a očekává a začne při tom znít poměrně stylová popová hudba, napětí a pocit nějakého zadostiučinění stoupá vzhůru, první půlka filmu je však (dle očekávání) pouze výplňková vata, která tu je jen proto, abychom naštvaní nevycházeli z kina po půl hodině. A na rozdíl od jiných filmů ta vata není zrovna cukrová.

Jednička mě tenkrát chytla ještě ve věku, kdy jsem neměl tolik nakoukáno a hrozně mě bavila po akční stránce. Na dvojku už jsem po těch letech taková očekávání neměl, ale naštěstí to dopadlo poměrně snesitelně a až na začátek filmu jsem se celkem dobře bavil. Johnny Boyega ukázal, že utáhne i vlastní film a chci ho teď vídat v kině opět pravidelně. Filmu přeju úspěch hlavně z toho důvodu, aby mi Čína zaplatila i ten druhý Warcraft a další věci. Legendary tyhle velkoprodukce prostě jdou, u velkolepého finále mě napadla myšlenka, že to muselo být tak o 100 mega dražší, než ve skutečnosti bylo. Typický blockbusterovský výplach, ideální na prázdnější březen. Na druhé zhlédnutí v telce s dabingem ovšem o poznání horší zážitek...60%

Ze začátku jsem si říkal, co jsem si to sakra pustil za hovadinu, ovšem posléze jsem se začal poměrně dobře bavit a dokonce jsem se hezky zasmál, což se mi u nových komedií ne vždy stává. S Adamem DeVine stále máme nevyrovnaný vztah, ale minimálně v tomto filmu mi jednak nevadil a celkem jsem mu tu jeho roli věřil. Pokud se vyprofiluje v takového herce a nebude jenom dělat humory, tak budeme do budoucna kamarádi. A Alexa má sice velký prsa, ale co se týče hereckého talentu a určité přirozenosti si ještě musím pustit pár filmů pro objasnění, co si o ní vlastně myslím.

Jedničku jsem před pár lety viděl, docela se mi líbila, ale že bych měl nějaké blažené vzpomínky, to se říci nedá. A s dvojkou to bude podobné. Více slavných anglických herců, další hezký rodinný příběh, který semtam zašustí papírem, ale dost často pobaví díky vtipné hlášce a samotný méďa Paddington je prostě k zulíbání. Jop, trojka je jasná. PS : Brendan Gleeson je tu vyloženě boží. Bavil mě v každé své scéně!

Během sledování si nešlo nevzpomenout na Arrival. U toho mě naprosto ohromil konec a asi všichni se shodneme, že se jedná o velmi dobrý námět a film, který byl natočen podle kvalitního scénáře. U Anihilace je situace úplně jiná. Film to samozřejmě není tak výpravný a s obdobným tématem pracuje nepoměrně komorněji (než například Avatar, na kterého jsem si během sledování také vzpomněl). Někdo by spíše zmínil Predátora, ale to asi není důležité. Důležitá je především forma vyprávění, která první polovinu představuje až skoro nezajímavé sociální drama a honbu za pravdou, ovšem jenom aby v té druhé šokovala, či spíše jako v mém případě, naprosto vtáhnula do děje a až do konce nepustila a nutí člověka dlouze přemýšlet, co vlastně viděl. Jak si můžeme povšimnout i z hodnocení, Annihilation, podobně jako Natalie Portman, rozděluje diváky ve dví a spousta lidí dosud filmem nepolíbených (a například i knižní předlohou) jej odsoudí jako levnou báchorku, kterou producenti raději odklidili na Netflix. A já jsem rád, že to tak dopadlo, sic jako nečtenář jsem si musel několik souvislostí zpět dohledat, ale byl to pro mě vesměs velmi silný zážitek.