KafuR

První Potter je taková moderní rodinná pohádka zacílena hlavně na menší diváky, které svým pojetím rozhodně neurazí. Já už mám bohužel tento věk za sebou, takže čistě samoúčelné patetické pasáže sleduji s přimhouřenýma očima a před samotným koncem začínám vždycky podezřele pošilhávat po ovladači, jelikož k závěrečnému vysvětlování už mi chybí jenom lízátko do pusy a deset let ubrat.

Najít něco pozitivního na tomto filmu je opravdu dost těžké.. Mizerný scénář, špatné triky a nevýrazné postavy dobrý film nevytvoří. A pokud by se jednalo o kterýkoliv jiný námět, určitě by tento film tiše zapadl do hlubin braků stejně jako Titanic do vod Atlantiku, ovšem kvůli spojitosti s touto lodí bude hodně lidí stravovat tento snímek ještě hůř.

Westerny jsem téměř nepolíben, nikdy jsem je nijak nevyhledával, ovšem kvalitní film si člověk užije i pokud žánr není přímo jeho šálek kávy. Klasická westernová učebnice s výtečným hereckým obsazením ani chvíli nenudí, rozdělení na "dobrý" a "zlý" tady nedělí žádná tlustá čára, ale naopak až mnoho postav tu balancuje na pomezí, což je mnohem blíže realitě a lépe tak vystihuje samotnou složitost každého rozhodnutí. Závěrečné epické vyvrcholení možná sice nedopadne podle představ většiny, o to víc si ale snímku cením.

Pokud po skončení tohoto filmu nechcete vytahovat dálkový ovladač z televizní obrazovky, tak musíte doufat, že všechno to, co zde bylo ve více než dvou hodinách zprostředkováno, mělo za úkol pouze pobavit a názorně ukázat, jak nemá vypadat film zachycující realitu všedního dne. Dělat si starosti o hlavní postavy není v podstatě možné, jelikož ty jsou asi školeny matrixem a vědí, že opravdový svět vypadá jinak, což jim umožňuje projíždět mrakodrapy limuzínou, bez újmy prolétávat sopečným popelem a ještě se přitom tvářit tak, že to vypadá, že se snad (??) strachují o svou budoucnost. Megalomanské zpracování je nicméně úchvatné, pohledy na kontinenty mizející v hlubinách vod skvělé a stejně skvělé je i trefné zpracování charakterů jednotlivých postav zastupující etnika celého světa, přičemž je chvályhodné, že se režisér nezaleknul rýpat i do smetánky lidstva.

Úvodní část filmu, konkrétně do té chvíle než se nám sopka konečně ráčí prodrat na svět, zbožňuji. Ano, je pravda, už i tam jsou nebetyčné blbosti, ale i tak ve mně ta tajemná nejistota, co že se to tam dole klube, vyvolává příjemně mrazení. Jenomže poté se na nás společně s lávou vyvalí taková hromada pavědeckých kravin, která škodí zraku, rve uši a zároveň nenechává nikoho na pochybách, kdo že tady vyhraje válku Příroda vs. Tommy Lee Jones. Inu, do kategorie filmů ze života tenhle snímek patřit nikdy nebude.

I přes tvrzení autorů se chtě nechtě nemůžu zbavit pocitu, že tento film vznikl sám pro sebe, jako jen jednorázová ochutnávka toho pravého světa schovaného tam někde za všemi těmi čísly a hlavně jeho konec a trochu kostrbatá návaznost na díl druhý mě o v tomto dojmu usvědčují nejvíce. Každopádně jsem rád, že nezůstalo jen u něho, i když co kvality a originality zůstane kultem jenom jednička. Neotřelý námět, do detailu propracovaný scénář a famózní efekty udělaly z vize bratrů Wachowskich jednu z největších akčních pecek všech dob, která navíc nepostrádá hlubší myšlenku a varovné poselství, a komu toto mezi svištění kulek uniklo, ať si ho pustí ještě jednou a zpomaleně.

Zvonec a konec přece jen trochu vylepšuje špatné dojmy z předchozího dílu, ovšem ani tady se nepodařilo tvůrcům znovu to, co v prvních dvou dílech, a to vytvořit podařenou a chytrou zábavu. Místo toho ze čtverky vzešla nepoměrně vážnější filozofická disputace o pravém smyslu života, které mnozí na chuť jednoduše nepřijdou, protože na Shreka se má dívat kvůli zábavě a ne kvůli zamyšlení nad cenou lásky, přátelství a hloupého podpisu zákeřné smlouvy (kde na to autoři asi přišli). Ale Fiona jako neohrožená bojovnice byla vytvořena dokonale;)

Už skromný a prostý název dobře vystihuje samotnou podstatu filmu. Příběh, který by se mohl stát komukoli a který by každému asi skončil jinak, na zfilmování je to však nesmírně obtížné řemeslo, protože je těžké udržet něčí pozornost u filmu, který má v popisu práce vyprávět obyčejnou cestu chlápků odvedle. Celkové vzato se jedná o příjemný snímek pozlacený letním prázdninovým sluncem a žlutým filtry, dýchá z něj lehkost a svoboda, postupem času se však boří do hlubin stereotypu, i když je pravda, že film svými kvalitami dalece převyšuje velikost rozpočtu. Závěrečná pointa příjemně vytrhne z letní romantiky a dává snímku přece jen hlubší smysl.

Tímto pokračováním chtěl snad Troška dětem vzkázat, že žádná pohádka netrvá věčně a že zlo si vždycky najde cestu zpět. Nápad je to určitě zajímavý, ovšem vložit ho do pohádky, která je určená pro nejmenší, nebyl šťastný nápad. Důsledkem toho je i zdejší nízké hodnocení, protože malí diváci budou mít trauma z Turka a ti větší budou většinou špatně vstřebávat herecké pitvoření, obzvláště, pokud mu nepřišli na chuť už v jedničce.

Tuto pohádku považuji jako jednu z mála zastupkyň svého žánru, u které se podařily spojit všechny správné náležitosti kvalitního filmu. Ať už se jedná o sympatické herecké obsazení chrlící jednu pekelnou hlášku za druhou, skutečně povedenou výpravu (peklo jednoznačně vede) a také přece jen propracovanější příběh, u kterého se nemusíte obávat, že stejný na vás vybafne při další pohádce o den později. K tomu ještě na závěr pro pohádky netypický přesah do soudobé společnosti, po čemž můžou konečně nastoupit titulky s pocitem dobře vykonané práce.